Ognuno per sé

Zapomenutý, ale ne zavrženíhodný western o staříkovi Samu Cooperovi, jenž se společně s mladíkem Manolem vydává kopat zlato. Věci se ale zkomplikují, ze dvou jsou rázem čtyři a je nasnadě, že dál už se jejich počet bude snižovat. K filmu se váže pár zajímavostí: režie se měl původně ujmout Lucio Fulci, přičemž natáčení začalo už v šedesátém šestém, ale do kin šel film až o dva roky později a zalíbil se ve Vatikánu, což je o to kurióznější, že postavy Hiltona a Kinskiho jsou tak trochu homo. Akce je pomálu, ale velká přestřelka z prostředku filmu se mi líbila hodně. Škoda podezřelé hudby Carla Rustichelliho, který si asi spletl western s historickým velkofilmem (není to naposled), a trochu vláčnějšího tempa. (03.10.2010)

Slušný spaghetti western ,skôr dobrodružného charakteru. Není to tradicný dej : neznámy cudzinec, v meste plnom banditov, ktorý je nekompromisný, dostane nakladačku a na konci je klasický súboj. Toto je akoby putovanie za zlatom štyroch mužov, ktorí postupne budú medzi sebou bojovať kvôli zlatu. Ale celkovo je to dobrý film! (24.03.2013)

Excelentní - a na poměry spaghetti westernu - originální drama, navíc s vynikajícím hereckým obsazením. Všechny čtyři hlavní postavy jsou výrazné, typizované a obsazené filmovými hvězdami. Je zážitkem nechat se vtáhnout do této psychologické zápletky, kde je každý ve střehu v očekávání podrazu. Původní italský název, stejně jako německý, nejlépe vyjadřují podstatu příběhu: „Každý sám za sebe“. K dokonalosti chybí málo, a nedivím se, že někteří hodnotí pěti. (12.01.2011)

Drama pro čtyři. Divný hlavní hrdina, divný příběh, divné vztahy mezi postavami, divná kamera, divná hudba…takhle by se mohlo pokračovat do nekonečna, ono je tu totiž divné všechno. Není to v žádném případě špageta, není to ale ani western po americku, neméně nepřipomíná ani německé deriváty. Ústřední čtveřice Sam Cooper osobně (Van Heflin coby nesympatický zlatokop znající cestu ke zlatému dolu), Mason (Gilbert Roland jako kupodivu zřejmě nejsympatičtější postava, ačkoliv taky mizera, a jako dávný Samův známý), Samův syn Manolo (George Hilton se žlutým deštníčkem coby podivný synáček podivného otce, s křivým charakterem a ještě podivnějším přítelem) a Blonďák (Klaus Kinski v sutaně coby křivák, podvodník, vrah a zjevně velmi blízký Hiltonův přítel) na cestě za pokladem. Časté nekonečné záběry na kopyta koní, písek či oblohu zabírají značnou část děje, jež nám vykresluje vztahy uprostřed skupiny, v níž téměř každý touží po tom oddělat toho druhého. Ve svém smyslu snad dokonalé dílo s dost obtížnou zhlédnutelností a marným hledáním sympatické postavy. A ta závěrečná přestřelka vypadala jako alternativní konec a nějak se mi tam nehodila. Závěrem: U nikoho nepůsobí tak děsivě, když pije mlíko, jako u Klause Kinskiho. Podivný kousek. (06.02.2013)

Starý zlatokop Sam Cooper najde zlato, jenže ho v tu chvíli zradí parťák. Sam je nucen ho zabít, a protože sám všechno zlato neuveze, musí si najít parťáka, kterým se stane jeho syn Manolo. Jenže brzy se něco zvrtne a k dolu se nevydávají dva, ale čtyři. Vlastně to má se spaghetti westernem společnou jen zem původu a pár představitelů, jinak je to spíš podobné klasickému westernu. Na italowestern (k tomu se scénářem Fernanda Di Lea) je to poměrně málo akční, spíš zaměřené na charaktery postav. V hlavních rolích Van Heflin jako starý dobrácký prospektor, potom Gilbert Roland jako jeho bývalý kámoš, ovšem má s Cooperem nevyřízené účty, Klaus Kinski jako typická krysa a George Hilton jako Cooperův "hodný" syn. Hlavní čtyřka silná, příběh zajímavej, ale nataženej, na hudbu se dá zvyknout, ale stejně na víc jak na 3* to nevidím. (13.12.2010)