Footprints on the Moon
Primal Impulse
Kamera:
Vittorio StoraroHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Florinda Bolkan, Peter McEnery, Klaus Kinski, Lila Kedrova, Evelyn Stewart, Caterina Boratto, Rosita Torosh, Nicoletta Elmi, Esmeralda Ruspoli, John Karlsen (více)Recenze (22)
Stylový, surrealistický, vizuálně velmi atraktivní a oslnivý a po technické stránce (režie, střih, kamera) velmi kvalitní film, po žánrové však těžko zařaditelný (něco mezi psychologicko/mysteriozní detektivkou s šikovnou kombinací scifi a giallo elementů). Opravdu velmi zajímavý a netradiční film, jehož dobrým základem je kvalitní scénář, perfektní skličující a úzkostlivá atmosféra, kdy jste těžko mohli předvídat události dopředu, film díky efektivnímu tajemství vás udržuje ve stále nejistotě, napětí i ve strachu, stále jste zvědavi na to jak se věci nakonec vyvrbí, sekvence jsou i dost matoucí (hlavně v tom neustálém mísení snů a reality), takže musíte opravdu hodně přemýšlet, aby jste to nakonec všechno dobře pochopili (fascinující finále hodně napoví, ale pořád tu ve vzduchu visí nějaký ten otazník), české titulky v tomto případě hodně pomohly a já za ně děkuji, samozřejmě nesmím opomenout ani velmi přesvědčivý výkon Florindy Bolkan (Alice) v hlavní roli, která je tu tentokrát nakrátko a Piovaniho hudební doprovod. Spokojenost, neprávem podceněný režisér Bazzoni, opět nezklamal (celkem 5 filmů, z toho 3 vynikající gialla, i když tento film tam spadá jen okrajově, a 2 westerny) a pokud budete mít trpělivost, vydržíte určitě až do konce, nejde ani tak o to film pochopit, ale hlavně si ho vychutnat, stojí to vážně za to. Neprávem zapomenuté 70s mistrovské dílo, pro filmové fanšmejkry především. ()
Kolem hrdinky se sice od začátku děje spousta podivností, kterým se snaží přijít na kloub, ale celé je to jakési nevzrušivé, nenapínavé, chybí tomu větší spád, nějaká ta vraždička, výraznější atmosféra/hudba... Takhle je to jen spousta rozhovorů na jedno brdo a procházení se krásnými exteriéry a interiéry. ()
Ano, pravá a nefalšovaná mysteriozní Itálie. Snový snímek samozřejmě snovou scénou začíná. Samota na Měsíci, zoufalství, volba smrti...a démonický K.Kinski. Florinda Bolkanová je tajemná sama o sobě. Podivné sny a výpadek paměti ji přimějí odjet do Garmy, kde pátrá po svých stopách, co zde před dvěma dny zřejmě zanechala...Prochází hotelem, rozlehlými domy, plážemi, lesy...nachází rozličné předměty, potkává lidi, kteří jsou jí nějak povědomí. Společně s divákem se snaží odhalit temné tajemství. Příjemná kamera je doprovázena atmosferickou hudbou, která v pomalých pasážích zní jako od Luboše Fišera...krásné. Film spíše pro fanoušky žánru a Itálie. ()
Kto to tu taguje? Netuším, čo má toto spoločné s giallom. Teda okrem toho, že je to talianske a má to skvelú kameru. Iba tá a ešte výborná hudba sú na Orme zapamätania hodné. Zvyšok je len hrozne uťahaný a nudný mysteriózny/psychologický film, ktorý stojí na prepletenom tajomstve, ktorého odhalenie je predvídateľná rutina najhrubšieho zrna. Strata času. ()
Velice netypický film, který bych popsal jako mix surrealistického psychologického dramatu s prvky thrilleru a gialla. Děj snímku sleduje portugalskou překladatelku Alice, jenž má noční můry a trpí ztrátou paměti. Tyto věci jí velice zneklidňují a rozhodne se, že jim přijde na kloub, protože díky nim ztratila práci. Odcestuje tedy do odlehlé rekreační oblasti Garmy na popud pohledu, který nachází doma. V Garmě se setkává s mnoha lidmi, kteří se jí zdají velice povědomí, ale zároveň se jí straní a nechtějí ji pomoci..... Film se vyznačuje bezútěšnou atmosférou, kdy hlavní hrdinka pátrá oč běží a všichni vědí více než ona a nikdo jí moc nechce pomoci. K tomu jeden tajemný dům s pávi a vše to připomíná jiné velice povedené atmosferické giallo The house with laughing windows. Docela mě mrzí, že musím dát nižší hodnocení, ale snímek se rozjíždí a je napínavý až po druhé půli. Škoda, trochu přepsat scénář nebo zkrátit stopáž a hned by z toho byl klenot italské kinematografie. ()
Italská Jana Šulcová ve skutečně mysteriózním filmu, který funguje, jak má. Začne záhadou (žena se jednoho dne probudí a zjistí, že utekly tři dny, o kterých neví, kam zmizely nebo co dělala), pokračuje pátráním, a to ve skutečně fotogenickém městě plném zajímavých uliček - a samozřejmě dojde i k závěru, který mi přišel sice poněkud jednoduchý, ale nevadí mi to, podobně jako pár nelogičností (třeba proč jí nikdo neřekl, co se v té překladatelské místnosti stalo?). Ten film si pohrává se záhadou stejně jako se světlem a lokacemi a i když už pointu znám, rád se na film podívám znovu právě pro jeho kouzelnou a chytlavou atmosféru. Klaus Kinski se tu objeví jenom v pár záběrech. --- A málem bych zapomněl. Film je ze 70. let a v jedné scéně je konference o klimatu na Zemi. Vědci tam tvrdí, že v 90. letech zanikne život v mořích a v roce 2000 lidé budou mít problém na Zemi žít. Tolik ke katastrofickým předpovědím vědců. ()
Napínavé psychologické drama s příměsí thrilleru tajemné jako hrad v Karpatech. Specificky sedmdesátková atmosféra, z níž až docela mrazí, okořeněná poměrně šílenou zápletkou/pointou. To vše sice ve zdlouhavějším tempu, ale v zajímavém prostředí, se sympatickou hlavní hrdinkou a originálním podání. Takhle vás Kinski ještě nepobavil. ()
Rešpektujem názory ostatných. Sú vo vytržení z niečoho, čo mne, aj napriek jeho nepredvídavosti a totálnej mystickosti, skôr zaľahlo v ušiach. Nemal som v tomto smere chuť na žiadnu detektívku, ale na takto zmätenú estrádu, kde sa nedočkám ničoho, čo čakám...Hovorím nie. Záver je pomerne nejednoznačný, riešiteľný z každej možnej strany, ale dopracovanie sa k nemu, čo to trvá, čas je totižto relatívny...Ách jo! ()
Alice, hlavní hrdinka tohoto příběhu viděla jednoho dne děsivý film, který měl ale její život ovlivnit ještě daleko více, než si zpočátku mohla myslet. Jednoho rána zjišťuje, že nemá ponětí, co se dělo poslední dva dny. Jakoby tento čas prospala nebo jakoby tyto dny vůbec ani neexistovaly. Náhle však nabude dojmu, že si z této doby odnesla nějaké skryté vzpomínky a ví, že musí nutně rozplést tajuplné klubko pravdy a lží. Film, který natočil italský režisér Luigi Bazzoni je sice zapomenutý, ale neuvěřitelně výborný a propracovaný mysteriózní psychologický thriller. [SPOILER] Tento film pojednává o ženě, která psychicky onemocní, díky čemuž se dá snadno vysvětlit ta neodůvodnitelná ztráta paměti, a nakonec je dovedena k absolutnímu šílenství kvůli dalšímu vývoji událostí. Ostatně vše je objasněno ke konci snímku, až do sebemenších detailů. V tom případě se určitě nehodí označovat tento film jako sci-fi, přičemž nálepky jako horor nebo surrealistický film jsou naprosto zcestné. I přes složitější strukturu vše vyplouvá na povrch a vše vyjde nakonec najevo. ()
Film začíná krásnou snovou scénou odehrávající se na Měsíci: přistává vesmírný modul, v němž jsou dva kosmonauti, jeden je v bezvědomí a ten druhý jej vytáhne ven a nechá ho ležet na povrchu měsíce a poté odlétá pryč. Ten druhý se probouzí právě ve chvíli, kdy modul startuje směrem k planetě Zemi… Sen se zdá Alici, ženě středního věku, která se živí jako překladatelka. Po příchodu do práce ji zaměstnavatelka sděluje, že dostala výpověď vzhledem k tomu, že již nebyla tři dny v práci aniž by dala o sobě cokoliv vědět. Překvapená Alice tak zjišťuje, že si nepamatuje poslední tři dny svého života a má jen několik málo indicií, které ji mohou pomoci zjistit proč si nic nepamatuje a co v ty dny vlastně dělala… pátrání Alice je občas přerušováno několika snovými scénami (a zde je označení „sci-fi“ v popisu filmu skutečně na místě), které mne docela zneklidňovaly a udržovaly v napětí, jak se film bude vyvíjet. Luigi Bazzoni mne i na potřetí (La donna del lago a Giornata nera per l'ariete) dokázal zaujmout především skvělou atmosférou a definitivně tak jej mohu zařadit mezi mé nejoblíbenější režiséry filmů, které nesou, ať již více či méně právem označení giallo. ()
Film "Stopy (na měsíci)" nás vedou někam úplně jinam; ne nahoru, ale dolů, do duše, převážně ženské. Podobné případy, se stejně obtížným objasněním příčin, znám alespoň dva (v jednom případě předcházel ještě pokus o sebevraždu, ale ústav byl i zde poslední destinací předtím, se s různou úspěšností zapojily opět do "života"). A kdybych je popsal, možná bych se dotknul filmového příběhu více, než jakýmkoli jiným způsobem mudrování. Ale: dotyčné osoby jsou dosud naživu!... Florinda Bolkan, která jediná může reprezentovat pár Alice/Nicole, trpí zřejmě schizofrenií. Anamnéza (anamnésis, tj. rozpomínání, vzpomenutí) zde (jako obvykle) je téměř nemožná: záchytnými body je pouze sen o tragédii na Měsíci (čili "Předčasný pohřeb" - viz A.E. Poe) a (hlavně pro ni) nevysvětlený výpadek tří pracovních dnů, v důsledku nichž je vyhozena z práce. V přímořském hotelu Garma, kam na popud rotržené pohlednice, přicestuje (letadlem), se dostává do prostředí, v němž nikoho nerozpoznává, ale naopak všichni ji znají. Pak se objeví zážitek z dětství (Henry). Ten sice osvětlí příčinu jen jako erotickou vizi, je však spouštěčem reálné katastrofy.... Naše ženy ovšem nemají čas, odvahu ani peníze, aby o sobě mohly odeltět hloubat do nádherného prostředí hotelu Garma. ()
Chytrá, rafinovaná a nepodbízivá atmosferická hra s divákem. Giallo bych ale určitě nikomu neslibovala... ()
Zvlastni film, formalne precizni, s divnym pribehem. To se mi libilo dost. Pozornost upouta a za videni rozhodne stoji. Aneb Nicole nebo Alice? :-) 4+ ()
SPOILERY. Hlavní hrdinka Alice si nepamatuje události posledních několika dní v zaměstnání, což jí na rozdíl ode mne připadá divné. Po řídké šňůře indicií přichází na místo jménem Garma, o něhož si slibuje prosvětlení temného tajemství. Le Orme patří k těm filmům, na které se zlobíte proto, že vás po opojné lázni snových příslibů podarují rozuzlením z těch, která vám připadají přízemní a banální. Budete-li poctiví, zjistíte, že se můžete zlobit nanejvýš na sebe, doufali-li jste (a doufáte-li) ve víc: c'est la vie, jste blázen. Film ale nabízí víc, než příležitost být na sebe divácky přísný, především na úrovni čistě filmových požitků. Formálně vedou stopy od tradice giallo bez krve kamsi k radikálně tajemným filmům australského období Petera Weira. Osudově vyhlížející představitelka Florinda Bolkan provozuje narkoleptickou turistiku po mámivých obrazech návštěvníky opuštěného letoviska a její cesta má blíže k čemusi čistěji kinematografickému, než je prosté hororové vypravěčství. Po většinu času intenzivně opájí a sugeruje, vtahuje do hlavní postavy, tajemství likviduje a prohlubuje zároveň. Podvod nakonec. Film podle mého gusta. ()
Mysteriózní hororový thriller, disponující tajemnou a podmanivou atmosférou, dokáže diváka doslova chňapnout silou žraločích čelistí. Nepatrné indicie, snové scény společně s flashbacky, rozehrávají velmi sofistikovanou hru na pravdu a iluzi, která pomaličku přivádí hlavní hrdinku do velmi nebezpečných vod a ke sférám absolutního šílenství. Film přesně podle mého gusta bez horentních kopanců a zbytečných karambolů. Místy více kopnout do vrtule a neměl bych co vytknout. ()
Florinda Bolkan nebyla tou nejkrásnější herečkou Itálie 70. let, za to ale měla charisma a velmi dobré herecké schopnosti. Takové, že téměř sama dokázala utáhnout tento báječný scifi-psycho-thriller. Překladatelka Alice (Bolkan) má zlé sny o vesmírné misi na Měsíc. Je vyčerpaná a brzy zjistí, že neví co se s ní několik předešlých dnů dělo. Poslední na co si vzpomíná je, že dělala překlad na jisté schůzi o astronautice. Mají s tím snad její sny něco společného? A co dělala a kde byla poslední dny? Tuto záhadu se pokusí rozřešit. Bazzoni udělal velký kus práce a vytvořil obrazově nádherný pomale plynoucí snímek. Ovšem kdykoliv se člověk začne trošku nudit, přijde nějaká nová stopa nebo jiný zajímavý moment. // Viděl jsem nějakou uncut verzi, kde bylo díky odlišné obrazové kvalitě jasně vidět co bylo původní a co bylo vystříháno. Tentokrát bych preferoval určitě onu kratší verzi. ()
Le Orme je posledným kúskom z dielne nedoceneného talianskeho režiséra Liugiho Bazzoniho, tvorcu dvojice silne esteticky ladených a existencializmom šmrncnutých giallo filmov La donna del lago (1965) a Giornata nera per l'ariete (1971). Na rozdiel od nich však Le Orme oplýva navyše aj bizarnou surrealistickou atmosférou a až neutíchajúcim nádychom paranoidného blúznenia, či absenciou väčšiny zložiek klasických giallo thrillerov. Veľký dôraz je kladený v prvom rade na obrazové kompozície (nádherné a nezabudnuteľné zábery na majestátnu mešitu, moslimský cintorín, či tajomné ruiny starej dediny) a dynamické chovanie postáv, ktoré sú po celý čas zachycované v neustávajúcom pohybe. V mnohých ohľadoch ide zrejme o film, ktorý výrazne predbehol svoju dobu a silne mi pripomína štýl počítačových videohier, nazývaných walking simulátor, napríklad Dear Ester. Aj nich sa s hrdinom prechádzate cez rozličné prostredia a cez jeho vnútornú meditáciu pomaly a nebadane spejete k finále. Bazzoni bol nepochybne majstrom svojho remesla a je len škoda, že za svoj život natočil iba päť plnohodnotných filmov - v opačnom prípade by sa možno zaradil po bok takých velikánov, ako Fulci, či Argento. ()
Neustále se jí zdá o kosmonautovi na Měsíci, jednoho rána po probuzení neví o svých předchozích třech dnech a během pátrání, co vlastně dělala a proč, se setkává s lidmi, které nezná, ale oni naopak znají ji. Ztracený v čase je již asi i tento snímek, neboť je údajně pozapomenutý i v Itálii, kde byl natočen. Režisér a scenárista v jedné osobě Luigi Bazzoni ve svém snímku okázale dominuje otázku příčiny a následku s nutkáním vše odhalit, pochopit a dále interpretovat, což je v podstatě základem dějové mozaiky, která po divácké stránce působí tak nehorázně inteligentně, že až mnohé intervence překračují hranice nemožného. V nerozhodnosti je tak věcně udržován divák. Je třeba brát její myšlenky a odhalování záhad vážně? Stala se snad obětí dvojí hry a nebo se jen honí za chimérami? Snímek nutí přemýšlet nad každým detailem, a to i v rovině malého náznaku. Příběh nabízí nemalé množství možných interpretací širokého spektra lidské psychiky. Sen a trauma, klam a realita, touha a ochranné mechanismy, příčina a následek a nebo také úzkost a osvobození. Klidné a pomalejší mnohé nenadchne a v tom je právě to kouzlo. Postupně odhalované tajemství a vysvětlení záhad právě spočívá v tomto nebetyčném klidu, neklidné rozvážnosti a hlavně ve zdržovací strategii. Při správném uchopení všeho podstatného dokáže snímek zanechat hluboký dojem. ()
Film plný tajemství a hledání identity se proměňuje v tíživý sen ženy, které se realita ztrácí pod nohama, se sugestivním projevem Florindy Bolkanové. Do děje z obrazovky pronikají kosmonauti vybíraní, aby si zvykli na mimozemské panetě.(90%) ()
Geniální! Konečně jsem zjistil, že nejsem sám, koho ve snech pronásledují kosmonauti. Akorát, že můj Klaus Kinski má na sobě uniformu Hitlerjugend z mládí a hraje přitom na housle. Ale s těmi pávy jsem nepočítal, tak za test polykám náušnice po babičce, abych zvládl překládat na dalším tajném setkání Rudých Khmerů v ilegalitě. Ale stejně nebudu mít na paletě tolik barev, jako má Bazzoni. ()