Obsahy(1)
Západošvýcarský rozhlas vyslal v dubnu 1974 do Portugalska mladou feministickou novinářku Julii Dujonc-Renens a protřelého reportéra Joseph-Marie Cauvina, aby zde referovali o švýcarské pomoci rozvojovým zemím. Společné soužití ve VW-autobusu zvukaře Boba přispělo k jejich sblížení. Švýcarskem financované projekty se ukáží být podezřelé a náhle propuknuvší karafiátová revoluce rovněž nepřispěje ke zklidnění situace. Tato trojice je nucena neuposlechnout pokynů rozhlasového vedení. (Dny Frankofonie)
(více)Recenze (2)
Celkem zdařilá komedie, která má ale občas i vážnější podtón. Valérie Donzelli je originální autorka i herečka, její projev mě vždycky baví. Ideální záležitost pro milovníky Francie a Portugalska a jednotlivých reálií. ()
Povedená komedie o národních stereotypech odkazující celým "retro" zpracováním od titulků, přes rychlejší tempo vyprávění, až po hudbu (George Gershwin), k tomu nejlepšímu z tradice francouzských bláznivějších komedií, charakteristických absurdním humorem, špetkou cynismu a ironie. Nesourodá skupinka zaměstnanců švýcarské stanice +SSR spolu se svým "překladatelem", který se jim na cestě vnutí jako milovník Marcela Pagnola, jezdí ve své dodávce po Portugalsku a snaží se vytvořit reportáž "z ničeho", protože, jak už to bývá, obraz švýcarské hospodářské pomoci musí být ukázán v tom nejlepším světle. Do toho v dubnu 1974 propuká Karafiátová revoluce, do níž skupinka nečekaným způsobem zasáhne... P. S. Film je po Comme des Voleurs (2006) druhou částí tetralogie věnující se událostem v evropských zemích na čtyřech světových stranách. (A jestli jsem to ze závěru pochopil správně, film se inspiroval příběhem skutečných švýcarských reportérů.) ()