Hledání Vivian Maier

Rozhovor s režisérem: http://www.indiefilm.cz/2014/04/17/rozhovor-s-reziserem-johnem-maloofem-fotografie-ktere-mi-zmenily-zivot/ ....Znal jsem první rodinu, pro kterou Vivian pracovala od roku 1956 celých šestnáct let. Také jsem věděl, jak vypadaly jejich děti, protože si je hodně fotila a já měl negativy označené těmito letopočty. Poté jsem začal nacházet další rodiny a rozpoznávat nové tváře. To mi pomáhalo i naopak – když některým negativům chyběla datace, ale já poznal tvář na fotografii, mohl jsem s jistotou říct, z jakého období negativ je, s rozptylem jednoho, dvou, někdy i pěti let. Odhaloval jsem dílky skládačky, které do sebe postupně začaly zapadat.... (20.04.2014)

Takhle vypadá současný dokument kdy, v podstatě, z ničeho vykřeše režisér a průvodce dost poutavý příběh, který nám postupně odhaluje v takových dávkách, aby diváka nezahltil přehršlí informací, ale zároveň jej nenudil čekáním na další bod zlomu v ději. Snad jen ten hrob mi v záběru v závěru chyběl. ... (matky i Vivi) (15.03.2016)

Mně se ty fotky hodně líbí, Vivian Maier měla cit pro zachycení lidí ve správném okamžiku, pomáhalo jí i ono focení „odspoda“, hlavně kvůli jeho nenápadnosti. Působila na mne zvláštním, ale přitom i sympatickým dojmem, její charakter, životní příběh a osud jako takový rozhodně stojí za zmapování. Kdyby měl dokumentární film jiný koncept a motto, než poněkud účelové a nepřirozené zviditelnění hlavní protagonistky za každou cenu (slavným se někdo má stát ne proto, že si to někdo přeje a tlačí to, ale prostě v důsledku toho, že v něčem vyniká a někdo to ocení), tak bych byl ještě více spokojený. Úplně by mi stačilo odhalování střípků ze života nadané neznámé fotografky, to tlačení ke slávě tam bylo navíc. (06.03.2015)

Obsah a postava Vivian Maier je fascinujúca, ale forma trošku kríva. Tvorcom určite patrí veľké vďaka za to, že prestavili túto zaujímavú postavu svetu, avšak mohli si nechať trošku viac záležať na forme, akou svoje poznatky a zistenia prezentujú. Vo vzduchu ostalo príliš veľa otázok, respektíve ich autor z otáznych dôvodov úplne obišiel. Prvá polovica bola odzbrojujúca, druhej polovici už dochádzal dych. Napriek formálnym chybám viac ako spokojnosť. 70% (07.05.2015)

Dokumentární detektivka už se pomalu stává žánrem samým o sobě. Kdo byla fotografka, která fotila prakticky denně a přitom své fotky nikomu neukázala? Po americku se tu trochu moc tlačí na emoce a občas jsem nevěřil, že zpovídaní lidé takové věty vymysleli sami, spíš jsem podezíral tvůrce, že jim řekli, co by chtěl slyšet (nebo jim to rovnou napsali). Ale pokud vás aspoň trochu zajímá fotografie, tak jim to nejspíš odpustíte. (04.01.2018)