Konec času - 2. část (S04E18)

První část byla napínavá a dramatická, s návratem Donny jako třešničkou na dortu. Rozuzlení v druhé části bylo zajímavé a plné zvratů, ale na můj vkus příliš násilně dojímající. Zejména konec. I když jsem Tennantovi přála co nejdůstojnější rozloučení, tohle bylo zbytečně dlouhé a mocímermo slzavé. /27. 11. 13./ (27.11.2013)

Teď mi došlo, že neukázali co se stalo s Vládcem. Docela mě mrzí, že se 10. projevil při reinkarnaci jako srab, trošku mi to přišlo až dětinské a sobecké, ale bylo mi ho líto na konci. Nejen proto mám raději 9. doktora. Čekala jsem, že to loučení bude působit více emotivně. I po tomhle dílu bych řekla, že v seriálu byly i lepší epizody. Ale nejvíc byl ten konec se Mattem... "Vlasy, panebože, já jsem holka!" (26.11.2013)

Návrat Pánů času s Timothy Daltonem v roli jejich vůdce Rassilona, John Simm se vrací jako Master a poslední příběh desáté inkarnace. Ingredience, které nezní špatně, ovšem v důsledku se je nepovedlo zkombinovat v tom nejlepším poměru. Především za to může Daviesův opravdu divný příběh, který jen podtrhuje otřesný cliffhanger se změnou všech lidí na Mastera a jeho ještě hloupější vyřešení. Páni času jsou také spíš nějaká linie mimochodem a celkově celý jejich návrat působí místy až zbytečně. Přesto několik plusů se v této epizodě najde a určitě jím není zbytečně natahovaná regenerační scéna, kterou si sice RTD a zbytek týmu nemohl neodpustit, ale po pěti minutách začíná být zdlouhavá. Přesto Wilf jako asistent byl dobrá volba. Master je sice větší šílenec a jeho „super schopnosti“ působí trochu vtipně, přesto stále scéna Jeho smrti je asi to nejlepší co epizoda může nabídnout, což je u regenerační epizody celkem škoda. (23.11.2013)

Zatím absolutní vrchol co se seriálu Doctor Who týče. Dokonalý dvojdíl, kterému nechybí okamžiky, při nich tuhne krev v žilách a přechází mráz po zádech, okamžiky nostalgické, ale i ty, kterým nechybí humor. No a ten závěr musí dostat každého, nejen ty, pro které byl Desátý Doctor tím nej... Díky Davide, myslím, že už navždy zůstaneš jedním z nejvýraznějších Pánů času. (23.11.2013)

Posledná Tennantova epizóda je utrpenie od začiatku do konca. Myslím, že to celé popíšem otázkami. Prečo veliteľ Pánov času rozprával celý “príbeh” ostatným Pánom času na zasadaní? Prečo je znovuzrodenie Majstra založené na fantasy divných veciach s elixírmi a rúžom? Prečo má Majster špeciálne schopnosti? Prečo je blonďák? Načo sú tam tí dôchodcovia? Prečo sú Oodi takí vyvinutí? Kto, preboha, vymýšľal ten systém s radiáciou a dvoma skriňami? Prečo Wilf za normálnych okolností zaklope štyrikrát (to robí len Sheldon, a to je iný fandom)? Prečo Páni času len stoja ako postihnutí a kývajú železnou rukavicou? Prečo, preboha, Doktor prežil pád z vesmírnej lode, keď pri omnoho menšom páde z veže zomrela jeho štvrtá regenerácia? Prečo sa správa akoby zomieral, keď len mení vzhľad a všetci ostatní Páni času to berú normálne? Načo sa vlastne Gallifrey vrátila? Ako to slúžilo príbehu? Prečo TARDIS vybuchuje pri regenerácii, keď tam Doktor už štyrikrát regeneroval? A, najdôležitejšia otázka, prečo RTD napísal taký príšerný a nelogický príbeh? Prečo, prečo, prečo? Tennant si zaslúžil dôstojnejší koniec a nezaslúžil si, aby z neho urobili zbabelca jeho poslednou vetou. RTD jednoducho chcel rozplakať všetky Tennantofilky a to sa mu síce podarilo, no rozplakal aj fanúšikov Doctora Who, no nie kvôli odchodu Davida Tennanta. End of Time nebola ukážka toho, prečo bol RTD dobrým scenáristom, ale toho, prečo musel odísť. (23.11.2013)