Obřad

Chabrolova skvostná anatómia nenávisti a ľudskej obmedzenosti. Snímok je svojim spôsobom ťaživý a nepríjemný už od samotného začiatku, v povetrí okolo lepšie spoločensky situovanej rodinky je už od momentu nasťahovania Sophie, na prvý pohľad skvelej slúžky, cítiť niečo zlé. Na jednej strane obmedzenosť, hlúposť a nepochopiteľná hanba, na strane druhej kultivovanosť a vyššie spoločenské postavenie. Divák to naplno pochopí až keď sa podarená čudná dvojka začne baviť o svojej minulosti, hlavne keď poštárka hovorí o smrti svojej dcéry s takou ľahkosťou až ide z toho mráz po chrbte. Sophie zase niečo naznačí o smrti svojho otca.... Kúsok po kúsku máme teda možnosť sledovať budovanie nenávisti voči zamestnávateľom Sophie, živenej nepochopiteľnou hrubosťou, grobianstvom a aroganciou. To čo prišlo na záver však nečakal určite nikto, šok je ešte slabé slovo. Škoda niektorých slabších scénok, hlavne v strede snímku, kde dusivá atmosféra trochu poľaví a kde ako keby autor nevedel čo ďalej, tiež by som pridal na hudbe, nezvyklá tichosť niektorých pasáží síce možno bola autorovým zámerom, mne to však nesadlo. Vážna hudba na záver bol preto výborný nápad. Celkovo však ide o skvelý psychologický thriller. 80/100 (29.06.2015)

K filmu jsem se choval skepticky,ale neprávem. Ceremony je strhující psychologické drama se šokujícím Thrillerovským závěrem. Film sice staví především na vynikajících hereckých výkonech, ale nechybí jak zvraty, tak slušná dávka znepokojení. Skvělá intrikářská a psychologická záležitost, která sice disponuje pomalejším tempem v závěru však diváka kopne do koulí šokujícím a extrémním vyvrcholením. 80% (10.08.2015)

Film, který se sice v jednotlivých scénách zdá zdlouhavý, ale když skončí, rozhodně nelitujete, že jste ho viděli. Herecké výkony jsou vynikající (proměna Sophie je fascinující), ale z mého hlediska bere jednu hvězdičku Chabrolova snaha o artový zážitek. Obraz je vždy barevně vyvážen do nejmenších podrobností a umělecké hrátky se scénou (třeba zrcadlo v Jeannině bytě otvírající se vždy tak, aby zabralo Sophii) trochu ničí syrovost příběhu. Jakoby se režisér provedením neviditelně stavěl za Lelievreovy. (22.11.2008)

Zhruba někdy ve dvanácti třinácti letech jsem četl detektivku Ruth Rendellové, podle které byl tenhle film natočený. Nebyla to sice klasická detektivka, protože pachatel (i jeho čin) byl odhalen hned v první větě, ale stejně to bylo napínavé čtení. Ona věta, která ve mně jak si vzpomínám vyvolala mírně mrazivý záchvěv, zněla: "Eunice Parchmanová vyvraždila rodinu Coverdaleových, protože neuměla číst ani psát." Když jsem pak později La Cérémonie viděl, byl to pro mě tedy o to zajímavější zážitek. Ve filmu je působivě zobrazena jednak lidská primitivní a vulgární hloupost (a tím nemám na mysli analfabetismus), druhak závist a z ní vyplývající nenávist a zloba, kteréžto emoce a vlastnosti dohromady vytvářejí hodně nebezpečnou kombinaci. Isabelle Huppert naprosto skvělá jako vždy a Sandrine Bonnaire za ní nikterak nezaostává. (10.04.2013)

Upraveno v září 2020. Obřad je hraničním konfliktem nepřekonatelných třídních rozdílů, které žádná politická korektnost nevymýtí, neboť ta využívá silovou pozici diktátu a nezajímá se příliš o proces vzájemného porozumění. Knižní předloha britské spisovatelky Ruth Rendell je přímo stvořená pro Chabrolovo pojetí kriminálního thrilleru s tou nezdvořilostí černého humoru. Kritický útok není zaměřen jednosměrně, ale vychutnává si předsudky z obou stran stavovských barikád. Elita si udržuje své výsostné postavení snobismem i arogancí, a byť sebe samotnou prezentuje velkodušností, nepřijímá žádnou odchylku vlastního názoru. Spodina (sociální outsideři) je limitována vlastním duševním omezením a v třídních konfliktech přechází frustrace v až radikální zlobu a nenávist. Vina je na obou stranách neústupnosti, závěr svou zlomyslností je tedy důkazem nemožnosti konečného vítězství jednou, či druhou stranou. Hlavní postavou střetu zásadních třídních rozdílů je Sophie Bonhomme (pozoruhodná Sandrine Bonnaire), služka s pečlivě skrývanou negramotností. Nedostatek je utajován, odhalení je nutné pro troufalost potrestat, vždyť nenávist je podporována a osamělost není žádoucí. Vyrovnat se příkladné zlobě je prvořadým úkolem. Důležitou postavou je Jeanne Marchal (velmi zajímavá Isabelle Huppert), poštovní úřednice, cítící v nastaveném třídním rozdělení životní nespravedlnost. Ta musí být pošpiněna, haněna, nenáviděna a zloba se musí stát přenosně univerzální bojovou ideou. Hlavní mužskou postavou je Georges Lelièvre alias Gorgo (zajímavý Jean-Pierre Cassel), pán domu, hlava rodiny a úspěšný muž, který za každé, i nepřiměřené, situace vyžaduje preciznost výkonů práce služky. Pocit nadřazenosti se zajisté nehodlá vzdát svého očekávání. Výraznou postavou je Catherine Lelièvre (příjemná Jacqueline Bisset), Georgesova manželka a provozovatelka galerie, která má sice jisté rovnostářského povědomí, přesto ani ona není ochotna k překročení třídních bariér. K výraznějším postavám patří taktéž Mélinda Lelièvre (zajímavá Virginie Ledoyen), Goergesova dcera a vysokoškolská studentka. Má odpor ke stavovskému rozdělení, ale původ nejde tak lehce odstranit. Z dalších rolí: Catherinin citlivý synek Gilles Lelièvre (Valentin Merlet), s charitativní neurvalostí žen nespokojený farář Lelgouarc'h (Jean-François Perrier), či Mélindin milenec Jérémie (Julien Rochefort). Obřad je působivým kriminálním thrillerem na Chabrolův způsob černého humoru. Třídní úzkosti, traumata i předsudky, plamenné odhodlání i nelítostný boj omezenosti proti zpupnosti. Silný filmový zážitek! (26.12.2009)