Obřad

Chabrolova skvostná anatómia nenávisti a ľudskej obmedzenosti. Snímok je svojim spôsobom ťaživý a nepríjemný už od samotného začiatku, v povetrí okolo lepšie spoločensky situovanej rodinky je už od momentu nasťahovania Sophie, na prvý pohľad skvelej slúžky, cítiť niečo zlé. Na jednej strane obmedzenosť, hlúposť a nepochopiteľná hanba, na strane druhej kultivovanosť a vyššie spoločenské postavenie. Divák to naplno pochopí až keď sa podarená čudná dvojka začne baviť o svojej minulosti, hlavne keď poštárka hovorí o smrti svojej dcéry s takou ľahkosťou až ide z toho mráz po chrbte. Sophie zase niečo naznačí o smrti svojho otca.... Kúsok po kúsku máme teda možnosť sledovať budovanie nenávisti voči zamestnávateľom Sophie, živenej nepochopiteľnou hrubosťou, grobianstvom a aroganciou. To čo prišlo na záver však nečakal určite nikto, šok je ešte slabé slovo. Škoda niektorých slabších scénok, hlavne v strede snímku, kde dusivá atmosféra trochu poľaví a kde ako keby autor nevedel čo ďalej, tiež by som pridal na hudbe, nezvyklá tichosť niektorých pasáží síce možno bola autorovým zámerom, mne to však nesadlo. Vážna hudba na záver bol preto výborný nápad. Celkovo však ide o skvelý psychologický thriller. 80/100 (29.06.2015)

Děkuji moc uživatelce FAYE za jméno knihy, podle jejíhož námětu byl film natočen - celou dobu, co jsem řádění těch dvou na plátně sledovala, jsem přemýšlela o tom, kde jsem se s tímto námětem už setkala.... Obě herečky byly vynikající, zvláště Isabell Huppert jsem předtím vždy vídala spíš v rolích zasněných krásek a tady byla jako šílená neurotička velmi uvěřitelná. (04.11.2013)

Chabrol pomalu, ale důkladně rozbíhá drama, představuje prostředí buržoázní rodiny a vnáší do dění dvě hlavní ženské postavy. Postupně zneklidňuje střípky z pohnuté minulosti, drobnými konflikty či kontrasty, stále více napíná, nechává stále více hořet plameny a doutnat, až vyrchlí v závěru na diváka přesně načasovanou, strhující bombu... Sophie, navzdory utajování svého hendikepu, se snaží kráčet po cestě dobra a poslušnosti, jenže chování a zmýšlení rodiny z jiné vrstvy i pravidelný kontakt s lehce narušenou kamarádkou vytvářejí kolem ní okolnosti, silný vliv na psychiku a přímo pro ní zkušenosti, které mají podíl na dříve jakoby zcela neuvěřitelné proměně. Slavnost je přesně ten typ skvostně napsaného a natočeného psychologického dramatu, kdy po skončení během usínání v posteli, se ještě hlouběji vracím k jednotlivých momentům či souvislostem, kde mě to nutí znovu si je v mysli promítat, zamýšlet se a vysvětlovat, a zjišťuji, že po čase jsem opět zažil úderný zásah filmem. Od Chabrola jsem byl navíc často doposud zvyklý spíše na stylizovanější kousky, zasazené spíše do některé ze starších epoch, takže přesto, že jde o Chabrolův žánrově tradiční film na poli psychodramatu s kriminální zápletkou, mě Slavnost svou civilností se zasazením do tehdejší (z dnešního pohledu pořád nedávné) současnosti i mile překvapila. Je to velký herecký koncert tří dam francouzského filmu a děj vás ke všemu brzo pohltí a nechává v napětí skutečně až do poslední vteřiny, kdy vás pak nutí čekat na ten poslední záblesk vyústění během závěrečných titulků... mistrovské. [95%] (03.06.2022)

Zhruba někdy ve dvanácti třinácti letech jsem četl detektivku Ruth Rendellové, podle které byl tenhle film natočený. Nebyla to sice klasická detektivka, protože pachatel (i jeho čin) byl odhalen hned v první větě, ale stejně to bylo napínavé čtení. Ona věta, která ve mně jak si vzpomínám vyvolala mírně mrazivý záchvěv, zněla: "Eunice Parchmanová vyvraždila rodinu Coverdaleových, protože neuměla číst ani psát." Když jsem pak později La Cérémonie viděl, byl to pro mě tedy o to zajímavější zážitek. Ve filmu je působivě zobrazena jednak lidská primitivní a vulgární hloupost (a tím nemám na mysli analfabetismus), druhak závist a z ní vyplývající nenávist a zloba, kteréžto emoce a vlastnosti dohromady vytvářejí hodně nebezpečnou kombinaci. Isabelle Huppert naprosto skvělá jako vždy a Sandrine Bonnaire za ní nikterak nezaostává. (10.04.2013)

Upraveno v září 2020. Obřad je hraničním konfliktem nepřekonatelných třídních rozdílů, které žádná politická korektnost nevymýtí, neboť ta využívá silovou pozici diktátu a nezajímá se příliš o proces vzájemného porozumění. Knižní předloha britské spisovatelky Ruth Rendell je přímo stvořená pro Chabrolovo pojetí kriminálního thrilleru s tou nezdvořilostí černého humoru. Kritický útok není zaměřen jednosměrně, ale vychutnává si předsudky z obou stran stavovských barikád. Elita si udržuje své výsostné postavení snobismem i arogancí, a byť sebe samotnou prezentuje velkodušností, nepřijímá žádnou odchylku vlastního názoru. Spodina (sociální outsideři) je limitována vlastním duševním omezením a v třídních konfliktech přechází frustrace v až radikální zlobu a nenávist. Vina je na obou stranách neústupnosti, závěr svou zlomyslností je tedy důkazem nemožnosti konečného vítězství jednou, či druhou stranou. Hlavní postavou střetu zásadních třídních rozdílů je Sophie Bonhomme (pozoruhodná Sandrine Bonnaire), služka s pečlivě skrývanou negramotností. Nedostatek je utajován, odhalení je nutné pro troufalost potrestat, vždyť nenávist je podporována a osamělost není žádoucí. Vyrovnat se příkladné zlobě je prvořadým úkolem. Důležitou postavou je Jeanne Marchal (velmi zajímavá Isabelle Huppert), poštovní úřednice, cítící v nastaveném třídním rozdělení životní nespravedlnost. Ta musí být pošpiněna, haněna, nenáviděna a zloba se musí stát přenosně univerzální bojovou ideou. Hlavní mužskou postavou je Georges Lelièvre alias Gorgo (zajímavý Jean-Pierre Cassel), pán domu, hlava rodiny a úspěšný muž, který za každé, i nepřiměřené, situace vyžaduje preciznost výkonů práce služky. Pocit nadřazenosti se zajisté nehodlá vzdát svého očekávání. Výraznou postavou je Catherine Lelièvre (příjemná Jacqueline Bisset), Georgesova manželka a provozovatelka galerie, která má sice jisté rovnostářského povědomí, přesto ani ona není ochotna k překročení třídních bariér. K výraznějším postavám patří taktéž Mélinda Lelièvre (zajímavá Virginie Ledoyen), Goergesova dcera a vysokoškolská studentka. Má odpor ke stavovskému rozdělení, ale původ nejde tak lehce odstranit. Z dalších rolí: Catherinin citlivý synek Gilles Lelièvre (Valentin Merlet), s charitativní neurvalostí žen nespokojený farář Lelgouarc'h (Jean-François Perrier), či Mélindin milenec Jérémie (Julien Rochefort). Obřad je působivým kriminálním thrillerem na Chabrolův způsob černého humoru. Třídní úzkosti, traumata i předsudky, plamenné odhodlání i nelítostný boj omezenosti proti zpupnosti. Silný filmový zážitek! (26.12.2009)