Kuej laj

Yimou Zhang s pribúdajúcim vekom prispôsobuje veku aj témy, historické pechtle mechtle striedajú citlivé a intímnejšie záležitosti. V Kvetoch vojny kombinoval drsnú vojnovú vravu s otázkami sebaobetovania v priliehavom sentimentálnom podaní a modernejšie dejiny rieši aj v Návrate domov. Ten je zase o čosi sentimentálnejší, čo s témou však súvisí, stále sa však drží v znesiteľných medziach. Výsledkom je fakt, že diváka na konci dojme. Jednoduchší, miestami až monotónny príbeh totiž ponúka viacero kauzálnych možností, Zhang a zrejme aj autor knižnej predlohy (a história) si vybrali tú najlepšiu a najlogickejšiu. Tento výsledok nám povie mnohé o živote, o tom, aká môže byť láska krutá a niekde nie až tak úplne v pozadí cítime vplyv vyššej moci, tým myslím politickej garnitúry na životy bežných ľudí. S každou situáciou sa dá nejako vyrovnať a hlavná mužská postava príbehu má môj neskonalý obdiv. (09.11.2014)

Tak jsem rád, že jsem se k tomuhle novému filmu nakonec dostal, protože Zhangovo dílo mám jinak poměrně dobře zmapované. Koneckonců koukám, že nás ho zde hodnotilo v tuhle chvíli sotva dvacet. Příběh je to strohý a nijak zvláštně nevšední, ale přesto se na film celou dobu dívá hodně dobře. Pěkná kamera, posmutnělé emoce a jako obvykle výborná Li Gong, která v Zhangových filmech snad už ani nemůže chybět. Možná nám Zhang trochu senilní a měkne, ale já zároveň s ním taky, takže mi film padl do noty. Film je o muži, který se vrací k ženě a dceři domů z vězení na konci čínské kulturní revoluce, jenže onen návrat není takový, jak by si představoval. (17.02.2016)

Oceňuji, že Zhang natočil zase něco trochu jiného, ale tato zápletka o ztrátě paměti je až příliš vykonstruovaná a Zhangovi se tak povedlo jen natočit první film, ve kterém mě Gong Li štvala. (14.02.2015)

Čína ukazuje, že má k natáčení nejen skvělou techniku, ale také skvělé režiséry, kteří ve velkém dokáží vyprávět příběh lidí a přitom naznačit, jak vlastně národ smýšlel v období, které bylo pro zemi kritické. Osudy lidí jsou utvářeny politikou a jsou jí tak silně ovlivňovány, že mohou být zničeny. Trochu mi přijde, že Zhang pořád dá hodně na pozlátko, ale funguje mu to. (15.10.2016)

Další - a zatím poslední - z dojemných příběhů režírovaných Yimou Zhangem, s možným názvem "Jsem doma". Příběh, byť nepříliš spletitý, ale mistrně rozvedený, zahraný a režírovaný, řeší postupně (i když se občas prolnou) dvě otázky. První je rozvracení rodiných vztahů politickou mocí (uvěznění otce, indoktrinace dcery proti němu - kulturní revoluce), které jsou vždy i bez zásahů z vnějšku, citlivé a ožehavé. Druhou je vztah k člověku (ve filmu matka, v podání Li Gong) postiženého amnesií (příčina: znásilnění či pád, před mnoha lety). Manžel se po návratu z lágru všemožně snaží probudit v ní vzpomínku na sebe a na minulost. A končí jako její milý společník (předčitatel svých dopisů, ladič svého piana a její průvodce při čekání na sebe sama). Vztah je znovu navázán, i když jinak, než si to oba představovali. (03.11.2014)