Reklama

Reklama

Nacistické megastavby - Ruská válka (2018) (série)


Hitlerův ústup bojem (S05E03)

(epizoda)
  • Velká Británie Hitler's Fighting Retreat
Velká Británie, 2018, 50 min

VOD (1)

Obsahy(1)

Rok 1944. Hitlerova vyhlazovací válka na východě pokračuje, ale karta se obrátila. Němci stáli tváří v tvář mohutným sovětským armádám toužícím po pomstě... Hitlerova armáda se nyní stále více spoléhala na řadu obřích obranných staveb, na nové technologie a také na prosté odhodlání postup Sovětů zastavit. Němci bojovali o každou píď země, od Baltu až do samotného srdce Berlína. Bránili svůj domov, a to jim dodalo vnitřní sílu a mnohem větší odhodlání. Toto je příběh obranných technologií, provázejících během druhé světové války nejkrvavější ústup bojem. 16. dubna 1945 ve 3 hodiny ráno začala jedna z největších dělostřeleckých baráží v dějinách lidstva. Na německá postavení ve východním Německu na Seelowských výšinách, které tvořily poslední obrannou hradbu, linii mezi Rudou armádou a Berlínem, spustilo palbu zhruba 40 000 děl, minometů a raketometů. Nezkušený osmnáctiletý parašutista Willy Wenger se ocitl uprostřed sovětského náporu. (Česká televize)

(více)

Recenze (1)

Mikovec 

všechny recenze uživatele

Díl tohoto dokumentu byl zajímavý a osobně jsem se na něj velmi těšil, ústupové operace Wehrmachtu a období roku 1943 - 1945 mě osobně zajímá na celé válce nejvíce. Příjemně mě překvapila např. analýza východního valu, který ale kvůli nekvalitní posádce a nedostatečné výzbroji padl velmi rychle. Nelíbila se mi zde jedna zásadní věc, informace která zde zazněla. Problematika evakuace Kuronské  (Courlandské) kapsy. Dokument na mě působí dojmem, že přijímá starou rétoriku z Hitlera udělat neschopného diletanta a hodit všechny taktické chyby na jeho bedra. O tuto pověst se zasloužili převážně jeho generálové a polní maršálové Wehrmachtu, kteří po válce sepisovali své paměti. Manstein, Guderian, aj. ani jeden z nich nepřiznal vlastní chybu. V tomto dílu konkrétně se např. setkáváme s evakuací Kuronské (Courlandské) kapsy, kde je uvězněná Skupina armád Sever, ustupující od Leningradu, přes území Pobaltských států. Hitler je zde opět vylíčen jako fanatik a diletant ( ono Vám moc na vážnosti nepřidá, když se v hodnosti desátníka pasujete na vrchního velitele ozbrojených sil), který neustoupí za žádnou cenu a jeho přičiněním chybí oněch uvězněných více než čtvrt milionu mužů v obraně Berlína. Důvody, proč se rozhodl neevakuovat Kurland jsou, že až Německo znovu přejde do protiútoku, Kuronská kapsa bude pro tuto fázi velmi dobrým odrazovým bodem. Bylo to ale tak i ve skutečnosti? Obávám se, že je vše mnohem složitější a tato neschopnost hlubší analýzy mi u dokumentaristů opravdu vadí. Ve skutečnosti Hitler vycházel z návrhů, které mu dávalo jeho okolí, mezi nimi i vysoce postavení členové generálního štábu, jako Heinz Guderian ( v tu dobu inspektor tankových vojsk), či Karl Dönitz (velkoadmirál). Guderian evakuaci skutečně požadoval, ale neuvědomoval si, že nelze evakuovat 530 tisíc mužů ( přes 200 tisíc vojáků a přibližně 300 tisíc vojenského personálu) ze dne na den. Guderian ( i přes jeho velké úspěchy v počátcích války) byl člověk absolutně neznalý logistiky, což se projevilo už při jeho útocích na vlastní pěst v operaci Barbarossa, na obrovském území SSSR. Guderian hnal své muže neustále vpřed (z toho i jeho přezdívka, ,,rychlý Heinz") což způsobovalo mnohdy velké logistické problémy nejen jeho vlastním jednotkám, ale i těm, které šly ve sledu za nimi. Za to byl často kritizován a nakonec Hitlerem ( po neúspěchu u Moskvy na kterou útok i přes Hitlerův odpor upřednostňoval) z velení 2. Tankové skupiny odvolán ( s mnoha dalšími generály). Tento způsob velení měl sice jisté výhody ( moment překvapení), ale i nevýhody ( velké ztráty tanků, vlivem nedostatku pohonných hmot, pro rychlý postup a neschopnost zásobovacích vozů s nimi držet krok). Evakuace z Kuronska byla možná pouze po moři ( Němci už v tu dobu pro letectvo neměli dostatek paliva, proto neměli v Kuronské kapse žádnou vzdušnou podporu, jen pár stíhaček na obranu, proto byli letci namísto létání často přiřazování do pěších divizí Luftwaffe). Když se Hitler Dönitze dotázal, kolik času bude na evakuaci potřeba, ten mu po analýze situace a počtu lidí v kapse uvězněných řekl, že při nasazení plných kapacit Kriegsmarine nejméně 3 týdny. V tu dobu bylo v kapse uvězněno celkově 1,6 milionu lidí ( včetně německých, nebo proněmecky orientovaných civilistů). Tady je hned první věc, nad kterou se člověk musí pozastavit, tři týdny za plné nasazení kapacit celého námořnictva Třetí říše. Už zde je jasné, že k úplné evakuaci tak velkého počtu lidí dojít nemohlo. Z toho důvodu, že kapacity Kriegsmarine byly potřeba i jinde, než u Kuronska. Později, když Sověti zahájili ofenzívu do východního Pruska byl od pevniny odříznut i Königsberg a námořnictvo bylo pro evakuaci potřeba i tam, pro Němce se jednalo o prioritu. Čistě z toho důvodu, že šlo o evakuaci převážně Němců z německého území. Dostáváme se k hlavnímu problému. Hitler evakuaci povolil, ne, že ne. Za celou dobu existence Kuronské kapsy je z ní evakuováno 1,25 milionu lidí, z celkového počtu 1,6 milionů, což je něco přes 70%. Na konci zbyla převážně jen armáda a její personál, (kteří tam zůstávali z určitého důvodu). Když Němci kapitulovali, vzdalo se v Kuronsku Rudé armádě 189 tisíc Němců, včetně vojenského personálu ( lékaři, kuchaři, řidiči nákladních automobilů, ženisté apod.). Nesprávně se na celé wiki uvádí, že na počátku Kuronské kapsy, v ní bylo uvězněno kolem 200 tisíc mužů, toto číslo zahrnuje pouze vojáky Wehrmachtu, bez započtení personálu a civilistů a poté je do konečného čísla (189 tisíc) započten i pomocný personál. Wiki je tímto čarováním s čísly typická a proto hodnocená odborníky jako nespolehlivý zdroj. Proč ale Hitler trval na zachování kapsy a neevakuoval jí úplně? O významu tohoto kousku půdy ho přesvědčil jeden vysoce postavený člověk - Dönitz. Dönitz trval na zachování kapsy a Hitlerovi to doporučil hned z několika důvodů. Za prvé, v Baltských přístavech probíhalo cvičení posádek ponorek, které v přístavech poblíž Německa ohrožovalo spojenecké letectvo. Za druhé, v Baltských přístavech se testovaly nové typy ponorek XXI a XXIII, které dle Dönitze byly jediné možné zbraně schopné zvrátit válku na západě a tak vyřadit spojence ze hry a umožnit Němců soustředit se na východní frontu ( tím, že spojencům přeruší zásobování do Evropy). Hitler tedy dostal informace, které ho přesvědčily o důležitosti tohoto území, následně z toho vyplynula i jeho dedukce, že pokud Dönitz skutečně dokáže se svými ponorkami zvrátit průběh války na západní frontě ( což bylo sice velmi naivní, ale věřil v to i Dönitz, tak proč ne Hitler), tak se bude moci orientovat na východ a porazit Sovětský svaz., nebo se mu alespoň ubránit. Tedy byl to Dönitz, nikoliv Hitler, který trval na zachování Kuronska a neúplné evakuaci, Hitler jeho argumenty uznal a přizpůsobil jim situaci. Celková evakuace, kterou navrhl Guderian v časovém intervalu který požadoval a jeho argumenty, že Hitler evakuaci zamítl jsou lživé. Dokument všechny tyto informace opomíjí a vychází ze staré skutečnosti, že za vše mohl ,,madman" Hitler, který evakuaci nepovolil a nařídil bránit každý centimetr půdy. Z toho důvodu, dávám tomuto dílu, i přes zajímavé informace v něm, známku velmi dobrá, protože namísto vyvrácení starých ,,faktů" je potvrzuje. () (méně) (více)

Galerie (15)

Reklama

Reklama