Libertarias

Filmový počin z řady děl, věnovaných letům Španělské občanské války, konkrétně z rozsáhlejší skupiny děl, zaměřených na vykreslení (zkreslení) republikánské strany: Země a svoboda, Dotek motýla, 13 růží, Guernica, Gernika. Tento konkrétní kousek se zaměřil na anarchisty, primárně na organizaci autonomních anarchistek Mujeres Libres (Svobodné ženy), zasazujících se krom všeobecných sociálních cílů i o práva žen, které dle nich muži (anarchisté/ne-anarchisté) ignorují. Film lze vnímat dvojím způsobem. Lze se zaměřit jen na jeho tvůrci předkládaný obsah a na formu, jakou je prezentován. V této rovině spokojenost - povedené hlavní postavy, s osobitými charaktery; nejen vážné, drsné scény, ale i scény humorné, dovádivé. Soustředit se pouze na tuto rovinu, nelze se ubránit a skupinka anarchistek (mužské postavy mi přijdou jen jako kompars) si získává sympatie. Jenže je tu druhá rovina vnímání obsahu tohoto filmu, ta kde jste si vědomi, že sledujete snímek typu „Bylo, nebylo“, ve kterém je vám servírován pokřivený obraz „dobra“ a „spravedlnosti“. „Bylo, nebylo“ ... za nevím kolika řekami a horami se mladičká jeptiška Maria, po svém vynuceném útěku z kláštera, který má být vypálen, setkává se skupinkou revolučních anarchistek z Mujeres Libres. Pohádkový příběh pokračuje - neboť nebylo-li by dílo pojato jako pohádka, skončila by životní pouť jeptišky velmi záhy. Takto, díky předkládané slušnosti filmových anarchistek, které se  zběsilého pronásledováním církve republikánskou stranou neúčastní, se může jeptiška Marie připojit k revoluční skupině a spolu s ní se vydat z Barcelony (kde bylo protirepublikánské povstání potlačeno) na bojiště - do zákopů, - do pouličních bojů a dál. Jenže vy víte, že křik, který se ozývá hned zpočátku filmu „smrt kněžím“ byl republikány surově realizován. Od přepadávání klášterů, vypalování a drancování kostelů, přes ničení obrazů, soch, znesvěcování hrobů, po mučení a vraždy duchovních i laických věřících.   Film, snad aby se pokusil předstírat objektivitu ukáže vraždu biskupa, připustí znesvěcování liturgických předmětů (revolucionáři navlečení do církevních rouch, střelba na sochy, na kostelní zvon, strhávání křížů), přizná primitivní chování vůči kulturnímu dědictví Španělska, především vůči dědictví jakkoli spojenému s církví (hořící hranice s obrazy, sochami, knihami; vypalované kostely); zkrátka my – proletariát – proměníme Španělsko v trosky, ale ty trosky budou naše. Při sledování, pokud nejste levicový fanatik, vás nemůže nad filmem předkládaným korektním jednáním anarchistů s představiteli duchovenstva, jímat než smutek – u vědomí, jakých zvěrstev se republikánská strana na představitelích Církve a věřících dopouštěla. Pochopitelně - dnes se toto stále častěji omlouvá; i ve zdejších komentářích - duchovní byli zabíjeni (že byli před smrtí většinou brutálně mučeni, o tom se taktně pomlčí), ale oni si to zasloužili, protože „z kostelních zvonic stříleli do lidí“. Na filmu bych ovšem ocenila humor. Dále možné chápat jako SPOILER. Humor záměrný - zapálený proslov o svobodě žen pro prostitutky: „Láska musí být svobodná. Ne kupovaná.“ „Co říká?“ „ Že jsou taky děvky, jenom za to nechtěj prachy.“ Nechtěný humor, kdo zná rétoriku komunistů, tomu už úvodní scény zavání absurdním humorem. (Nicméně zde se možná zapojil i překlad - titulky od anarchismus.org): „V Barceloně a Madridu je armáda poražena díky hrdinskému úsilí pracujícího lidu.“ „Svébytná vůle lidových mas, které mohou dokázat vše, pokud jsou sjednocené a pozvednuté rozhodnutím zvítězit.“ (03.10.2020) (méně) (více)