Kumiko, lovkyně pokladů

Nejspíš není cílem filmu, aby se jej pokoušel člověk pochopit. Hrdinka filmu Kumiko je nesmírně střelená osoba a její dětsky umíněné odhodlání, vypravit se pro poklad na základě shlédnutého filmu vytváří i velmi vtipné situace. Stejně, jako ve filmu, kde pro zvýšení zájmu diváků Coenové nechali před začátkem smyšleného filmu napsat, že je film podle skutečné události, najdeme tuto "zanášku" i k tomuto filmu. Nejen chování Kumiko, ale i celý děj trpí celou řádkou nelogičností. Oceňuji ale herectví Rinko Kikuči. Škoda, že závěr filmu neměl lepší pointu. (12.07.2014)

Legenda o Japonce (v první verzi, kterou jsem před lety slyšela, byly dvě), jež se po zhlédnutí Farga vydala do Minnesoty hledat bájný kufřík s penězi někde u jednotvárné hranice se Severní Dakotou, protože na začátku snímku bylo přeci upozornění o pravdivosti příběhu, posloužila Davidu Zellerovi jako podklad pro novodobou pohádku. V Tokiu přežívající Kumiko nenávidí svojí práci i povrchní kolektiv, hovory s matkou se stáčí pouze na její (ne)schopnost najít si snoubence a domů se vrací jen, aby Bunzo neumřel hlady. Z letargie ji vytrhne až nález značně poničené kazety a zevrubný rozbor záběrů v naivní ale neústupné snaze najít přesné místo pokladu ji umožní se nikomu a ničemu nepodřizovat. ___ Převrácená červená karkulka, kde se všichni vlci jen snaží zabránit jí vstupu do lesa, těží hlavně z protikladnosti obou světů a vzájemného míjení. Pro překlad do japonštiny si do čínského bistra může dojít opravdu jen Američan, který do jiných států v životě necestoval, a uvěřit Coenům může jen člověk bez znalosti mýtu o žiletkách v tobogánu. Celá část snímku odehrávající se ve sněhem pokrytých pláních Minnesoty hrozí podbízivou lítostí a sentimentem nad čistou duší, Zellnerovi se ale záhadně povedlo nesklouznout ani k jednomu a spíš si pohrává s depresivním vývojem Kumikiny cesty a nepříjemnou předtuchou, že výprava za kufrem peněz může skončit jen jedním směrem. (07.07.2014)

Titulek „podle skutečné události“ jak z ohrané videokazety. Ano, to si hlavní hrdinka opět pouští film Fargo. Ten se stal její obsesí, takže zanedlouho už je s firemní kreditkou na cestě do Minnesoty. Samozřejmě se trefila a přistála tam v zimě. Ale u Farga zbyl pod sněhem kufřík napěchovaný americkými dolary, to za trochu nepohodlí přece stojí. Pomalé tempo a dlouhé záběry se hodí k japonské mentalitě, ale ani zimní Minnesota a Rinko Kikuči z toho nakonec neudělají tak dobrý film, jak zní jeho námět. (14.07.2014)

Nablblá šikmovočka dělá ve 28 letech podřadnou práci, nikdo ji neklátí, tak jí jednoho dne rupne v kouli, šlohne firemní kreditku a vyrazí do Států hledat poklad, co ve Fargu u plotu zahrabal Steve Buscemi. Cestou potkává ještě debilnější kolorit vedlejších postav a vše je korunováno závěrečnou scénou, která tenhle blábol zasadí mezi to nejretardovanější z produkce posledních let. (13.05.2015)

Ačkoli byl film natočen jako adaptace velmi originálního příběhu, vůbec mě neoslovil. Třicetiletá Kumiko uniká od nudné práce a rodiny, která na ní klade jen samé povinnosti, k dobrodružnému hledání pokladu, který někde někdo zakopal ve filmu, jenom proto, že byl opatřen nálepkou: "This is a true story." Problém mám zejména s formou narace - film exponuje mnohem více informací, než potřebujeme znát, a v důsledku tak působí staticky, indiferentně a nudně. Zellner se to sice snaží zachránit škatulkou "indie" a celkem zdařilou interakcí mezi postavami v Americe. Mě to však nepřesvědčilo a navíc pro mě čas plynul mnohem pomaleji. Kamera i zvuk bohužel také žádná sláva, jediným zajímavým aspektem tak zůstává herecký výkon hlavní představitelky. 4/10 [KVIFF 2014] (13.07.2014)