Whiplash

Trýznivý láskonenávistný vztah žáka, který prahne po tom být nejlepší a učitele, který prahne toho nejlepšího vychovat, takže buď oba vyhrají nebo prohrají. Brutální metodu cukru a biče neuplatňuje jen učitel v suverénně démonickém i vtipném podání J. K. Simmonse, ale i režisér na diváky, když střídá příjemné scény s těmi sakra nepříjemnými, což vrcholí v pekelném finále. Drama jako řemen. Pecka. (09.02.2015)

Odhodlaný, zneuznaný, ambiciózní a posedlý bubeník (po Divergenci a Two Night Stand by mě nenapadlo, že se Teller ukáže v něčem takového ražení jako Whiplash a ještě ve více než dobré formě) vs. nekompromisní, puntičkářský, precizní a místy opravdu šílený dirigent (nesmírně charismatický Simmons). Výborná technická a vizuální stránka, strhující příběh (i když hlavní postava je svým způsobem arogantní a sebestředná, musíte jí maximálně fandit), vyhrocené, extrémní ale na druhou stranu i dost realistické scény, chytlavá bubenická čísla a navrch spousta emocí (rychle proměnlivých jako Tellerovy rytmické přechody). Pak lahůdka v podání perfektního finále a na první pohled možná lehce ustřihnutý, na druhý však vlastně ten nejlépe udělaný závěr (žádné dojímání, plácání po zádech, romantické znovusejití a další zbytečné věci navíc). Whiplash mi zatraceně sedl, zcela mě pohltil a za odměnu mu tedy přiklepávám 5*. (15.02.2015)

Tluče bubeníček, tluče na buben a řve na něj Simmons „Fuck you, go to hell!.. Energický Full Metal Drum o staré pravdě týkající se kumštu, sportu a vůbec jakékoliv činnosti, v které by chtěl člověk vynikat a sice, že píle bez talentu je devastující marnost a talent bez píle smutná marnotratnost.. Chtělo by se napsat „Good job, Mr.Chazelle!“, nicméně nelze jen tak přejít, že strhující forma nechává zapomenout na schématický a divákem mírně manipulující obsah a navíc dobře víte, jak se k této frázi staví ten plešatý seržant z výcviku jazzových jednotek.. (09.02.2015)

Čerstvý student konzervatoře Andrew se snaží dostat do nejlepšího městského souboru. Cesta vede doslova skrz hudebního génia a lidského šílence Fletchera, jehož oblíbeným filmem musela být Olověná vesta. Vztah mentora a jeho chráněnce je tu zobrazen takovým způsobem, jakým jsem si ho doposud nedokázal ve filmu představit. Souboj těchto dvou odlišných a přesto tolik podobných povah trvá téměř od začátku do konce a jakkoli necitlivě to může vypadat, pokaždé, když se na scéně objevil J.K. Simmons jsem nedokázal vykouzlit jinou grimasu než spokojený úsměv. Fletcherova posedlost najít nejlepšího hudebníka nového milénia se krásně doplňuje s posedlostí Andrewa stát se tím nejlepším. Whiplash je plný sobeckosti, pokrytectví a tyranie a přesto jsem po závěrečných titulcích ten spokojený úsměv nemohl setřást. Navíc, ještě nikdy jsem při závěrečné pětiminutovce nebyl u filmu tak zpocený. (12.01.2015)

|| Scenár: Damien Chazelle | Hudba: Justin Hurwitz | Distribúcia: Sony Pictures Classics | Štúdio: Bold Films, Blumhouse Productions, Right of Way Films | Rozpočet: 3,3 milióny $ | Tržby: 33,1 milióna $ | Ocenenia: Oscar - 3 výhry: vr Simmons, Strih, Zvuk. 2 nominácie (film, scenár), Golden Globe: 1 - VR J.K. Simmons. Spolu: 72 výhier, 75 nominácií || Svižný, inteligentný, hudobne skoro dokonalý film, bez akýchkoľvek zbytočných scén alebo dialógov. Whiplash mi dokázal zastaviť dych niekoľkokrát, a to nie len kôli skvelým hereckým výkonom, ale aj vďaka scenáru, kamere a zvuku. Nebyť Birdmana, Whiplash by si v daných kategóriách svoje nominácie zaslúžil premeniť na sošky. Ps: Skoro takto vyzerali moje hodiny spevu na konzervatóriu, ale bez hádzaných predmetov. Škoda, možno by som to bol dotiahol ďalej :D 101% | 1. projekcia: 19.1.2015, 2. projekcia: Lucerna Praha, 26.1.2015 | (26.01.2015)

**** a půl. Až do teďka byl pro mě "Whiplash" známý jako nářezový song od Motörhead. Whiplash Damiena Chazelle je perfektní snímek s úžasnou jazzovou hudbou a excelujícími herci v hlavních rolích. Milles Teller si musí projít až peklem a jde až na krev, aby dosáhl vytouženého cíle. J.K. Simmons si tak trochu ukradl část filmu pro sebe a jeho despotická postava nechává své studenty, aby si vyžrali úplně všechno, každou chybu, každý tón mimo. Tak se ale často dostává z lidí to nejlepší. Pokud to dokážou vydržet, nechat si rozbít držku, krvácet, polykat hořké slzy a cítit vztek, který je drží v okovech, dokud nepovolí... Dr. House meets Rocky:) Závěrečné sólo Milese Tellera na bicí je vrcholná scéna filmu. Naprosto grandiózní a ohromující, masterpiece. Když jsem ten jeho výkon sledovala, ani jsem nedutala, oči přilepené k obrazovce, po chvíli jsem v nich měla slzy a přemýšlela, jestli to tak fakt zahrál on, nebo měl nějakého dubléra. Hodně silná scéna. A člověk jenom čeká na ten strhující a bouřlivý aplaus, který prostě po tomto momentu musí přijít! A co udělá rejža? Uvidíte na konci filmu, ale mě to teda nasralo:) (03.01.2016)

This movie left me totally speechless. 100%! (26.02.2015)

Som nadšená z toho, že J.K. Simmons si odniesol Oscara za najlepší herecký výkon vo vedľajšej úlohe. Z osobnosti dirigenta Terencea Fletchera sálala nemilosrdnosť, chorobná posadnutosť, perfekcionizmus a v závere mi svojou pomstychtivosťou vyrazil dych. Vzhľadom na herecké koncerty Simmonsa a Tellera, nával emócií, ktoré vo mne film vyvolal a bombastické skladby (Whiplash, Caravan...), ktoré v snímke odzneli, som maximálne spokojná. (25.02.2015)

Jedna hudební škola, dvě výrazné osobnosti. Oba jsou perfekcionisti a jeden tlačí druhého na hranu možností, za kterou existuje jen hluboký pád. Chvíli považujete toho prvního za nebezpečného manipulátora, který jen zneužívá svou moc, chvíli toho druhého za nestabilního kluka, kterému by měl někdo bubny sebrat, než skončí v blázinci. Jste si vědomi, že jeden druhého ničí, ani tak se ale neubráníte myšlence, zda se k sobě přece jen nějakým zvláštním způsobem nehodí. SPOILER Samotný konec se pak dá vyložit jako takový netradiční happyend pro obě postavy. Andrews dosahuje zapomenutelnost, Fletcher v něm objevuje svého Charlierho Parkera. A na tom, že se Andrew podobně jako Parker nejspíš nedožije ani 35 let a v blízké době ho čeká předávkování drogrami, selhání orgánů nebo mentální kolaps, vůbec nezáleží. (18.01.2016)

Kam se hrabe Herodes před učitelskými metodami Terence Fletchera. Zplozenec pekla, jak bych ho jistě nazývala já sama, kdybych se k němu do orchestru dostala. I když se mi zdálo, že jeho praktiky sahaly za hranici jeho mentorského vedení, byl tento způsob zatraceně promyšlený. Geniálně promyšlený. Nebýt pár zbytečně zkomplikovaných zvratů kvůli zvýšení atraktivity filmu, byla by to čistá pětihvězda. (14.10.2017)

Už jen pro poslední scénu... Inteligentní, svým způsobem odtažitá a realisticky působící cesta "na vrchol" bicmanského řemesla. Chazelle nestraní ani jednomu pohledu, je mu jedno jestli je hudba posedlostí nebo zábavou, není ani na straně učitele, ani žáka a oba dva vám budou během celého snímku připadat jako ujeté svině i jako citlivé bytosti, které jsou si vědomy svých nedostatků. Neskutečně fyzický až vyčerpávající (i z diváckého hlediska) výkon Milese Tellera zastiňuje jen na Oscara sebevědomě sahající J.K. Simmons jehož dokonalé ztvárnění Terence Fletchera dělá z celého filmu o třídu lepší podívanou. Hrané skladby patří k tomu nejlepšímu co může jazz nabídnout a už jen poslouchat je, vidět v tom dokonalém střihu a provedení, je emocionální jízda. (13.01.2015)

Wow, do tématu příliš nefušuji, ale jedná se zkrátka o geniálně pojatý film, který vás chvilku v něčem nechá, aby vás v závěrečné pointě naprosto uvedl v omyl. Vynikající J.K. Simmons, jakožto nesnesitelný učitel hudby, naprosto exceluje a film si krade pro sebe. Rozhodně nebudete ochuzeni o emocionálně vypjaté situace, právě naopak...jelikož hudebně nadaný Miles Teller zvládne podat také obdivuhodný herecký výkon a vcítit se do role takovým způsobem, jakoby jí sám žil. Netroufám si označovat Whiplash za nejlepší film loňského roku, ale rozhodně se jedná o dobře zrežírované, ač celkem civilní, drama, ze kterého se dokáží poučit jak hudebníci, tak milovníci dobrých filmů...86% (11.01.2015)

Malý, krátký a velmi úderný film, který stojí především na dvou hlavních charakterech a zvukové stránce. Obrovská výhoda a zároveň srdce filmu je práce s klíčovými postavami, kdy jsou oba na opačné straně barikády, naprosto odhodlaní jít až na doraz a přitom jsou si jak student, tak jeho démonický učitel v mnoha aspektech velmi podobní. Simmons mimochoden neskutečně ruluje a ten myšlenkový přesah, který rozdává u skleničky s whiskey je jako pěst boží. Tesat do kamene. (28.07.2015)

Príbeh nadaného mladíka - bubeníka, ktorý narazí na neznesiteľne prísneho učiteľa v prestížnej hudobnej škole. Príbeh je pomerne chatrný, mnohokrát v rôznych variáciách už videný, ale ten jazz, dámy a páni, tak ten za pozretie stojí! Krv a pot striekajú, stekajú a kvapkajú na všetky strany. (12.09.2022)

Archetypálně velice podobné Formanovu Amádeovi, jen v modernějším, jazzovém kabátku. Což je samozřejmě kompliment. Téma výjimečného talentu, který se tvrdě střetává s průměrností reality, a s ním spjaté arogance jeho nositele, sžíravá ctižádost, která v člověku dusí všechny jeho ostatní hodnoty a potřeby (v konečném důsledku snad i lásku)... Člověk obdivně žasne, o čem všem se dá pojednat ve filmu o bubeníkovi :) Miles Teller zvládl hlavní roli úchvatně, tělem i duší, přesto si po roce budete asi pamatovat spíš postavu tyranického mentora Fletchera v podání J. K. Simmonse, který tady předvádí "svůj rejstřík" tak, že vám z toho upadává čelist. A samozřejmě - velký respekt autoru tohohle úchvatného Malého Velkého filmu, Damienu Chazellemu. Whiplash! 90% (27.01.2015)

Impozantní! Děj se odehrává pouze na několika málo místech, a je v podstatě složen jen ze zkoušek s BigBandem, vztahy mezi Fletcherem a hráči, a trochu i o životě hlavního protagonisty, čili Andrewa. I přesto se jedná o nadmíru rafinovanou hru. Na jedné straně velmi náročný dirigent a na druhé "kluk", co si jde za svým snem, a je ochoten pro jeho naplnění udělat všechno (nakonec na úkor hry na bicí dokonce zazdí i svůj soukromý život). Miles Teller a J.K. Simmons ve svých rolích excelovali tak, až z toho člověku běhal mráz po zádech. Jazzová hudba byla taky fajn a já jsem s filmem úplně spokojený. Poznámka: Nevím jak na něj reagují lidé, kteří s tímto stylem hudby nemají žádné zkušenosti, ale myslím, že by měl zaujmout i je. 95% (17.08.2015)

Jeden z nejchválenějších nezávislých filmů loňského roku nezklamal. J.K. Simmons je ďábel a Miles Teller hodně slušně bubnuje a je na krev houževnatý, takže ho ani srážka s náklaďákem nezastaví. Žádné srdíčkové vztahy, žádný vysmátý happyend. Milese Tellera je teď všude plno, loni a předloni toho stihl skutečně dost a nevypadá to, že by měl v tempu polevit. Tentokrát do toho na nejprestižnější hudební škole ve Státech solidně buší; abych nemátl, tak do bubnů, protože s holkama se tak maximálně sejde na pizzu, jinak chodí s tátou do kina a skutečné přátele nemá. Má totiž paličky, bubny a činely, a to mu bohatě stačí. Dokud do zkušebny nevstoupí holohlavý J.K. Simmons (indicie, kdy hošan měl přijít v šest, ovšem začalo se až o tři hodiny později, je evidentní). Mladík bude záhy potřebovat ještě pořádný kus sebekázně, sebezapření a nervy na to ustát tlak, kdy mu další bubeníci slintají na rameno. Rány na otlačených prstech se nestačí hojit, a na to, že by se ve dveřích objevila hodná víla a přičarovala komukoliv flek v prestižním orchestru, to rozhodně nevypadá. Energický Simmons občas pronese něco lidského, někoho pochválí nebo zavzpomíná na talentovaného žáka, drtivou většinu času však kleje, kritizuje, uráží, hází předměty. Je zlý, je nesnesitelný, je manipulativní, ale vše má své „důvody“. Jazzová hudba je tu dalším hercem, zakousne se a nepustí. Výborná gradace, výborný střih, výborný souboj charakterů a téměř samozřejmost, že Simmons bude ke Zlatému glóbu brát ještě za nějaký ten měsíc Oscara. A to má debutující režisér Damien Chazelle teprve devětadvacet let. A hned do světa vyslal kus, který hravě strčí do kapsy libovolný životopis nějakého legendárního muzikanta. I když pár výtek přeci jen mám: maximální až neuvěřitelná přepjatost v dialozích je někdy spíš na škodu, scénáristé berličky bez jasné motivovanosti se také objevují, aby jen vyhrotili už tak vyhrocenou situaci (kupříkladu kam se poděla složka s notami druhého bubeníka?). Na potlesk to i tak je. Jen ne ve stoje. 80% (17.01.2015)

Zhlédnuto v kině. Z filmů, které šly do kina v roce 2014, je Whiplash pravděpodobně můj favorit. Možná je to tím, že jsem nečekal, jak precizní, skvělý a napínavý film se z tohoto nenápadného a malého filmu vyklube. Jak Milles Teller, kterého jsem si nezapamatoval z filmu Divergent, mě doslova donutí si zapamatovat jeho jméno tím nekompromisním výkonem, který podal. Jak budu nenávidět někoho, jako je J. K. Simmons, ale zároveň ho chápat a opravdu mu rozumět, o co se snaží. Tenhle film je možná malý, co se týče rozpočtu, ale je to perfektní ukázka toho, že někdy na penězích opravdu nezáleží. Pokud jste tento film ještě neviděli, tak přestaňte číst můj komentář a upalujte si ho pustit, věřte mi, že neprohloupíte. 100 %. (14.04.2015)

Bubeníci majú môj rešpekt. Najviac obdivujem Dave Lombarda. To je boh! Skvelí sú aj napríklad Nicko McBrain, Jurgen Ventor Reil, Chad Smith, Lars Ulrich, Vinnie Paul a ďalší. Bubeníkov mám rád. No tento mladý fanaticky ambiciózny, študovaný holobriadok, ktorý je hlavným hrdinom snímku "Whiplash" si moje sympatie veru nezískal. Filmársky je to dosť dobré, ale scénaristicky a najmä žánrovo ma to nebavilo. Na perfekcionalistický intelektuálny jazz ja totiž z vysoka serem. *** (07.12.2017)

Nějak jsou mi filmy, které sám zažívám, takové nepříjemné :-) Ale i kvůli tomu, co se ve Whiplash děje, jsem radši skladatel, než interpret. Protože tohle už nemá moc co s hudbou, jejím prožíváním, invencí atd. co dělat. To je čistě o onanistickém výkonu, pro který je potřeba investovat strašně moc, a to mě nikdy nelákalo. Navíc ta konkurence a neobjektivita...Hudba je zlo :-) zlatej sport. Jinak všechno takové trochu moc filmově vyhrocené, i ta hra, i ten leader. Realita je tomu částečně blízká (často napjaté vztahy leaderXhráč, hráčXhráč), ale zároveň poměrně vzdálená. S odstupem času se ale na tenhle film nezapomíná a pět hvězd si plně zaslouží. (11.02.2015)