Brána smrti

Kdo se tímhle tématem nikdy moc nezabýval, asi by na to neměl ani čumět, páč se zde slévají názory mnoha kultur a většina z nich straší, že nemáme myslet negativně, dělat tisíc rituálů v okamžiku umírání být vyrovnaní atd. Tohle je kontraproduktivní a našinec může být nakonec ze smrti ještě vyděšenější, než byl doposud. Nejlepší je nechat všemu volnej proud. (06.02.2015)

Naprosto jednostranná esoterická duševní masturbace. Skupina "přesvědčených" uvádí své názory na smrt a spiritualitu, aniž by mezi ně režisér pustil někoho racionálního. Oponentní názor se nepřipouští. Místy je to vysloveně směšné. Např. když je díl týkající se woodoo popisován: "Zcela ojediněle se zde podařilo natočit velký noční obřad vúdú s šokujícími výjevy." Přitom jediné, co je na tom šokující, je to, že tam dospělí lidé tajtrlikují jako šestileté děti při těžkém záchvatu padoucnice. A pak teda ještě to, že to někdo bere opravdu vážně. (02.08.2020)

Typická Poltikovičovina: jak pejsek a kočička vařili dort, ale budou všem tvrdit, že objevili odpověď na základní otázku života, Vesmíru a vůbec. Soubor ezoduchokravin, které jsou vesměs jen tlacháním o ničem. Překvapuje mě stále jen jedna věc - že si tohle může najít cestu na obrazovku ČT a k jejím financím. (17.07.2022)

Prozatím slabší hodnocení po zhlédnutí dvou dílů. Pořadu bych vytkl příliš kusé informace, navíc je pojetí prezentováno jako dosti jednostranné, chybí mi polemika, a tedy účast i jiných osobností, než jsou např. S. Groff či M. Calábek. Tématem jsem se zabýval i z profesního hlediska a tedy jsem i trochu alergický na slovní obrat "moderní věda". Věda či vědecké poznání stojí na předpokladu vyvratitelnosti a hypotéza univerzálního vědomí hrajícího na klávesy neuronů je nevyvratitelná, a proto také nevědecká. Silnou stránkou dokumentu jsou naopak velmi pěkné dokumentární záběry posvátných míst. (29.01.2015)

Smrtelná patlanice, kde je každý tak vážně přesvědčen o svém názoru, až je to směšné. Avšak, když všichni mluví "bahenní" řečí, tak se může jevit, že mluví v podstatě jednotně. Když ale vezmeme jednotlivé výroky, tak zjistíme, že s ostatními nesouzní, a že se nejedná o mozaiku, ale o směs střepů, vnitřně se sebou nesouvisejících. Poltikovič se snaží spojovat nespojitelné. U všech mi chyběla úcta k transcendenci a jedno moc důležité slovo: nevím. (05.08.2015)