Jack Reacher: Nevracej se

Zwick to uchopil jinak a blbě. Hlavní devízy jedničky jakoby opomenul a servíruje nám druhý příběh agenta s tajemnou minulostí s minimální porcí nadhledu, který však ani tak nehraje prim, nýbrž jen v detailech rozmělňuje sakramensky vážnou notu, která je sama o sobě to největší kriminální klišé za poslední dobu. Bohužel i scénáristické postupy a rámování příběhu je prvotřídní hollywoodský kalkul a tuctovka. Tzn. dočkáte se všech neduhů, které scénáře k obyč akčním filmům mají. Všechny zvraty a pokusy o napětí tím pádem u Reachera dvojky vyznívají do ztracena. Z části to zachraňuje obvykle prvotřídní akce, kterou Zwick vždycky uměl, ale stejně budete po očku pokukovat po té pomalé, zběsile nesestříhané bitce z prvního dílu. Cruise super, vyjmečně i vojanda OK. Rodinný element diskutabilní a určitě snižuje celkový rating. Po jedničce, která způsobila solidní fanouškovský breakdown a začalo se potutelně mluvit o dalším agentovi ala Bond a Hunt přišla studená sprcha a s trojkou nevím nevím. (23.10.2016)

Snímek nabídne slušnou porci akce, ale to samé se nedá říci o příběhu. Ten se měl naplno věnovat Reacherovi (Tom Cruise), který pomáhá majorovi Susan Turner (Cobie Smulders) obviněné ze pionáže. Dějová linka s údajnou Reacherovou dcerou Samathou mohla být úplně vynechána, protože se do filmu moc nehodila. (03.01.2017)

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)

Jack Racher: Nevracej se je již druhý film podle slavného hrdiny Lee Childa. Tento film má ale naproti prvnímu dílu (Poslední výstřel) výrazně jiný styl, výrazně jiný styl vyprávění a nebýt Jacka Reachera nebylo by mezi filmy žádné pojítko. Film celkem dobře utíká a nenudí ani chvilku. Akce je fajn, režie Edwarda Zwicka je jako vždycky dokonalá a celkově je to správný typ filmu který připomíná něco co už 20-30 let nevzniká. Někdy se však postavy začnou chovat tak nelogicky až to bolí (Vím, že sledují tu kradenou kreditku kterou jsem ukradla ale já si stejně tu úklidovou službu objednám). Pořád je to ale fajn film. Otázka je jestli by Jack Reacher ještě dokázal těch pár filmů bavit. (22.10.2016)

Loni bylo do amerických kin uvedeno 336 filmů, z čehož byla významná část sequelů, kterým lidé naznačili ono otřepané "Nevracej se" a jedním z nich byl i Jack Reacher..bohužel. Tedy minimálně ve srovnání s prvním dílem, tak snad se toho třetího za pár let dočkáme. Je až s podivem, jak mě neskutečně druhý díl pohltil a přitom jsem se skoro před 5 lety docela nudil, když to Tom Cruise zkusil napoprvé. Faktem ale je, že má neskutečný čuch na projekty, sám je herckou jistotou a navíc k sobě přidal Cobie Smulders, která mě velice mile překvapila. Jako Maria Hill už pár kopanců rozdala, ovšem co předvedla v tomhle filmu mi přišlo opravdu neskutečné (to uškrcení zahradní hadicí!). V kombinaci s jistou režií Edwarda Zwicka a neprůhledného scénáře mi vychází kousek, u kterého jsem se nenudil ani minutu a několikrát jsem se přistihl s otevřenou pusou způsobenou úžasem fantastických akčních scén. Jen ten Robert Knepper se příliš neohřál. Já si tu jedničku musim připomenout, protože mi po tomhle zážitku není úplně jasné, proč mi tenkrát nesedla...9\10 (20.01.2017)