Jack Reacher: Nevracej se

Potvrzení předsudku, že Zwick ovládá kýčovitě výpravné, na vizuálu postavené, epické příběhy, ale v thrillerové notě se dost míjí s čímkoliv. První půlhodina je sice čisté dobro, protože Jack Reacher jede na vlně komedie, kdy Cruise hlásí ostošest a vtipností nakládá kdejakou žánrovku poslední doby. Když ale všichni zvážní, o slovo se přihlásí rodičovské dilema a kriminální zápletka, Zwick se projeví dost bezradně, takže to vypadá jako špionské drama z výprodeje, kde se tak nějak opatrně bere odevšad, ale vlastní ksicht si to až do závěru nenajde. První díl nebyl žádné dějové terno, ale uchvátil jedinečným stylem starosvětské chlapácké noty. Tohle je filmařské bezčasí, které by se do průměru shodilo v kterékoliv dekádě. Mnohé vlastně zachraňuje samotný Cruise, na kterém je snad poprvé v kariéře vidět, že opravdu zestárnul, a překvapivě i Cobie Smulders, která se vymanila z osidel televize i komiksové sekty a do zaměnitelné postavy promítá překvapivou dávku ženského šarmu i vojenského charismatu. Pro trojku chci osobitějšího režiséra. PS: Odbavení na letišti je unikátní filmařská ochcávka logického lapsu. (19.10.2016)

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)

Zwick to uchopil jinak a blbě. Hlavní devízy jedničky jakoby opomenul a servíruje nám druhý příběh agenta s tajemnou minulostí s minimální porcí nadhledu, který však ani tak nehraje prim, nýbrž jen v detailech rozmělňuje sakramensky vážnou notu, která je sama o sobě to největší kriminální klišé za poslední dobu. Bohužel i scénáristické postupy a rámování příběhu je prvotřídní hollywoodský kalkul a tuctovka. Tzn. dočkáte se všech neduhů, které scénáře k obyč akčním filmům mají. Všechny zvraty a pokusy o napětí tím pádem u Reachera dvojky vyznívají do ztracena. Z části to zachraňuje obvykle prvotřídní akce, kterou Zwick vždycky uměl, ale stejně budete po očku pokukovat po té pomalé, zběsile nesestříhané bitce z prvního dílu. Cruise super, vyjmečně i vojanda OK. Rodinný element diskutabilní a určitě snižuje celkový rating. Po jedničce, která způsobila solidní fanouškovský breakdown a začalo se potutelně mluvit o dalším agentovi ala Bond a Hunt přišla studená sprcha a s trojkou nevím nevím. (23.10.2016)

Tom Cruise nikdy nehrál v pokračování kromě série Mission Impossible, tentokrát udělal výjimku pro své pravidlo a dopadlo to propadákem. Tom ve svém věku odvádí skvělé výkony, ale vše kromě jeho je ve filmu špatně. Cobie Smulders mi neseděla v Avengers a v Jacku Reacherovi, aneb Jak jsem poznal majora Turnerovou, to nebylo o moc lepší...55% (19.10.2016)

Jack neztrácí čas. Než začne film, stačí zpacifikovat dva týpky a další dva předává spravedlnosti před úvodními titulky, během nichž si zvládne domluvit rande se ženou, kterou sotva poznal. Přibližně první třetina filmu je parádní lekcí vypravěčské úspornosti. Čas na vydechnutí nemají ani postavy, které nevedou zbytečné řeči a jednají, ani divák. Tah na bránu Reacher ztrácí až vinou druhé ženy vstupující do příběhu, kvůli které musí protagonista nejen utíkat před spravedlností a pátrat po skutečném padouchovi, ale zároveň se chovat jako zodpovědná otcovská figura a sdělovat výchovné rady, což k pulpovému hrdinovi jeho typu vůbec nesedí. Vztahy mezi postavami navíc kvůli slabě prokresleným postavám a nevýrazným hercům nemají potřebnou dynamiku (jakkoli prý byly právě ony jedním z hlavních důvodů, proč si tvůrci z cca dvaceti Childových knih vybrali ke zfilmování zrovna Never Go Back), takže budete mít oproti svižnému začátku dost času přemýšlet nad předvídatelností tuctové zápletky. Budete-li se snažit, lehko odhadnete, jak dopadne právě probíhající scéna. Budete-li se snažit trochu víc, bez problému odvodíte, jak to skončí celé. Jako fajn bonus vítám, že vztah mezi Turnerovou a Reacherem zůstává na profesionální rovině (jeho povahu pěkně demonstruje, že ani jeden z nich neřeší polo-obnaženost toho druhého, když si prohlížejí utržené rány). Jediná vypravěčská zrada, částečně ospravedlňující nedomrlost vztahové linie, pak přichází až na samém konci, kdy je potřeba vyklidit stůl a obnovit status quo, aby série mohla nerušeně běžet dál. Zwick oproti snaživějšímu McQuarriemu pouze splnil zadání. Krutě na to doplatily zejména zaměnitelné, rychle a nepřehledně sestříhané akční scény (jakous takous orientaci standardně zajišťují akorát zvukové efekty), z nichž se žádná neblíží koupelnové rvačce nebo automobilové honičce z jedničky. Oceňuji, že se v době recyklování osvědčených franšíz a natáčení supernákladných komiksových adaptací někdo pustí do devadesátkového akčního thrilleru se středně vysokým rozpočtem, v němž hraje zápletka větší roli než spektakulární CGI sekvence. Jenom by z něj nemuselo být tak patrné, jak málo se většina zúčastněných snažila vytvořit něco hodného zapamatování. Dva dny po projekci si nejsem jist, zda jsem viděl nový film s Tomem Cruisem, nebo reklamu na washingtonskou veřejnou dopravu a sporťáky, kterými jezdí američtí policajti. Jednička vydělala největší peníze mimo kina (DVD, BD, VoD). Dvojka jako kdyby byla od začátku zamýšlená jako film do vlaků a letadel. Škoda. 65% (20.10.2016)