poster

Wataši no otoko

  • Japonsko

    私の男

  • Japonsko

    Watashi no Otoko

  • anglický

    My Man

Drama / Krimi / Romantický

Japonsko, 2014, 128 min

Předloha:

Kazuki Sakuraba (kniha)

Scénář:

Takaši Udžita

Hudba:

Jim O'Rourke

Producenti:

Jošihiro Nagata
(další profese)
  • Mkqp
    ****

    Hodně zvláštní a odvážný film. Celkem čumím, že se nebáli do erotických scén obsadit v té době 20-ti letou Fumi Nikaidó a 41 letého Tadanoba Asana. Místy jsem se díky zpracování cítil až sklíčeně a úzkostně, přičemž u finální scény mě dokonce mrazilo. Nicméně jejich milostný vztah je rozvíjen poutavě a od snímku jsem po celou dobu nedokázal odtrhnout oči.(14.8.2017)

  • Zíza
    ****

    Tvrdý snímek o dvou živořících duších, které se našly a chtěly žít jen v jejich světě. To se jim také dařilo, dokud realita nenabourala jejich idylku. Není to snímek na klidné nedělní odpoledne, není na odpočívání, ale na usilovné koukání a vnímání těch dvou. Bohužel mě občas rozčilovala kamera, což je opravdu škoda u snímku, kde se moc nemluví, kde je vše říkáno především obrazy či hudbou. Přiznám se ale, že při pohledu na zamrzlé moře mi byla zima. Titulky.(5.5.2015)

  • mortymer
    ***

    Po filmárskej stránke perfektne odvedená robota. Vizuál je naozaj podmanivý a často využíva symboliku, ktorá tu nahrádza slová. Samotný príbeh je ťažký a nejedná sa o ľahké pozeranie, avšak nemoralizuje a necháva priestor divákovi. Pre mňa obrovským negatívom je jeden z hlavných charakterov, Hana. Sústavne mi kazila dojem z filmu a často aj štvala. Naopak Tadanobu Asano, jeho charakter a jeho hranie boli naprosto úžasné. Mimo Hany by to bolo možno aj na plný počet, čo ma úprimne mrzí.(15.10.2015)

  • Dudek
    ***

    Nabokovské drama o nečekaném, ale o to intenzivnějším, vztahu osiřelé Hany a jejího adoptivního otce. Kumakiri se kontroverzní látky zhostil s citem, místo snahy šokovat volí pomalé odkrývání třinácté komnaty a nechává veškerá morální dilemata a hodnocení na divácích. Můj muž je tak dílem nečekaně intimním a otevřeným. Příběh lze rozdělit do tří rozdílných částí. V té první malá Hana bloudí polní nemocnicí, v náručí nese lahev s vodou a je zcela opuštěná. Obrazová stránka je temná, neostrá, kamera dokumentárně sleduje dění v detailech nebo s odstupem putuje za Hanou. Pojetí má sice zvyšovat věrohodnost a vyvolávat v divácích úzkostné stavy, nicméně scény jako je dívčino putování mezi zakrytými mrtvolami působí trochu nuceně a neuvěřitelně. Druhá část je kamerově poetičtější, vizuálně se jedná o pastvu pro oči. Všudepřítomný sníh, po hustém moři se posouvající kry přesně vystihují komplikovanou a drsnou idyličnost vztahu mezi hlavními protagonisty. Aneb opravdu je to idylka? Na čem je tento vztah vlastně vystavěn? Tokijský závěr pak eliminuje bílou, získává spíše odstíny sépiové a my máme možnost nahlédnout do Džungova nového pokoje, který je plný odpadků vystihující jeho chřadnutí a propadání se do sebe samého. Kumakiri tedy od začátku ví, co a jak chce vyprávět. Místo vysvětlování naznačuje, hojně využívá symboliku a nechává životy na plátně prostě plynout. I proto stojí tento příběh za zhlédnutí.(13.5.2015)

  • Cedr
    ****

    Rodinné drama natvrdo skřížené s romantikou je především ostrá psychologická sonda propírajícím tabu o kterém se nemluví ani v neslušných rodinách. Špičkové výkony obou hlavních představitelů spolehlivě nesou celý film. Fumi Nikaidô obzvlášť vyniká. I ty nejvypečenější scény jsou natočeny s poutavou elegancí a režisér Kazuyoshi Kumakiri opět dokazuje, že tento typ plíživě úderných snímků umí na výbornou. 9/10(6.5.2015)

  • - Snímek vychází z eponymní knižní novely, která v roce 2007 obdržela prestižní japonské literární ocenění Naoki Prize. Na svědomí ji má japonský novelista Kazuki Sakuraba. (Conspi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace