La French
Marseillská spojka
The Connection
Režie:
Cédric JimenezKamera:
Laurent TangyHudba:
Guillaume RousselHrají:
Jean Dujardin, Gilles Lellouche, Céline Sallette, Benoît Magimel, Guillaume Gouix, Féodor Atkine, Mélanie Doutey, Moussa Maaskri, Bruno Todeschini (více)Obsahy(2)
Mafie a nejznámější drogová cesta, kdo se jí postaví – zaplatí... Marseille 1975. Pierre Michel přijíždí s celou rodinou do Marseille, protože byl jmenován vyšetřujícím soudcem pro potírání mafie, především jejich drogové činnosti. Michel se zaměřuje na tzv. Francouzskou spojku (French Connection – La French) organizaci, která zajišťovala největší a nejdůležitější drogovou trasu tehdejší doby, a Marseille byla jejím hlavní uzlem. Neohrožený Michel se postavil nedotknutelnému kmotrovi Gaëtanu Zampovi a brzy pochopil, že pokud chce dosáhnout výsledků, musí změnit své dosavadní metody... Film byl natočen podle skutečných událostí. Soudce Pierre Michel, dlužno poznamenat, stejně charismatický jako jeho filmový představitel, stačil za svou krátkou kariéru objevit a zničit šest drogových laboratoří a zatknout sedmdesát překupníků drog. Po soudci Francoisi Renaudovi, zavražděném v roce 1975 v Lyonu (jeho postava inspirovala režiséra Yvese Boisseta k natočení filmu Soudce zvaný Šerif) byl Pierre Michel druhým zavražděným soudcem, od doby okupace. Michel byl doslova popraven mafií v roce 1981, když jel na večeři se svou ženou a dcerami. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Tak tohle je poctivá Francie ze starých dobrých časů francouzských kriminálek. Sází na brilantní filmařinu, gradující příběh, t a především osudový střet zásadovýho a nekompromisního poldy s chytrým a drsným gaunerem. Střet, který oběma pánům zasahuje i do soukromého života. Je to opravdu osvěžující dech dávných dob.. ()
Já se tolik těšil! A prvních čtyřicet minut jsem v ruce i vzrušeně mačkal řádně ztvrdlý kroasán. Sedmdesátá léta v Marsej, charmantní metromaskulín delonovského typu, jediný, který dnes dokáže Klůnymu vylízat pěnu z Nespresa, se pustí do pronásledování brutální francouzsko – italské narkomafie, vedené zlým a nemilosrdným teploušem Lelůšem. Nadšený divák má pomalu pocit, že sleduje Tři muže na zabití Chobotnicí a jen čeká, kdy se objeví Pepek Hekmen a začne dělat bordel. Náhle však, a to dříve než byste řekli Korádo Katány, v tom něco hrkne a zvrhne se to v poměrně otravnou oleženinu, kdy vyšetřující soudce sleduje, sleduje a sleduje, bukvičák uniká, uniká a uniká, oba jen soupeří, kdo má nagelovanější vlasy a drsnější strniště, načež to to po stopětatřiceti minutách testoteroristické stopáže vyvrcholí závěrem, po němž by si měl scénárista prohmatat temeno, jestli mu tam náhodou neústí močová trubice. Asi to ten Chimenéz dopisoval na Diwanu a těžce to rozuzlení pomrdali. Pozor půlboiler! Když už musím dvě a čtvrt hodiny sledovat, jak někdo unyle honí kokota, bez důkazů nemůže vyvrcholit a tak nakonec ho prostě z ničeho nic vycáká, aniž by nějaké získal, mám právo být kurevsky nasraný, no ne? Pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „spravedlivě rozčarován“. Hodně hnusná trojka. ()
Francúzska spojka križená s prvkami Heat po francúzsky. Poctivé herectvo, odhadnuteľný scenár ale aj narpiek tomu dobrá atmosféra. 7/10 ()
Francouzská spojka po francouzsku volně na motivy skutečných událostí kolem marseillské camorry. A to skrze poctivou kriminálku ze staré školy, která velmi důsledně buduje dualitu dvou hlavních protagonistů z opačných stran barikády. Jde to až tak daleko, že jsou i stejně stylizováni čili se v některých scénách lehce spletou a po celou stopáž platí "pokud má jeden minutu na plátně, tak jí v zápětí dostane i ten druhý". A jakkoli je to stylové řemeslo, tak z toho ke své vlastní škodě až příliš kouká, jak by to tuze moc chtělo patřit do stejného ranku jako klasiky Francouzská spojka, Nelítostný souboj či Americký gangster, aniž by to ovšem oplývalo jejich kvalitami. Což však ani v nejmenším neznamená, že by to i tak nebyla zdařilá kriminálka. ()
„TEN SOUDCE MĚ SERE ČÍM DÁL VÍC…“ /// Když se řekne Francouzská spojka, mnozí si představěj svéraznýho poldu Pepka v podání Gene Hackmana a při pomyšlení na remake se předem vopupínkujou. Proto je uklidním: nejnovější „La French“ nemá s touhle klasikou (a tedy ani s knihou Robina Moorea) skoro nic společnýho. Příběh je založenej na skutečnejch událostech a vodehrává se v rozmezí let 1975 – 1981 v Marseille. Úkolem soudce Pierre Michela je udělat něco s probíhající drogovou válkou. Čeká ho náročná práce, protože šéf drogového gangu, Gaëtan "Tany" Zampa, má pod palcem politiky, policii i soudy. Anglickej název („The Connection“) hezky vystihuje jednak síť distribuující heroin, a zároveň pouto, který si mezi sebou tihle dva vytvořej. Příběh se postupně soustředí jen na ně a ti ostatní jsou jen solidně zaplacený křoví. Pro našince se z historickýho hlediska nejedná o extra zajímavý osobnosti, navíc scénárista a režisér Cedric Jiménez chce nalákat na jiný věci, než jsou automobilový honičky nebo svištění kulek. Snaží se vytěžit maximum z charakteru osobností. A vrcholným dramatickým číslem má bejt jejich setkání. Svět zločinu pohledem z obou stran ukázal už NELÍTOSTNÝ SOUBOJ (1995). Právě srovnání s jinejma filmama láme „La French“ vaz. Nepřináší nic novýho, nebo originálního a ještě mu schází energie, která by dokázala utáhnout takovou dýlku. Jedná se o standardní filmařinu s dobrejma hereckejma výkonama, která je možná víc zajímavá politicky, než filmově. Příběh je lehce napínavej, ale zbytečně dlouhej a doporučil bych ho všem nostalgikům. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Je mi jedno, jak dlouho film trvá, hlavně když zvítězí spravedlnost! (a taky je fajn, když někdo natáhne brka. Aspoň jeden…) 3.) Thx za titule „audit.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Výborná Francouzská drsná Krimi v retro looku ala 70´s o novém soudci v Marseille, který jde proti organizovanému zločinu, kterému vévodí skvělý Gilles Lellouche. Nenudil jsem se, tempo je fajn, došlo i na krvavou akci, finále je poměrně šokující. Francii tyhle filmy jdou výborně a tahla gangsterka řízlá Krimi není výjimka. 8/10. ()
Macho macho man aneb předpisové řemeslo ve formálně precizní namachrované žánrovce klasického střihu, na které je jediným vyloženě překvapivým prvkem, že hlavní hrdina a záporák vypadají strašně podobně, takže se člověku neustále pletou. ()
Stylové nic, které si se svou ambiciózní stopáží 135 minut troufá operovat s čímsi, co je pouhým torzem scénáře a ubíjí nechutí se jen na chvili věnovat detailu. Zklamání, těšil jsem se na poctivý hold žánru. ()
Ze začátku to vypadalo opravdu nadějně a mě skoro napadala kacířská myšlenka, že to možná bude lepší než Francouzská spojka z roku 1971 od Friedkina. Jenže to moc dlouho nevydrželo. Postupně to začne bejt poněkud stereotypní a vyleze z toho naprosto tuctový krimi. Možná kdyby to někdo natočil o těch 30 let dřív a hrál v tom třeba Alain Delon, tak by to fungovalo líp. Jenže tady koukáte na (aspoň pro mě) úplně neznámý herce, který vypadaj všichni stejně (podobný xichty, stejný účesy), takže jsem se ještě navíc ztrácel v postavách. Film má slušnej začátek, celkem se povedlo navodit tu atmosféru 70. a počátku 80. let, ale to je tak všechno. Zbytek je sotva průměr. ()
Na slavný Friedkinův oscarový titul tenhle kousek přes nepopiratelnou snahu nemá a zdaleka nejen proto, že mu chybí charismatické trio Hackman, Rey a Scheider. Nicméně s Frankenheimerovým pokračováním z roku 1975 už srovnání snese. La French v žádném ohledu nepředstavuje něco novátorského, ale je natočený v duchu slavných tradic francouzské kriminální školy a nabízí osvědčený žánrový koktejl z prostředí organizovaného zločinu, zkorumpovaných policajtů a zaťatých idealistů z řadu justice i policejního sboru. Celkový dojem: 75 %. ()
Když se řekne Marseille, vybaví se člověku dvě věci. Olympique a heroin. Fandům francouzských kriminálek ne nutně v tomhle pořadí.. Občas i lítostný souboj, ve kterém Dujardinův soudce uplatňuje při sekání chapadel kromě houževnatosti i odzbrojující úsměv a hlava chobotnice Lellouche zase výrazy odkoukané od De Nira. Po necelé hodině přijde jejich první společné setkání, po kterém La French přeřadí na vyšší rychlostní stupeň a vy si už jen užíváte to vrnění dobře promazaného retro motoru s emočním vstřikováním. Možná jsem se pořádně nedíval, ale nikde jsem nezahlédl Hackmanova Pepka ve srandovním klobouku. Touhle dobou tam měl být.. ()
Po delší době se navázalo na konkretech založené kriminálky sedmdesátých a osmdesátých let minulého století při zachování specifik všednodenní práce kriminalistů i potřeby celosvětové práce kriminalistů všech zemí. Rekonstrukce - umělecká, ne faktografická - vypovídá mnohé o odvrácených tvářích současných všelijak různými předponami poznamenaných demokraciích svobodného světa. Ovšemže takový pohled pbčas bolí. Život hlavní postavy, zavražděné r. 1981, dnes vydá na několik málo řádek ve francouzské Wikipedii. Život nesporného hrdiny mezinárodního dosahu a významu v kategorii INTERPOL. ()
Klasický půdorys krimi žánru, propracované napětí na dobré úrovni, kvalitní herci. Nemám co vytknout. ()
Mě se to líbilo. Uznávám, že ta zápletka není nic moc, ale ten dobovej look je prostě podařenej. Odkazuje na starý klasický Francouzský krimi thrillery kde ta přímočarost kupodivu nikomu nevadila. Zajímavé...70% ()
Atmosféra! Bohužel hrdinové se pletou a film až příliš často neudrží tempo - škoda. Mno, Pepek to není, ale i tak beru. ()
Typicky francouzsky precizní, od začátku až do konce Nevím, jestli i závěr byl přesně takový, jako ve filmu, nicméně když vezmu v potaz o kolik peněz v tomhle filmu šlo, zas tak moc bych se nedivil. La French je další z řady poctivě zrežírovaných, francouzských kriminálek, kteří na tenhle žánr mají asi nějaký galský patent. Jinak si tuhle očividnou kvalitu ani neumím vysvětlit. ()
Tak... Poctivá francouzská kriminálka měla charisma Gabéna, Delóna, Bebela i dalších, ne jen ulízaného Dujardina a dvojníka Liama Neesona, rovněž ulízaného. Poctivá francouzská kriminálka měla byť třeba pomalý, tak rozhodně kurevsky napínavý příběh, kde jste si užili, i když šel hlavní hrdina třeba na hajzl. Poctivá francouzská kriminálka totiž rozhodně netěžila z dlouhých, jakože, možná i jakoby, art táááhlých záběrů na ksichty svých čumějících, dumajících a přemítajících hrdinů. Ano, v tomhle sice La French krásně vykrádá Heat, to ale zase není poctivá francouzská kriminálka a čuměl tam De Niro s Pacinem, což je trochu jiná liga. Stejně jako poctivá francouzská kriminálka ve srovnání s La French. Dvě hvězdy za první půlhodinu, která poctivou francouzskou kriminálku slibovala. A koukám, že jsem prakticky vykradl verbala. K La French však vykrádačka místo mého poctivého komentáře docela sedí. ()
Ach, jej. Jedno z mých největších filmových zklamání za poslední dobu. Nejdřív jsem se tedy sice vylekal, když to na první pohled vypadalo jako remake mého oblíbeného Friedkinova filmu, ale pak mě uklidnilo, když jsem zjistil, že děj bude odlišný a že to v rámci osvědčeného tématu boje proti drogám v Marseille svým zasazením do půlky 70. let možná naváže tam, kde skončil Frankenheimer v druhé „Spojce“, a začal jsem být na nejnovější Francouzskou spojku docela zvědav. Když jsem teď nedávno viděl Jimenezův nejnovější film Severní Marseilles, který mě nadchl, těšil jsem pak na tento režisérův předchozí počin ještě víc. Jenže ouha! Tady nefungovalo na mě nic a zatímco ve svém nejnovějším filmu Cedric Jimenez natočil drsný akční krimi thriller ze současnosti s výborným tempem, pohltivou atmosférou i silným přesahem, tohle La French na mě působilo jako nepovedený pseudoartový pokus navázat na styl starých francouzských kriminálek. Asi první půlhodinu mě film velice chytl, jenže pak se čím dál víc rozmělňoval do snůšky dlouhých a často nezajímavých záběrů, které mi přišly spíše nudné a nezajímavé, než nějak umělecké či působivé... a jak se Jimenez chce tady strašně přiblížit Friedkinovi a napodobit jeho styl těmi dlouhými záběry s bloudícími postavy po terénu, tak bohužel to moc nefunguje, spíše to hodně bije do očí a třeba v těch scénách z disco klubu v záři blikajících světel působí až bizarně. Bohužel to celé trvá hodně nad 2 hodiny, působí strašně odtažitě a posledních 10 minut pak Jimenez sklouze k patetickému rodinnému dojáku. V tomto pojetí policejního příběhu dle skutečných událostí jsem si nenašel jedinou postavu, která by mě víc oslovila, asi se jí měl stát hlavní soudce, který v boji za spravedlnost položí i vlastní život, jenže Jean Dujardin v hlavní roli na mě působil jako nesympatický slizoun, bez kouska charismatu, a co je nejhůř, byl až nepřehledně podobný s představitelem hlavní záporní role, stejně ulízaným G. Lellouchem. Každou druhou chvíli se mi vyšetřovatel a hlavní padouch neskutečně pletli a když jsem se v ději nejen kvůli tomu začal ztrácet, asi nikoho nepřekvapí, jak mě přestaly zajímat i osudy těchto postav. [40%] ()
Slušná kriminálka ze staré školy, které chybí charismatičtější postavy a větší drive. Na druhou stranu potěší slušné zpracování. ()
Docela příjemné překvapení, tato retro kriminálka předčila mé očekávání. Asi lze souhlasit, že zápletka není právě největší hitovka, jenže realita taková nejpíš bude, takže jsem spíše měl dojem, že to tak opravdu je a scénárista si necucá příběh z prstu. Je to takový návrat ke kořenům, a to mě fakt bavilo. ()