Tiché srdce

Konečně jsem na podnose dostal další z řady nekonečných brutálních severských rodinných dramat. Od setkání této rodiny uprostřed severské přírody pokryté rybníkem, lesy a jedním rodinným dřevěným domem, jsem ani nedutal. Tohle totiž bylo setkání vysloveně za všechny prachy a bylo dost zajímavý sledovat jednotlivou postavu zvlášť. Na tohle jsou Skandinávci prostě mistři. Nejen, že mě citově absolutně vyždímali, ale ještě tu rozjeli hodně solidní rodinný drama okořeněný skutečností, že každá postava se na plátně vyvíjí. A výsledek může dopadnout prakticky jakkoliv, protože život se píše v každých dalších sekundách. (01.09.2015)

Působivá odtažitá expozice, která v něčem evokuje Bergmana, překvapivě humorný střed a poslední třetina trochu lopotně utopená v upovídaných konfliktech. Kultivovaný, elegantně natočený a moc dobře zahraný (Pilou!) film, který se k vážnému tématu dovede postavit s překvapivým nadhledem. Z mého pohledu ale platí, že je mnohem silnější v onom uštěpačném nadhledu spíš než v gradování dramatického napětí mezi postavami. (21.03.2015)

Souhlasím s Marigoldem v tom, že film je silnější a elegantnější (pro mě trochu nečekaně) v těch odlehčenějších pasážích. Skvěle zahrané rodinné drama a božský Pilou si to sebejistým krokem mašíruje do mé herecké topky. Jointová scéna je tak dobrá, že jsem si vzpomněl až na Formanovo Taking Off. (23.03.2015)

„Michaeli...“ - „Co?“ - „Nejedeme na oslavu.“ - „Myslel jsem, že to má být uvolněné.“ Jenže těch uvolněných chvilek si rodinka moc neužije… Dánové tyhle rodinné sešlosti prostě umí točit. Tím spíš, když ještě zvolí zajímavé téma a dosadí slušné herecké osazenstvo. Tiché srdce má téma, které je pro mnohé ještě stále tabuizované a některé diváky odradí. To by ale byla škoda, film si zaslouží pozornost. Od začátku je v něm hodně napjatá atmosféra, brzy se ukáže proč. Vůbec se mi líbilo dávkování informací, člověk se dozví vše důležité bez zbytečných prodlev, a přitom to není na sílu. Zároveň si ale nemůže být jistý, jak vše dopadne, neb vědomí toho, co se má stát, se na emocích všech znatelně odráží. Čím blíž je onen moment, tím víc si divák spolu s postavami uvědomuje tíživost a konečnost. Objektivně to je asi „jen“ na 4*, ale když vezmu důležitost tématu, jeho civilní zpracování spolu s mým navázáním na postavy, lehce nadhodnotím a dám slabších 5*. „Mohl bys zatáhnout závěsy?“ - „Chceš ještě spát?“ - „Chci se probudit. Ještě jednou...“ (23.10.2022)

Notná dávka poctivých emocí. Bez sentimentu, bez kýče, zato až na dřeň. (17.01.2016)

Stretnutie troch generácii v rodine a konverzácia plná smútku na smutné témy a tiež aj rodinné tajomstvá. A hlavne všadeprítomné hodiny, ktoré ohlušujúco hlasno tikajú a ktoré neúprosne odmeriavajú zvyšný čas, ktorý sa tak na sklonku života stáva tou najcennejšou komoditou. Ó áno, v tomto sú severania majstri, ide o rodinnú drámu ako lusk. To všetko formou, ktorá divákovi dovoľuje veľmi ľahké empatické zblíženie sa s postavami. Nedá mi nevyzdvihnúť skvelú Papriku Steen, ktorá to opäť pekne rozohrala. Veľmi uveriteľný snímok. Keby som bol na mieste tej umierajúcej manželky tak by som chcel jednať rovnako, smutné ale jediné rozumné riešenie. 85/100 (19.10.2015)

Neviem, čo je horšie ... či dať súhlas človeku, aby skončil so svojim životom. Alebo ... pozerať sa ako vplyvom choroby trpí a vy mu nijako neviete pomôcť. A vôbec, konečné rozhodnutie je vždy na ňom. Zaujímavý príbeh, ktorý nutí človeka sa na chvíľu zastaviť a popremýšľať o tom. Kvalitne natočené a výborne zahraté. (18.01.2016)

Film u mě vyvolávat zvláštní pocity, postavy se utápí ve smutku. Film se zabývá pocity jednotlivých členů rodiny vůči ústřední postavě a na závěr řekne něco o ní. Ve filmu není nic šokujícího. (13.05.2020)

Pro diváka, který si potrpí na akční scény, musí být tento snímek noční můrou, protože jediným náznakem akce byla za celou dobu jedna rozbitá sklenice. Já jsem si ale tuto dánskou úvahu nad tím, kde končí právo člověka na to, aby rozhodoval o sobě samém, docela užil. Já mám tyto rodinné sešlosti, v nichž se rozpitvávají vzájemné vztahy jaksi zvráceně v oblibě, přestože jsem se podobným akcím v reálu radši vyhýbal. Na tomto počinu mi vadilo jen to, že se dalo poměrně snadno odhadnout, jak se bude celá situace vyvíjet, a kdo se jak projeví. Už jsem totiž několik podobně laděných filmů viděl a nabyl jsem dojmu, že je viděli i dánští tvůrci, kteří z nich pak (jistě jen podvědomě) tu a tam něco obšlehli. Pátou pěticípou jsem tedy nepřidal, protože mi tu chyběla originalita, ve všech ostatních ohledech jsem byl ale velmi spokojeným divákem, který měl pro to nezvratné rozhodnutí velké pochopení. Tradičně tímto děkuji bubun, díky níž jsem se k tomuto filmu vůbec dostal. / Poučení: Jako by nestačilo, že ti okolí pořád kecá do života, bude ti kecat i do umírání. (04.01.2023)

Moc pěkné. Rodiče se spolu dohodli na zásadním kroku, k asistované sebevraždě jednoho z nich. U dětí a dalších rodinných příslušníků však přes prvotní souhlas začíná převládat sobectví a, dá se říct, i žárlivost. Zhruba od poloviny se film slušně dramaticky rozjíždí a nezkazí to ani krásný konec. (12.07.2017)

RIFF 2015. Film, který naprosto předčil mé očekávání (asi proto, že jsem žádné neměla.) Trochu jsem se bála, že to bude jen o rodinných hádkách a starých křivdách, jak obsah naznačoval, ale vůbec to tak nebylo. Určité napětí tam mezi jednotlivci je, ale spíš se tam řeší skutečnost asistované sebevraždy, (která je v Dánsku nelegální), a vykreslují se jednotlivé charaktery. Vážná témata jsou odlehčena výborným humorem. Takovéhle filmy snad nikdo jiný než Dánové neumí. To, že se budu při filmu o tak závažném tématu smát jako nikdy, jsem opravdu nečekala. (01.10.2015)

Eu-thanatos, dobrá smrt - smrt, kterou nelze označit jako špatnou. Špatnou smrtí je třeba smrt na silnici (s tím se nedá nic dělat) nebo smrt ve stupňující se bolesti nebo smrt při ztrátě veškeré naděje (s tím už ano) - Nizozemsko: "pacientův stav musí působit nesnesitelné útrapy bez perspektivy zlepšení" (v Česku je obava ze zneužití, neboť se tu zneužívá všechno, podobně jako ve všech zemích rozvíjejících se pouze ekonomicky). Asistovaná sebevražda se už stala filmovým tématem. I v tomto filmu se zjevují dva andělé: Anděl blažené smrti a Anděl truchlivé smrti. A jedna docela normální rodina (s běžnými rodinnými problémy, spíš soudržná a chápající, řeší problém, který anděl má přistoupit jako první (oba nadělé jsou komplementární, po prvním přicházíí druhý, protože smrt je vždycky blažená i truchlivá). Přestože se má akce spustit jen tehdy, když s ní souhlasí všichni rodinní přísušníci, ukazuje se nakonec, že tomu tak není, a že jejich úvahy a fantazie neovlivní pevné rozhodnutí toho, pro koho je smrt jasným cílem, za kterým pevně jde - i když úzkost, ano té se zbavit nedá. (29.03.2019)

Čakal som v podstate niečo na štýl August: Osage County, teda rodinnú drámu, počas ktorej dôjde ku konfrontácií viacerých problémov, ktoré chtiac-nechtiac vyplývajú počas rodinného stretnutia na povrch. Ale napokon to bola veru bieda - veeeľmi zdĺhavé a nezáživné, zároveň typický chladné (čo by mi v podstate vôbec nevadilo), no dejová línia veľmi slabučká. Tá dilema ohľadom eutanázie a nastolená morálna otázka mala iste lepší potenciál. Ale tá starenka predsa na tom ešte nebola zas tak hrozne zle, aby musela usporiadať svoj kar už deň pred smrťou... (23.11.2015)

Skandinavska spolocenska konzervacka, dost depresivna podivana, na ktoru nemam moc chut - stacia mi bergmanove filmy   : 80 % (19.11.2022)

Kde jsou vlastně meze lásky k druhému člověku? Nebo by správně neměly být žádné? Je tou mezí pud sebezáchovy, sebeobrana nebo sobectví? Zabili byste toho, koho milujete, kdyby si to přál, případně nechali byste ho odejít? A není naopak ještě krutější a sobečtější chtět něco takového po člověku, co vás miluje? Takové otázky film neklade. Divák si je bezděčně klade sám, teda pokud není úplnej pařez. (26.07.2016)

Dobrý film, ale na ktorý treba byť naladený a precitiť ho, čo sa mne nepodarilo. Námet ale rozhodne stojí za to. A dobré zahraté. 3 z 5 (04.09.2015)

Dojemný rodinný příběh o situaci, kterou si člověk neumí ve své rodině dost dobře představit - teda v době, kdy jsou všichni rodinní příslušníci zdraví. Film samotný byl jakýmsi vztahovým dramatem, kde ústřední postavou byla smrtelně nemocná matka. Přesto nám předkládá něco jiného, nad čím bychom se mohli zamyslet. Za prvé je tu otázka svobodného rozhodnutí a za druhé otázka přijmutí tohoto rozhodnutí ostatními. Závěrem tedy: film to byl zajímavý v té dnes již klasické severské atmosféře. Co se ale týče jeho dojemnosti, nesebralo mě to. Ale to asi ani nebyl účel. Šlo prostě o silné téma podané nenásilnou formou. (19.01.2016)

Tak včera si pustím "You're Not You" s Hilary Swank a dnes defacto stejný snímek "Stille hjerte". Předchozí snímek mne tak samozřejmě hodnotově ovlivnil (bohužel vždy podlehnu srovnávání), byť skandinávské filmografii dávám v posledních letech obecně přednost. (27.12.2015)

Další film z řady velmi si podobných scénářem.Nevyléčitelná nemoc matky a pomalu se odhalující vztahy v rodině.Klasika.Když se přidá ještě společné kouření marihuany tak je i sranda.Taková kulturní vsuvka Asbeka (05.12.2021)

XXII. FebioFest Praha - Pravé severské drama u kterého nakonci ukápne i slza. (05.05.2015)