Pestrobarvec petrklíčový

Artové filmy mám rád, ale tu artovost preferuji spíš ve scénáři než ve vizuálnu. Pestrobarvec petrklíčový je právě opak - scénář využívá asi čtyři momenty a opakuje je pořád dokola, zatímco v estetické stránce si meze neklade a záběry motýlů zde střídají ženy oděné ve stylu šedesátých let (styl šedesátých let je pro artové filmy zřejmě jaksi obligatorní). Hra na dominu a podřízenou byla zajímavá pouze když člověk nevěděl, co je součást hry a co je už skutečnost. Nejlepší scéna byla ta s prodavačkou "speciálních" postelí, která byla podaná tak, jako by to bylo zboží denní potřeby ("I Ambrosie odvedle si jednu pořídila!"). Celkový dojem je spíše rozpačitý - film neměl žádný děj, ani začátek ani konec, prostě jenom plynul ve svém hypnotickém tempu. (16.04.2015)

Na Pestrobarevce jsem se podíval hlavně proto, že se mi líbil debut Petera Stricklanda Katalin Varga. Film to určitě špatný není, ale pro mě osobně kvalit zmiňovaného debutu nedosahuje. Možná je to tématem, které mě zrovna neoslovilo, nebo délkou... na to, že se toho neděje mnoho, je to dlouhé až příliš. Atmosféru tvořenou hlavně hudbou si film udržuje, stejně tak herecké výkony jsou dobré. Ale jak už tu bylo psáno, i já bych to viděl spíše na povídku. 50% (20.04.2015)

Prakticky nehodnotitelný a rozhodně zajímavý film, který musí potěšit všechny, kteří filmová díla rádi analyzují. Strickland si od začátku s divákem chytře pohrává a dává před něj indicie, jejichž význam ale později úplně změní a co nějak vypadalo, je vlastně úplně jinak. Na první pohled ohromí neuchopitelná a takřka hypnotická, chvílemi až snová atmosféra odlehlého sídla, které se řídí vlastními zákony a pravidly, kterou doplňuje vydařeným hudebním a zvukovým doprovodem. Strickland klade důraz na svéráznou vizuální stránku, která opravdu odkazuje někam do Itálie sedmdesátých let a působí jako z této doby. Vydařilo se mu i naprosto klíčové obsazení titulních rolí, protože jak Knudsen, tak D´Anna zvládly naročné party plné nejednoznačností a proměn na výbornou a snímek, v němž tzv. neslezou z plátna, utáhnou úplně samy. Oceňuji i zdařilé erotické scény, které nejsou prvoplánově skandální a mají v sobě zvláštní náboj, který hodně vypovídá o postavách. Je možná škoda, že některé věci Strickland nevysvětlí a nechá tak diváka přemýšlet třeba o tom, co symbolizují všudypřítomní motýli (zakuklenost? pomíjivou krásu? strach?) a co vlastně znamená, že palác má být ústavem, který se na zimu zavírá. Námětů k přemýšlení a rozebírání je tu dost a dost, nejvíc si ale cením toho, jak nenásilně a přitom funkčně tvůrce zobrazil to, že partneři od sebe mají určitá očekávání, hrají spolu hru a zoufale se bojí z ní vystoupit nebo ji nějak pozměnit, protože předpokládají, že budou zavrženi. Je pravda, že onoho artu je tu zbytečně moc a ve druhé půlce už se autor začíná nápadně opakovat a jen prodlužuje stopáž, která mohla být o deset minut kratší. Ano, The Duke of Burgundy je možná chvílemi manýra a póza, na mě ale docela zafungovala, nicméně jsem jí fakt musel jít trošku naproti, což rozhodně nebude platit u všech diváků. 70% (09.04.2015)

Ou, tak po vynikajúcom BERBERIAN SOUND STUDIO je toto sklamanie. Samozrejme, Stricklandov štýl je prítomný aj tu a film je pastva pre oči. Lenže tentokrát ma to proste nevtiahlo, atmosféra nie je ani zďaleka taká hustá a neistá ako v "Studiu" a celé mi to prišlo až príliš zahľadené do seba. Tempo naviac v závere dosť drhlo a miestami som sa regulérne nudil, čo odpustiť nemôžem. (19.08.2015)

Vizuální dokonalost, kde perfektní kamera (záběry na venkovní schodiště pokryté podzimním listím, hrátky s odrazy zrcadel) výborně doplňuje atmosféru bezčasí, kdy vůbec není jasné, kdy se film odehrává a může se jednat o stylizovanou první polovinu 20 století, ale stejně tak se může jednat o hru dvou hlavních protagonistek... Které jsou mimochodem perfektně zahrané a především Sidse Babett Knudsen dokáže jedním pohledem zahrát tolik odstínů nálady, že by za to zasloužila velebit minimálně tři dekády v kuse. Hrozně fajn je, že přestože se jedná o art, tak děj ubíhá a zároveň nezklouzne k melodramatu, ani zbytečně explicitním lesbickým scénám a když už je tam něco víc vidět (pokud pomineme takové zábavnosti, jako zavírání do dřevěné komody), tak je to natočeno decentně za pomocí originálních kamerových vyfikundací. Jednoduše je to fakt dobré drama s psychologickými prvky, film o jednom vztahu a představách o jeho pokračování a fungoval by úplně stejně i kdyby tam byli úplně jiné postavy, jen by asi nefungovala skvělá nadstavba v podobě brilantní atmosféry. PS: nevíte, co je to vifikundace? Pořiďte si plzeňsko-českej slovník! (09.03.2018)