poster

Sbohem, můj sladký domove

  • Francie

    Adieu, plancher des vaches!

  • Slovensko

    Zbohom, môj sladký domov

  • USA

    Farewell, Home Sweet Home

Komedie / Drama

Francie / Švýcarsko / Itálie, 1999, 118 min

  • d-fens
    *****

    ocenenia : MFF Cannes 1999 - nesúťažný výber(2.6.2013)

  • WillBlake
    *****

    Geniální divadlo všedního života a elegantní poklona Tatimu. Víc nemám, co bych k tomu dodal.(15.12.2014)

  • JohnKEANE
    ****

    Tento náročný film neni pre každého,skoro vôbec sa tam nehovorí a nemá vlastne ani žiadny dej.Proste taká vydarená klubová záležitost.(23.8.2007)

  • JitkaCardova
    *****

    Tresť nejživotnější filmovosti, v jejímž těle kolují třeskuté nápady, bujaře rozváděné z hlavních tepen a ztišeně pronikající až do nejjemnějších vlásečnic... – ptáci a psi, bizarní dopravní prostředky, moderní a klasický design, zatahování závěsů, přelézání plotů a zdí, převleky, víno, kalvádos, pivo, staré i mladé ženy, muži, zpěvy, kavárny, žebráci... – francouzština, polština, němčina, italština, ruština... – podvody, čachry, triky, spiklenectví, vlídnosti, chuti a nechuti, pozornosti i nevšímavost, žerty i krutosti (jen „lásky“ ne, láska je ve filmu všudypřítomná jako vzduch, nenucená láska k životu, ve své jediné pravé podobě, a postavy mezi sebou zkrátka prožívají buď upřímná a nesobecká přátelství, nebo se všelijak humorně využívají a podvádějí, aniž by si to zazlívaly, a „lásku“ na sebe nevytahují) – kypící jak v proudu městského života, tak i mezi umně propletenými pravidly vysoké aristokracie a byznysu, přičemž obě oblasti jsou jako dvě dobře pracující plíce provázaného organismu, nasávající i vydechující jednotné ovzduší a vzájemně propojené tisíci chemickými procesy... ***** Fantasticky vynalézavý, hravý střih, sklad a návaznost scén, kouzlení se zvukem, svižnost a temperament, ušlechtilost, noblesa, nadhled a až hudební plynulost, s níž do sebe všechno to nečekané a okouzlující rejdění zapadá... ta úsměvná orchestrace, nad níž se vznáší opar laskavosti (mocně podtrhovaný podvratnými hudebními podkresy), s níž všichni, žebráci i zazobanci, děti a zvířata, umělci, zloději i úkladní vrazi přijímají zákruty života, dary i boly, míjení i střetávání, nezadržitelné spění, i schystané pasti, včetně těch, které sami nastražili a jež za nimi zaklaply, jako by nutně upomínala na o generaci staršího kouzelníka Jacquese Tatiho (oni se ostatně oba pánové v mnohém podobají), ale tenhle film se nezastavuje u postihnutí koloběhu a ruchu a není nostalgický, ani tak černobílý – je hlubší a ještě rozmáchlejší – není tu žádná figurka v protikladu, všichni jsou ústrojně zapojení, hbitě reagují na změny prostředí a chápou, že nemá smysl ničeho litovat... A pak, po třech čtvrtích, následuje cézura, asi dvouletá přerývka, odmlka, děj poposkočí a my sledujeme všechno v časovém posunu, rychle a výživně se v posunuté fázi rozehrávají proměněné leitmotivy, dourčujeme si, ne co se s kým za tu dobu stalo, to už zůstane navždy nepolapitelné, ale kdo se v jaké situaci aktuálně nachází a jak se změnila doba, a znovu se s navrátilcem napojujeme, plynule a střemhlav naskakujeme do dění, které jako když délkou svého toku bohatnoucí řeka tuší finále, spěje čím dál nosnější a napjatější ke svému obzoru – a pak se náhle rozlije do delty nesmírného uvolnění – a tak i film a příběhy v něm kamsi dospějí a v životě několika postav se rozhostí – ve stejnou chvíli a jen na okamžik – výsostný klid. Než, jak tušíme, celé to kolotání začne pro každého z nich nanovo, v nových souvislostech, střetech i míjeních, po další cézuře... situacím se uniknout nedá, to je život – ačkoli pro ty dva starce na moři, jedním z nichž je režisér osobně, to možná neplatí! :) – a každopádně, to objevené vědomí smírné hloubky a rozlehlosti, oceánu i výšin klidu, ta znalost uvolnění, už budou v každém příštím spění a životním proudění těch několika, kdo k tomu dozráli, uloženy navždycky. ***** Film v mnohém přesahuje můj netrpělivý komentář, jímž si ho chci jen zaznačit, patří k těm nejpůsobivějším filmovým opusům, které se podjaly zachytit přirozenou lásku k nevšedně všednímu životu.(1.12.2014)

  • Dimo

    Páni... před pěti a půl lety jsem to viděl ve Filmovém klubu v kině a nemůžu si vůbec vzpomenout, o co šlo...(7.9.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace