Reklama

Reklama

Pastorále

  • Sovětský svaz Pastoral (více)
všechny plakáty
Sovětský svaz / Gruzie, 1975, 95 min

Obsahy(1)

Čtyři městští hudebníci přijeli na letní byt. Tak by se dal shrnout děj tohoto filmu. Na půdorysu střetu a dočasné koexistence dvou světů reliéfuje režisér odlišné hodnoty dvou nesourodých společenských skupin, ale brilantně rovněž ukazuje, jak se mohou doplňovat v médiu zvaném film (zvláště když začne dlouhý podletní déšť). Pastorální, tedy venkovský film, je navíc prosycen celou řadou mikrodramat motivovaných každodenními zvyky živočišného druhu zvaného člověk, navíc člověk sovětský v době kolchozů: sledujeme každodenní příjezdy a odjezdy kolchozníků na pole, sousedské hádky, obdělávání půdy, ale třeba i kradení materiálu, papalášský lov pstruhů pomocí granátů anebo prostě veselení se navečer s domácí pálenkou a vínem. Když hosté odjedou, zbyde v nejcitlivější dívence hostitelské rodiny lehký smutek – adresy má, třeba se vydá do města. (garmon)

(více)

Recenze (2)

Iggy 

všechny recenze uživatele

Velmi nenápadný film připomínající Passerovo Intimní odpoledne. Film bez jakéhokoli výraznějšího prvku, není ani humorný, nemá žádnou výraznější zápletku, postrádá jakékoli drama nebo akci. A přesto je zajímavý, svou nenápadností se snaží zachytit nejen realitu samotnou, ale i realitu lidského života. A daří se mu to, vidíme zde život vesnice v sovětské Gruzii včetně tedy logicky samozřejmé kritiky komunistického režimu. A mnohem víc. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Srovnání s Passerem je plně na místě. Možná ho Otar i viděl. Je to čisté cinéma verité s perfektně vybranými a vedenými neherci. Nana Iosseliani, patrně dcerka, září v tomhle filmečku podobně jako Tannerova Cecile ve Fourbi - otcové dali svým nehezkým dcerám skvělé role! Celek je dnes už trošilinku zdlouhavý i přes mistrné řemeslo - ztotožnění s ním komplikuje černobílý obraz a taky totálně exotické, v podstatě středověké reálie gruzínské vesnice. V hlavě se mi ozývalo, že Abuladze natočil své Cizí děti dvacet let před tímto - je to poněkud pohrobek - a už asi tolik nevadily kritické šlehy vůči mocipánům (což mi připomnělo Muratové Dlouhá loučení) - ale co já vím, po tomto už nic v SSSR natočit nemohl, že... Každopádně co to povyšuje - a pro mě zde ne úplně dost - je přítomnost iosselianiovské dramaturgie, v níž pointou komplikovaně komponovaného švenku s nástupem a odjezdem lidí je náhlý a takřka surreálný detail na předtím se nikde nevyskytujícího havrana; dramaturgie, kterou zjevně posléze rozvíjel a zhutňoval a v níž se mj. vrací realita grotesek - i tu zde rozehrává ještě jen velmi jemně. Velmi chytře je naopak - pokolikáté u něj už - řešena hudební stopa - lidé muzicírují a na letním bytě máme kvarteto, které nacvičuje na koncert, nu. A ten klasicismus se záběry na ty nejprozaičtější lidské činnosti opravdu funguje, jak kdyby zlatil. ()

Reklama

Reklama