リリイ・シュシュのすべて
All About Lily Chou-Chou
Režie:
Šundži IwaiKamera:
Noboru ŠinodaHudba:
Takeši KobajašiHrají:
Hajato Ičihara, Ajumi Itó, Takao Ósawa, Miwako Ičikawa, Jú Aoi, Tomohiro Kaku, Jódži Tanaka, Rjó Kacudži, Šúgo Ošinari, Kaori Fudžii, Anri Ban (více)Obsahy(1)
Film mapuje tři roky v životě několika hlavních postav, které spojuje prostředí školy nebo obdiv k (neexistující) zpěvačce Lily Chou Chou. Vedle své nepopsatelné vizuální krásy je snímek hlavně dokonalým portrétem nejen hlavních hrdinů, ale ostatně celé japonské mladé generace a odsouzením odosobněné přetechnizované společnosti, kde se za projevy citů platí nejvyšší daň. (JFL)
(více)Recenze (17)
All About Lily Chou-Chou (リリイ・シュシュのすべて, Rirī Shushu no Subete) Film s nesouvislým dějem, který začína uprostřed příběhu a po celou dobu přeskakuje, od začátku ke konci nám ukazuje příběh dvou chlapců od základní školy, až po nižší střední a jejich proměnu během dospívání, kde má každý jinou osobnost, ale jedno mají společné, hudbu zpěvačky Lily Chou-Chou(skutečná zpěvačka Salyu) o které se baví na internetovém fóru(chatu). Největší slabinou filmu je jistě kamera, která lítá sem a tam, od perfektního záběru na rýžovém poli či radiového stožáru po rozklepanou scénu z které se nedá nic poznat a to dělá z již tak těžkého rozházeného děje těžko koukatelný film. Film jsem si musel pustit dvakrát po sobě, abych se v něm zorientoval a poskládal si děj dohromady, což je pro mě velké mínus. 70 % ()
Lily Chou-Chou je zpěvačka (imaginární, ve skutečnosti zpívá Salyu), velmi oblíbená mezi mladými, kteří vytvořili jakýsi kult. Prostřednictvím fanklubového diskuzního fóra se setkávají ve virtualním světě a sdělují si svoje poznatky a názory nejen na Lily, ale i na život obecně. To je ovšem jen menší část filmu; jde mnohem víc o skupinu náctiletých/studentů a to, jak žijí, dospívají a mění se. S tím, že shodou okolností pár z nich Lily poslouchá (a jiní poslouchají zase něco jiného). Můj problém byl, že jsem se v ději a postavách občas ztrácel a nechápal "kdo, co, proč", "proč je tenhle najednou zlý, když byl předtím hodný?" a "oni jsou kamarádi nebo ne? Znali se už dřív?". Možná že až se na to podívám podruhé, už tomu budu více rozumět. A jaký že to je film? Velmi, velmi dobrý. Režie je nápaditá, hudba moc příjemná na poslech. Ale proč si myslím, že film má šanci se stát kultovní, je příběh. Dobře vymyšlený a citlivý, odhaluje mnoho z pocitů a snů mladých, kteří se s ním mohou ztotožnit. 85 % ()
Film o rôznych podobách šikany a o éterickej hudbe, ktorá šikanovateľov a šikanujúcich spája. Lily Chou-Chou je éterickou bytosťou v podvedomí obyčajných teenagerov, ktorý sa trápia kvôli popularite, peniazom, dievčatám, prestíži a iným koninám. Iwai natočil veľmi neuchopiteľný film. Spojenie dokumentárneho s hraným tu má veľmi tenkú hranicu. Časovo je príbeh rozbitý a aj napriek našej snahe ho spojiť sa nám to nedarí. Iwaiovi nejde o vyrozprávanie príbehu ale o zachytenie emócie. Dospievanie je ťažké to vieme všetci, ale s Debussym v pozadí sa to akosi lepšie vstrebáva. Postavy sú chladné, odťažité. Nejdeme predsa pozerať film, kde ľudia trpia a zabíjajú sa a ničia všetko pozitívne okolo seba. Hoci aj toho je tu dostatok. Ideme len vyjadriť nejakú emóciu, ktorá musí mať jednotnú atmosféru s naratívom a potom, čo si kto z toho odnesie je jeho vec. Neuzatvorené, zmätočné, ale zároveň iné a citlivé. Nie som si úplne istý, či si budem pamätať nejaké scény, ale rozhodne to vo mne zanechalo nejaký pocit. Boh vie či je to dobré, alebo zlé. Existencia ma koniec koncov vyslobodí od minulosti, aby som pokračoval ďalej. ()
Nesmyslně dlouhý film se špatnou režií, ještě horší kamerou a průměrnou muzikou. Takhle si pokazit nedělní večer... ()
V asijských arthouse kruzích dnes už nefalšovaná klasika, která je nechtěným, byť perfektním parťákem ke Kurosawovu Kairu, neboť je svým způsobem podobně temnou predikcí nedokonalosti internetu. Ten sice může spojit neznámé cizince se stejnými zájmy do pevného svazku digitálního přátelství, zpečetěného parasociální láskou k fiktivní pop hvězdě Lily Chou-Chou, ale zároveň se stává jediným místem štěstí pro traumatizovanou generaci dětí, které se jinak potýkají se záští a nepochopením. A to prosím pěkně v roce 2001, dlouho před vznikem sociálních sítí, ještě prohlubující dopad na už tak zmatenou dobu dospívání. Iwaiův kousek je nepochybný majstrštyk, s geniálně odpoutanou kamerou a inovativní strukturou, která možná drobně šokovala v době vzniku, ale pozorné diváky už dnes nepřekvapí. V tom vlastně vidím jediný opravdový problém filmu – přestože jsou trable postav zobrazeny opravdu brilantně a uvěřitelně, pokud jste v posledních letech viděli podobně laděná japonská dramata ze střední školy, notně vycházející i z Lily Chou-Chou, pravděpodobně vám vývoj příběhu bude připadat drobně předvídatelný nebo povědomý. Drobná a nedůležitá oběť filmu, který byl v mnohém první, ale u mě se dostal na řadu až jako jeden z posledních. 90% ()
Velmi nestandardní, depresivní a příliš dlouhý kousek o mládeži, šikaně, přátelství a hudbě. ()
Na to, ze mam rad japonske filmy, mal film Ririi Shushu No Subete prilis rozkolisany dej, v ktorom sa dialo strasne malo. To, ze to bola cervena knihovna mi nijak nevadilo, len tempo bolo take kadejake, niekedy doslova uspavajuce a muselsom sa veru poriadne premahat, abych to dopozeral do konca. Navnadeny som bol predchadzajucim filmom Love Letter 1995 : 30 % ()
Popravdě řečeno mi přišlo japonské (místy syrově realistické, místy poetické) drama Riri Shushu no subete zdlouhavé a v některých momentech docela nudné. Jedním dechem však dodávám, že z něj (snad i díky hudbě Clauda Debussyho a japonské zpěvačky Salyu) vyzařuje jakési magické kouzlo, které vás k němu táhne jako k magnetu. ~ Dvě a půl hodiny dlouhý snímek mapuje tři roky v životě několika japonských středoškoláků nacházejících se v prostředí šikany a rostoucí kriminality v této věkové skupině a zároveň osobnostně i citově zmatených v období jejich vlastního dospívání. Spojuje je také obdiv k imaginární zpěvačce Lily Chou Chou (únik z reality ? naděje ? …) ~ Snímek se vymyká nejen tematicky, ale i svojí specifickou formou. Po celou stopáž se uprostřed obrazovky za zvuku úderů do klávesnice objevují příspěvky přispěvatelů do diskusního fóra o již zmíněném jejich imaginárním hudebním kultu. Také vizuálně je film v některých momentech podmanivý a bezkonkurenční (viz zelenou rýžového pole), jindy je však kamera zbytečně roztěkaná a dokumentární. ~ Do hlubší analýzy se raději pouštět nebudu i z důvodu, že jsem film zřejmě plně nedocenil (pro jeho složitou strukturu, nechronologické vyprávění a snad i jinou mentalitu). Jedno je však jisté: po skončení by se měla dostavit katarze. Jsem přesvědčený, že na asijského recipienta snímek mohl zapůsobit silněji, pro toho evropského doporučuji minimálně druhé zhlédnutí. Já do něj však už nepůjdu. ()
Obrazově hezké, ale po delší době to už nudilo a nemoh jsem se dočkat konce. Tak to prostě je. No a ti mladí, to jsem fakt nepochopil, co to z nich roste. Ale ještě víc jsem nepochopil, jak někdo může tak moc žrát nějakou zpěvačku, že jse schopen toho všeho, co se tam odehrálo. A ty příspěvky psané v ději klávesnicí mi připadaly naprosto nesmyslné a o ničem. No shrnuto: moc jsem se u toho nebavil. Fakt ne. No smůla. Hm, moje. :-( ()
Omračující zážitek, brilantně natočený film, zvláště kamera a hudba naprosto dokonalé. Vynikající až skoro dokumentární film místy o dospívání japonské mládeže základních škol. Nečekal sem mnoho, ale tohle byl pořádný zásah, nezbývá mi než "Breathe, breathe". Tohle je "Masterpiece", děkuji, že se točí filmy i pro mě. S C. Debussym to je jasných 100%, škoda, že někteří jsou tak slepí, že nedokáží poznat diamant mezi kameny. ()
Na film jsem se musel podívat podruhé, protože napoprvé jsem měl v postavách, jménech a časové posloupnosti pěkný guláš. Ale obě shlédnutí mě moc bavila: i když je téma šikany a ponižování velmi závažné, je uchopené dostatečně citlivě na to, aby divák alespoň trochu chápal obě strany. Hlavní devízou je ale zpracování: kamera střídající dlouhé lyrické záběry krajiny s rozklepanými detaily domácího videa a hudba kombinující Debussyho a písně imaginární zpěvačky Lily Chou-Chou dodávají snímku neopakovatelnou atmosféru. ()
Tento sfilmovany internetovy roman zacina za zvuku klavesnice, kedy sa na obrazovke objavuju prispevky uzivatelov diskusneho fora venovaneho spevacke Lily Chou Chou. Tieto prispevky sa objavuju pocas celeho filmu a dochadza k prepletaniu s druhou, vyznamnejsou dejovou liniou. Ta sa zaobera skupinou japonskych stredoskolakov bojujucich s problemami dospievania v obdobi rastucej kriminality mladeze v Japonsku. Cele je to nasnimane miestami dost roztrasenou kamerou a podporene vynikajucou hudbou Lily Chou Chou aka Salyu. Vzhladom na nechronologicku stavbu pribehu a tomu, ze zmysel niektorych prispevkov zacne byt zretelny az ku koncu filmu odporucam druhe pozretie. To u mna este umocnilo dojem z tohto diela, ktore radim medzi to najlepsie co som mal z japonskych filmov moznost vidiet. ()
Toto je jediný film po konci ktorého som zostala potichu civieť s otvorenými ústami na prázdnu obrazovku ešte ďalších desať minút. Malo to na mňa tak neskutočný dopad, že na to neviem nájsť ani správne slová. Proste 146 minút čistého filmového orgazmu. Kamera lahodila oku, klasická hudba rozmaznávala uši, príbeh bol tak nádherne prepracovaný, že nejeden Holywoodsky režisér by mohol závidieť. Zaráža ma fakt, že tento film je tak neznámy a veľa ľudí aj keď si ho pozrú mu nevedia prísť na chuť. Pre mňa jeden z najlepších filmov made in Japan. ()
Nekonecne dlha studia na temu "sikana v Japonsku". Dopozerat to na jeden zatah bez toho, aby si clovek nezdriemol povazujem za nadludsky vykon. Obdivujm uzivatela Dragoni, ktory si to pustil 2 krat, len aby sa v tom zorientoval. To napriklad ja som sa v tom orientoval celkom dobre, ale vsetci mi boli uplne rovnako ukradnuti. Proste ciny japonskych pubertiakov, ich reakcie a motivy su mi natolko vzdialene, ze nemam sancu sa s nikym z nich stotoznit, drzat mu palce. Za plus povazujem zaujmavu formu (nie vsak prevedenie), ukazka toho ako funguje tzv. kruh sikany (bol sikanovany, bude sikanovat) a nekonecne romanticke zelene ryzove polia. Inac je to len skvela uspavanka s uspesnotou ako napr.: zvuky mora. ()
Pod vrstvou melancholického vizuálu a éterické hudby, se skrývá jeden z nejkrutějších coming-of age filmů, jaký byl kdy natočen. Snímek nekompromisně přeskakuje mezi narativními a chronologickými liniemi, a nejde divákovi lehce na ruku. Narozdíl od značně mainstreamovějších filmů užívající tento princip, jako například Memento, či Irreversible, by zde měl však divák k plnému pochopení příběhu či oné myšlenky, sledovat byť i ten nejmenší detail a udržet si ho v paměti, až do konce filmu. Klíčová témata (tj. nástup internetového věku, zpěvačka Lily Chou Chou), obsažená v tomto díle, se zde zároveň hravě využívají k odvyprávění/posunu samotného příběhu - mnoho informací se dozvíme díky chatu na diskuzním fóru, k usazení do časového pásma nám mohou posloužit i data vydání jednotlivých alb od Lily... Film nadčasový v mnoha ohledech, zejména však v konceptech disociace mladých lidí, uzavření se sama do sebe, nebo influencingu známých osob. All About Lily Chou-Chou je neuvěřitelně depresivní snímek, který svým způsobem předznamenal útěk mnoha mladých lidí do temně pohlucujícího světa moderních technologií, a když vezmeme v potaz, že vznikl před více jak dvaceti lety, o to mrazivějším ke sledování se stává. ()
No tak tohle byl nářez toto. Film který jsem nikdy netoužil vidět, ale který mě během 146 minut přesvědčil, že jsem ho měl vidět. Neuvěřitelné, jak jsem to v poslední vteřině 30 minuty stopl, a řekl a dost! Pak jsem si ale pročetl komentáře zde a řekl si, že to ještě chvilku zkusím. No pochopitelně od další sekundy mě to konečně chytlo. :) Takže, díky milí ČSFD uživatelé. :D Vyzvedávat cokoli - paralely, příběh, kameru, hudbu, scénář, to prostě nemá smysl. Všecko totiž zapadá do jednoho celku, neskutečně celistvého. Moje milovaná Yuu Aoi nemohla debutovat v lepší roli (vzpomněl jsem si, na Hula gáru, kde byla taky podobně fantastická.) Tenhle film není oddychovka, není pro jakoukoliv příležitost a těžce bude chápán lidmi, bez určitého stupně poznání japonské duše. Paráda! ()
Nenacházím slova, Ririi Šušu no subete je jeden z těch filmů, ke kterému je potřeba se vracet aby ho člověk docenil v plné komplexitě. Éterický, transcendentální klenot, který zůstane většině diváků na vždy skryt, o to větší potěšení je tenhle diamant objevit a prožít si tu síť smutných a přesto pohlcujících příběhů japonských puběrťáků z toho magického období počátku nultých let, kdy ze světa mizely poslední zbytky analogové doby a svět se začal stávat čím dál více digitálním. Už jsem měl čest s několika filmy pana Šundžiho Iwaie a všechny se mi moc libíly, ale takovou šlehu jsem absolutně nečekal. ()