poster

Kde je dům mého přítele? (festivalový název)

  • Írán

    Khane-ye doust kodjast?

  • anglický

    Where Is the Friend's Home?

Drama

Írán, 1987, 83 min

  • fraktal
    ***

    Ač námět i samotný klučina jsou skvělí, reálie i zpracování poměrně zajímavé, v mých očích to pro zaujetí nestačilo. Přišlo mi to jen jako jakási hříčka, bez hlubšího záběru či přesahu. Možná je to jen mou neschopností či jsem neprohlédl první plán, ale připomínalo mi to spíše takové ty studentské filmy typu: chci "něco" natočit a nemám vlastně co. Jakési existenciální pnutí, které pro mne odlišuje šeď od filmového zážitku. LFS Uherské Hradiště 2012.(26.7.2012)

  • Jester_X
    *****

    Děti jsou pro Kiarostamiho velkou inspirací. A inspirací velmi dobrou, jak potvrzuje sníme "Kde je dům mého přitele?". Malý chlapec hledá přitele, aby mu mohl vrátit sešit a zabránil tak jeho vyloučení ze školy. Jeho snažení při tom není vedeno morálními pohnutky, ale prostým přátelstvím a potřebou napravit svoji chybu. Dětská duše je tak vyobrazena ve své nevinnosti. Ostatně, jestliže chlapec poruší nějaká pravidla, pak je to kvůli potřebě dosáhnout své záměru, tedy předejít neštěsťastnému vyloučení a jen stěží mu to lze vyčítat. Celý film mi nepřipomíná ani tak pohádku jako spíš báseň.(11.8.2012)

  • emma53
    ****

    Začínám mít zvláštní pocit, že v Íránu je procentuálně větší počet dětských než těch dospělých hereckých představitelů. Pochopitelně i zde je malý Ahmade se svou malou postavičkou a kukadlama odzbrojující a nelze ho než litovat, protože takové trable s jedním sešitem se zdají až neuvěřitelné. Asi by se takové filmy měly promítat v našich školách povinně, aby si ta naše mládež alespoň trochu víc vážila toho přepychu ve své třídě ve srovnáním s tím, v jak deprimujících podmínkách se učí v jiných zemích. Možná, že kdybych viděla tento film jako první z těch íránských, tak bych to zřejmě ohodnotila víc, ale přece jen po filmech jako jsou Božské děti, Bílý balonek nebo Čas opilých koní musím jít o něco níž.(30.7.2015)

  • zette
    *****

    Dalsi z rady iranskych filmu, kde jsou v hlavnich rolich detsti hrdinove. Mlady Ahmed je vyborny, divakovi ho musi byt lito. Film ma spoustu zajimavych dialogu a krasne vystizene jsou i dve sceny, kdy Ahmed mluvi na dospele a ti (matka u prani pradla a prodejce dveri) ho vubec nevnimaji. Velmi dobry je i uvod a zaver ze skolni tridy. I kdyz dej filmu je banalni, ma sve kouzlo a neni nic, co by se snimku dalo vytknout, kdyz k tomu pridam mou slabost pro Iran, nemohu hodnotit jinak...(1.12.2014)

  • dopitak
    ****

    In memoriam díl druhý- Pocta Abbasu Kiarostamimu, jehož jsem poznal před pár lety na LFŠ a od té doby čekám na další nové filmy. Už se nikdy nedočkáme a zbývá jen detailně poznat celou jeho práci. Ještě než se sejdeme pod olivovníky a okusíme chuť třešní, budeme s malým Ahmedem vracet spolužákův sešit. Prvky typické pro Kiarostamího tvorbu nejsou tolik soustředěny jako ve zmíněných dvou snímcích následujících, ani se nezdařilo tolik vtipných situací, přesto poctivá filmařina a vhled do klukovské duše, jíž dospělý nechápou, slaví úspěch. Moc se mi líbila kombinace hudebního motivu a záběru na klikatou cestu na kopec, asi nejtypičtějším záběru pro Kiarostamího tvorbu.(10.7.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace