Nema-ye Nazdik
Close-Up
Obsahy(1)
Snímek Abbáse Kiarostamiho natočený podle skutečného příběhu působí jako čistě dokumentární rekonstrukce událostí vedoucích k soudu se zchudlým Husajnem Sabzianem za pokus o podvod. Po setkání v autobuse s postarší ženou, kdy se představí jako Mohsen Makhmalbaf je Sabzian pozván do jejich rodiny, kterou postupně přesvědčí, že pokud mu pomohou s financováním, objeví se v jeho dalším filmu. Nakonec však pojmou podezření, že jde o podvodníka, který má v úmyslu vykrást jejich dům a zavolají policii. (Hans.)
(více)Recenze (24)
„Umění je zkušenost, kterou jste pocítil uvnitř.... je to jako když Tolstoj řekl, že umění je vypěstovaná vnitřní zkušenost, zprostředkovaná publiku.“ Abbias Kiarostami mi tedy už minimálně podruhé po nedávno viděném snímku Život jde dál (1992) rozšiřuje a posouvá vnímání uměleckého autorského filmu a nabízí i možnost zcela nového, netypického pohledu na kinematografii. Přináší osobitý experiment se stíráním případné hranice mezi realitou a fikcí, s kapkou menší mystifikace hned ze začátku stírá i hranice mezi hraným a dokumentárním filmem, také narušuje tradiční chronologii vyprávění, aniž by při tom však zapomněl na to úplně nejpodstatnější, co za sebe jako divák od filmu automaticky očekávám a sice přinést hutný a zajímavě zpracovaný PŘÍBĚH, který by mě dokázal po celý čas upoutat s patřičným zájmem a napětím. No a já dostal v Detailu úplně vše, co od výborného filmu dostat toužím: od atraktivního příběhu (který zde zastupuje případ nevšedního podvodu s člověkem vydávajícím se za slavnou národní osobnost filmového režiséra), přes poutavou formu nepostrádající tvůrčí invenci, až po přesah vyvolávající podněty k zamýšlení... a rovněž silné emoce, vyvolané zcela nevtíravým způsobem... a ještě zpracování fungující v několika vrstvách navíc. Také samozřejmě výborný scénář, režii a excelentní ztvárnění ústřední postavy, přičemž takhle minimalisticky působivý a navrch až neuvěřitelně civilný výkon, navíc v podání velice charismatického hereckého protagonisty, se tak často skutečně nevidí... a to se v případě Hossaina Sabziana jednalo o neherce bez filmových zkušeností! Hmm, asi nikdy bych si nebyl pomyslel, že se jednou budu dívat na „nějaké“ íránské filmy a ještě z většiny z nich budu takhle nadšený, ale tohle byl opět silný zážitek. [95%] ()
„Ve slávě cizí se koupal, na paragrafech se houpal.“ Na otázku, jak mohla rodina Ahankhahnovců naletět pohádkáři Sabzianovi, je jednoduchá odpověď. Kouzlo osobnosti. A to ne ledajaké, ale mezinárodního formátu! Podobně jako má např. Willy Kufalt, kterému jsem pro změnu naletěl já, když se vydával za Luďka Munzara, sliboval mi roli a „výborný iránský film s přesahem, napětím a silnými emocemi.“ Hmm. Přitom Mohsen Makhmalbaf byl nedávno i u mě doma. Přijel na mopedu (a pak že „režisér je ten, kdo má peníze“), hladový jak spisovatel, resp. jako perský filmař. Já mu nabídl míchaná vajíčka (Faustka držkovou) a pochválil jsem mu Sex o phalsapheh a artovou vanu plnou mléka. OKNO SOUDNÍ SÍNĚ: [][] Polehčující okolnosti pro obviněného Willyho K. §1 Myslel to dobře. §2 Kiarostami to vlastně točil o mně. I já jsem cinefil, ale bez peněz na realizaci svých filmových snů. §3 Dva Makhmalbafové na jedné motorce, to se jen tak nevidí. [][] Jo jo, fantazie je dobrý sluha, ale zlý pán. Viz perské přísloví: „Lež má nohy kratší než velbloud.“ Nicméně, zájemcům o iránskou kinematografii bych pro začátek raději doporučil zábavný Khook nebo drama o popravčích. ()
Takmer každý z nás túži po tom, aby si okolie vážilo jeho hrdosť a sebavedomie a v tomto zmysle aj ocenilo jeho myšlienky a nápady. Kto však ocení myšlienky toho, komu vykypí každá kaša z hrnca? Hlavný hrdina stratil zamestnanie, so ženou sa rozviedol, býva u matky a z nedostatku peňazí býva často hladný. Jeho koníčkom je sledovanie iránskych filmov. V nich nachádza časť zobrazenia jeho trpkého údelu. Preto ani na okamih nezaváha, keď ho raz osloví v MHD žena, ohľadom knihy, ktorú práve číta. Bezprostredne ju ňou obdaruje, vydávajúc sa za režiséra filmu. V režisérskom sebaklame si užíva dosiaľ asi najkrajšie dni života. Kým nepríde súd s obžalobou za hrdinove podvodné správanie. Priebeh pojednávania tvorí ústrednú os filmu, v ktorom sa z viacerých strán, s náhľadmi do minulosti, objasňuje a posudzuje správanie nešťastného chudáka, zamilovaného do filmu. Filmu, pôsobiaceho ako dokument. Súdne konanie je natoľko odlišné od "procesných", angloamerických filmov, že až. Počínajúc osobou sudcu, pripomínajúceho vzhľadom skôr niektorého z ajatolláhov, až po možnosť obžaloby stiahnuť svoje obvinenie aj v trestných veciach, ak sa strany v kľude slovne urovnajú, uznajú vinu a tak. ()
přesvědčivý důkaz toho, že mezi skutečnosti a filmem žádná hranice existovat nemusí a že když se vycítí "životní téma" má cenu hodit všechny závazky na hlavu, naplno za ním jít i za cenu ztráty svých vlasů. Film je nejen skutečnost, ale i život a Kiarostamího klenot o tom svědčí snad jako žádný jiný jak komplexní dějovou strukturou na hranici dokumentu a fikce, tak produkčním zákulisím. ()
Či už vás Detail zaujme, bude, alebo nebude baviť sledovať, tak rozhodne po jeho pozretí nadobudnete pocit, že ste na nič podobného už dlho nenarazili, pokiaľ sa vyložene nezaujímate o podobne ladené metafilmy. Kiarostami sa hrá inovatívne s formou, cez ktorú ale samozrejme zdeľuje aj niečo o ľuďoch vo svojej krajine, o krajine samotnej a o svojom postoji ku kinematografii a čo preňho toto umenie znamená. Nad Detailom si ale budete musieť zachovať určitý nadhľad a rešpektovať dobu vzniku a krajinu pôvodu, pretože predstava, že sa podobne môžu nechať napáliť inteligentní ľudia, sa zdá krajne nepravdepodobná, ale stalo sa. V dobe, kedy sa vám objaví po vyťukaní mena režiséra jeho tvár na monitore počítača do jednej sekundy, pôsobí Detail ako z doby kamennej. ()
Reklama