Chuť třešní

Nejspíš nejsem takový intelektuál, jak jsem si myslel, ale tyhle meditativní festivalové hity mi absolutně nesedí. Nevadí mi pomalé tempo, mám rád třeba Bergmana, ale i v tom pomalém tempu musím cítit, že se něco děje, že v postavách něco probíhá, kdežto v tomto filmu mám pocit, že se vážně neděje nic jiného, než že chlápek jezdí v autě pustou krajinou. Přesto nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, byl jsem tak zvláštně napjatý, určitou sílu snímek má, ale čekal jsem na konci nějaké důmyslné vyústění. A to, co přijde, mě naštvalo. Chudák divák by byl vděčný po 90 minutách jízdy pustou krajinou skoro za cokoli, jen ne za to, co mu je režisérem nabídnuto. Nedozvíme se jak to dopadlo, nevíme proč se chlápek chce zabít, nevíme nic. Ó, jak úžasné - divák si to přece může domyslet sám! Mnohem méně zajímavý film, než by se mohlo zdát. (29.07.2012)

V jednoduchosti je síla a účinnost. Velmi pomalý, těžký, ale působivý film o ztrátě a hledání smyslu života, který se zaryje do našich myšlenek i pod kůži stejně hluboko jako ten prach z cest íránské krajiny. Ať každý z nás si vzpomene v pravý čas jak chutnají třešně, moruše nebo cokoliv jiného, co má tu naší chuť. Přesně tu nezbytnou, která nás nakopne, když nebudem chtít jít dál. (06.12.2010)

Nadhera : Kiarostami ako reziser je artak, artovy reziser mi tymtopresme zasmakoval - vyprahnute prasne iranske cesty, existencialna uvaha o zivote a smrti, antiteza tzv. road movie. Oslovila ma teza : solventny chlap hlada spolupracovnikov na samovrazdu, aby ho mohli poriadne pochovat. Kiarostami ma fajnu kameru, experimentuje s dialogmi a divak je svedkom jak su ludia rozni - zaznamenava rozne rakcie na svoju samovrazdu. Urodnu podu u mna ako artoveho divaka si film ziskal pomalym tempom, minimalistickym vypravanim a absenciou deja, drsnych akcnych scen a drsnych /casto pohlupejsich/ dialogov . 94 % (01.12.2018)

Kdysi mi tento film přišel svým námětem neskutečný. A s dalšími íránskými filmy Barva ráje a Bílé louky pro mě představuje nezapomenutelnou íránskou filmovou trojku, kterou mohu vřele doporučit každému filmovému fajnšmekrovi. Mimo to představitel hlavní role Homayon Ershadi pro mě dnes potvrdil pozici hereckého barda v taktéž nádherném filmu Lovec draků. Navíc mi neskutečně připomíná Jeremyho Ironse. Že by jen mně? (09.02.2011)

I kdyby čtení knihy "1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete" nedalo nic jiného, tak rozhodně mi to dalo představu o tom, že dobré filmy opravdu nejsou jen ty americké, ale hlavně že jsou zde země, které mají kvalitní tvůrce, země, které mají neuvěřitelně inovátorské filmy. Právě "Chuť třešní" je jedním z takových filmů. (30.03.2016)