poster

Chuť třešní

  • Írán

    Ta'm e guilass

  • Francie

    Le goût de la cerise

  • anglický

    Taste of Cherry

Drama

Írán / Francie, 1997, 95 min

Scénář:

Abbas Kiarostami

Kamera:

Homayun Payvar
  • Caym
    ***

    Vlastně jsem celý film čekala na to, až týpek konečně vleze do díry a zastřelí se (ano, jsem si vědoma toho, že to vyznívá nelidsky, ale stěžujte si autorovi) - namísto toho jsem se dočkala cesty po íránských planinách ne nepodobné četbě knihy Na cestě (tu jsem taky nedotáhla do konce, nutno dodat). Bohužel, popisek a úvod lfš byl o krok dál, než samotný snímek - aneb jak nalákat diváka na něco... minimalisticky intelektuálního, a pak ho nechat na půli cesty za sebou s tím, že vyprázdněnost, rádoby tajemnost (mě bylo třeba celou dobu dost ukradené, proč se chce týpek zabít), dialogy a sebereflexivní závěr ho přece musí dostat. Věřím, že na někoho kecy o moruších působí, stejně jako někteří lidé zbožňují Na cestě, ale mě nutkavá potřeba najít svého asistenta pro poslední vydechnutí nic moc nedala - snad jen touhu vidět konec a ani s tím mě Kiarostamí nepotěšil. Připlácnout na konec rádoby hlubokého snímku scénu o natáčení z natáčení je jako vlepit sám sobě facku (a v tu stejnou chvíli i divákovi). Tak snad za první polovinu, kdy jsem filmu ještě dávala šanci, že se vymotá z té pitomé planiny a přijde s něčím zajímavým (a kdy mi nápad s asistentem připadal ďábelský - ale to mi vlastně připadalo už v synopsi).(29.7.2012)

  • JANARYBA
    **

    Ani iránský film nemusí být vždy terno, přesto, že se tu prakticky nic nedělo, tak byl podle mě špatně sestříhaný, jediný světlý bod celého filmu byl monolog tureckého spolujezdce. Ten konec patrně z nouze ctnost - když nevím, jak to ukončit, prsknu tam něco rádobyuměleckého, ať ti blbečci co se na to pak budou koukat mají o čem přemýšlet....a chuť třešní ta mi asi unikla úplně (možná chuť moruší...).(15.2.2011)

  • zette
    ***

    Po mych zkusenostech s Kiarostamim jsem od nej rozhodne cekal vice. Jako nejvetsi prednost tohoto snimku vidim v tajemne atmosfere, ktera vas nechava v napeti po cely cas filmu. Bavi me i jednotlive dialogy a myslenky lidi, ktere Badii na sve pouti potkava. Uz jsem ale videl X lepsich iranskych filmu.(21.2.2016)

  • Jellini
    *****

    Před zhlédnutím jsem nevěděl, že Chuť třešní jakýmsi způsobem odkazuje na film Chuť makrel (jak píše Artran). Film jsem tedy sledoval "čistě", bez jakéhokoliv hledání souvislostí. Film je úžasným způsobem prostý, minimalistický. A ani na vteřinu nezačne nudit. Uchvacuje mě, jak Kiarostami dokáže 20-ti minutovou scénu natočit na pouhé dva druhy záběru, které se neustále střídají, a divák si těch 20-ti minut sotva všimne - uběhnou strašně rychle. Úžasné je, jak se postupem filmu mění divákův pohled na hlavní postavu. Asi ne přímo mění, spíš se jen postupně prohlubuje pocit z prvních dvou scén, až se jakýkoliv vztah k postavě naprosto vytratí. A ten konec! Díky tomu si Chuť třešní navždycky zapamatujete. Něco takového chybí v Kiarostamiho Věrné kopii - důrazný, diváka ze všeho vyhazující scéna.(20.7.2011)

  • WillBlake
    *****

    „Chceš se vzdát chuti třešní?“ Najít hrobníka v íránské poušti není turecký med. Kiarostami experimentuje se snímáním dialogů, polemizuje nad sebevraždou a směřuje ke splynutí člověka se zemí. Konec filmu je o tom, co chceš a co čekáš, nikoliv o pointě smrti. Film s ozvěnami festivalového enigmatismu příštích dekád.(20.7.2015)

  • - Kiarostamí pracoval bez scénáře. Často filmoval každého herce v dialogu zvlášť, jako kdyby s nimi natáčel interview, takže se často na place ani nepotkali. [Zdroj: LFŠ] (Cimr)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace