Reklama

Reklama

Pod olivovníky

  • Írán Zire darakhatan zeyton (více)

VOD (1)

Snímek Pod olivovníky je poslední částí Kokerské trilogie režiséra Abbase Kiarostamiho, která se vydává do „zákulisí" druhého filmu Život jde dál a věnuje se drobným problémům provázejícím jeho natáčení. Sleduje komplikace, které vyvstanou, když milostné neúspěchy jednoho z herců – mladíka toužícího po ženě, která hraje jeho manželku, ale ve skutečnosti s ním nechce mít nic společného – způsobí na place pozdvižení a do víru toho všeho zatáhne i nebohého režiséra. Nepopsatelně krásná a dojemně lidská komedie se noří do folkloru iránského venkovského života a odlupuje vrstvu po vrstvě inscenovanosti, zatímco zkoumá prchavý, alchymistický vztah mezi filmovým uměním a realitou. (Cinemax)

(více)

Recenze (26)

dopitak 

všechny recenze uživatele

Trhák nebo taky „My ze čtfté bé“ po íránsku. Abbas Kiarostami dokonale zakomponoval krajinu (vzpomeňme podobný film z letošního Cinema Mundi – Barvy hory) do jinak prostého příběhu lásky bez rozumu. Jedna z rovin „filmu ve filmu ve filmu“ je možná zbytečná, ale i tak jsme viděli nej(dů)vtipnější a také nejzelenější film prvního festivalového dne. LFŠ 2012. ()

movie 

všechny recenze uživatele

Abbas Kiarostami je zajímavý režisér, nicméně POD OLIVOVNÍKY postráda tak trochu kloudný scénář, který by ze snímku učinil něco více! ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Každý má dostat druhou šanci a i když snímkem Život jde dál se mi rozhodně Abbas Kiarostami do vkusu netrefil, ba co víc, jasně jsem si definoval rizika, která v jeho tvorbě hrozí, přesto jsem se rozhodl vzhledem k cyklu íránskách filmů, které běžely na slovenské Dvojce, zariskovat. Pravda, nečekal jsem mnoho, ale Kiarostami mě přesto svým minimalismem zaskočil. Takhle osekat kinematografii, to už chce umělce zvláštního ražení. Pro mě jako příznivce žánrového filmu je Kiarostami nepoživatelný. Nebudu jeho snímek, který je určen úplně jiné kategorii diváků, posílat do horoucích pekel, ale jednou hvězdičkou a 25 % celkového dojmu dávám jasně najevo maximální odstup. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Predchádzajúce dva filmy trilógie som dosiaľ nevidel, takže myslím, že až pri kompletnej znalosti celku budem schopný tento film ohodnotiť vyšším počtom hviezd. Film o vzniku filmu, kde spoznávame hlavne jednu postavu herca, ktorý sa všemožne snaží "zbaliť" herečku, ktorá s ním nekomunikuje, a ešte vám v pamäti ostane postava režiséra, ktorému občas nie je čo závidieť. Prostredníctvom nakrúcania v dedine sa dozvedáme o katastrofe: zemetrasení, kde prišlo o život mnoho ľudí a na základe nakrúcaných scén spoznávame mentalitu miestnych, kedy majú problémy povedať na kameru niečo, čo sa nezhoduje s faktami zo skutočnosti. Ťažko od ženy-herečky potom čakať, že bude filmovému manželovi hovoriť pane, ak tak nečiní v súkromnom živote. Takže po pozretí kompletnej trilógii zvyšujem hodnotenie a zároveň ide aj o celkové hodnotenie celej trilógie. ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Ja sa tej Tahereh ani nedivím, však ten Hossein išiel po nej ako pes po údenom, a tie jeho reči začali postupne otravovať aj mňa. Táto tretia časť je z celej trilógie síce najslabšia, ale stále je to typický Kiarostami a ten ma baví. Apropo, scéna s rozdávaním čaju filmárom sa mi veľmi páčila. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Tak trochu íránská Americká noc. :) Íránská kinematografie na mě působí jako hodně specifický filmový svět sám o sobě, bez jasných hranic ještě propojen s realitou kolem, ale pobývat v něm na dálku se mi rozhodně velice zamlouvá – u starších filmů Abbase Kiarostamiho zvlášť. Přestože jsem si pustil stále jiný film, jakobych znovu navštívil známá místa, jen vždy v nových situacích. Opět jsem poznával a zahlédl některé „staré známé“ z jiných snímků (zde například o již 7 let staršího a mírně vyrostlého kluka z filmu Kde je dům mého přítele, ale i režiséra Jafara Panahiho, zde rok před samostatným debutem ještě coby asistenta režie). Opět jsem si vedle ústředního příběhu mohl ještě v druhé vrstvě užívat možnosti naslouchat povídání o předchozích filmech, tvůrcích či dalších režisérech, s čímž jsem se mimo íránskou tvorbu v hraném filmu snad jinde ani nesetkal. Vždy se těším téhle možnosti, sledovat vedle sebe u pana režiséra všechny ty lidičky, působí na mě přes svou zdánlivou všednost nesmírně zajímavě a také nadmíru skromně, baví mě poslouchat jejich povídání a sledovat je v různých všedních i nezvyklých situacích... a v tomto případě obzvláště, když hlavní dvojici tvořili režisér a jeho herec. :-) Vůbec mi nevadily dlouhé záběry, tady bych se díval klidně i déle... Mimo celý podmanivě natočený proces kolem přípravy a natáčení filmu v sobě nesou nádhernou atmosféru i všechny scény pomimo, na louce během pauzy, v lesíku, na poli, třeba když se Hossein snaží vyznávat lásku či alespoň dostat vytouženou odpověď od své spoluhrající partnerky, mimo natáčení věčně zahleděné do svého uzavřeného nitra. A když pak ještě celý film Kiarostami netradičně zarámoval na úvod i konec hezkou hudbou, byl jsem z dalšího jeho dílka opět převelice spokojen a nadšen. [95%] ()

Hortensia 

všechny recenze uživatele

S láskou, k neherecum a filmu, Abbas... Při pohledu na odvahu iranských reižseru k překračování hranic filmu /práci s konceptuálním přístupem či dokumentární postupy, mocumentary, atd.../ se muže jít západní Evropa zahrabat. A to možno uvést u všech stežijných tvurcu porevoluční generace iránskych filmaru. O to překvapivější, když znáte cenzurní omezení, které se zdaleka netýkají jen politiky /ale také třeba zobrazovaní interakce muže a ženy na plátně/. "Jenom otoč stránku, Teheri, jestli souhlasíš (se sňatkem)..." ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Potřebuju kontext dalších kousků Kiarostamího filmografie, pak snad půjde i hodnocení nahoru. Tohle mě úplně minulo. ()

Bubble74 

všechny recenze uživatele

Závěrečná část „Kokerské trilogie“ mě zaujala pouze tím, že se ukáže, jestli bratři z prvního dílu přežili ničivou katastrofu či nikoliv, což jsem doufala, že se dozvíme již v díle druhém. Milostný příběh, film ve filmu i náhled do odlišného světa už byly v artovém kině předvedeny atraktivnější formou a údajný jemný humor mě vůbec neoslovil. Pod olivovníky má bezesporu pár výrazných scén a je překrásně natočený, ale jinak je to vcelku spolehlivý šláftruňk. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Lepší (nebo aspoň stravitelnější) zážitek, než z Chutě třešní či Vítr nás odvane. Lze zde vystopovat aspoň náznak příběhu a film také obsahuje místa, která bych se nerozpakoval označit za krásná (např. když se nápadník omlouvá své vyvolené, že slova, která před kamerou pronáší, nemyslí vážně - je to přeci jen film!). Takže ano, některé scény pěkné, ale jiné zase jak je u Kiarostamího zvykem až úmorně natahované - třeba to natáčení, co se vždy nějak pokazí a musí se pořád a pořád opakovat. Celkově mě film příliš nezasáhl a odešel jsem z něj stejný, jaký jsem na něj přišel. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Styl íránského filmu je docela zajímavý, hlavně tedy v případě režiséra Abbase Kiarostamiho, který ukazuje, že snímek, dokument, ale i hraný film, je možné pojmout nesmírně osobitě. Podobný přístup lze najít ve více jeho filmech. A ono to funguje. Je to unikátní, ale nutně vás to za srdce chytnout nemusí. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Kiarostami kokerská trilogie (neplést s mordorskou trilogií) patří k vrcholným dílům světové kinematografie a základním dílům postmoderní filmové literatury. Zatímco Luc Godard (nebo další) dokumentují "konec" filmu, Kiarostami (nebo Jacques Rivette a další) se podílí na zrození "nového filmu". Tak jako hudba Johna Cage (a mnoha dalších) je oproštěna od melodie, harmonie a rytmu, jsou filmy postmodernistů oproštěny od dramatického schématu, plynulého děje, pointy, bonmotů atd. A přitom to nejsou filmy dívácky nevděčné, nudné, či jinak odpudivé - viz hodnocení na časfd. Nejlépe je zde hodnocen první film třilogie "Kde je dům mého přítele?", pak závěřečný "Pod olivovníky" a na konci je druhý "Život jde dál". S tím je možno souhlasit, i když to nemá velký význam. Kokerské filmy vznikly v letech 1987 - 1994, v roce 1990 byla tato perské země postižena katastrofálním zemětřesením. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Klasicky problem trojok - su najslabsie a tato trojka je toho klasickym dokazom. Through the Olive Trees je uz o natacani a problemoch pri toceni filmu. Zprvu sa hned do filmu narve akasi postava a hovori, ze bude filmovy reziser. dalej problemov tu je viac : reziser neputuje k cielu, hodne sa hovori o problemoch pri obsadeni konkretnej roly, casto obsadene nehercami - asi ako u CS Slunce Seno bola stara Kelisova cista neherecka. Divaci sa nic nedozvedia ani o pozadi natacania filmu, veci, ktore boli ako odraz skutocnosti, su inscenovane a herci maju problem zahrat cokolvek ´ co sa rozchadza s ich realnymi zazitkami. Skrze talketo malickosti sa objavi skutocna mentalita ludi - a zas ta akasi slavychtivost miestnych - jedine, preco sa vo filme ukazali - a svet je drsne miesto na zivot - je prachobycajna chut po slave : 72 % ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Poslední díl Kiarostamiho Kokerské trilogie je sice tím nejhorším - a může za to ten nápad filmu o filmu o filmu, který působí jako takový zbytečný dodatek Život jde dál a jen protahuje tu stěžejní vztahovou dějovou linku - ale i tak to má něco do sebe. I ta "vata" v tom občas přijde se zajímavou scénou a vůbec nejlepší scéna celého filmu je pro mě asi ta, kde točí ten stejný záběr pořád dokola a hlavní hrdina se při pauzách neustále snaží vyznat lásku herečce, která je v onom filmu jeho manželka. To podle mě mělo dost co do sebe. Škoda že takový není i zbytek filmu, protože mě to prostě tolik nezasáhlo. Nebylo to tak ohromující, tak silné a s tak nabitým scénářem, jako to tak třeba Kiarostami má u Kde je dům mého přítele a docela i u Život jde dál, kde zpětně stále víc doceňuji poselství celého toho filmu. Možná to tak budu mít i tady, možná až někdy po druhém zhlédnutí a možná taky nikdy, ale zatím je to to nejslabší co jsem od Kiarostamiho viděl a mé dojmy tu jsou bohužel docela průměrné. 3* ()

kusper 

všechny recenze uživatele

38. LFŠ Proč? Ve srovnání s Chutí třešní sice akčňák jak blázen ale prostě NE! Ať si Abbase uznává třeba Bůh, tohle není umění a u mě nikdy nebude! Existuje spoustu na první pohled nudných filmů, které jsou skvělé, ale ty od Abbase k nim rozhodně nepatří. Nemám to označení rád, ale tohle je absolutní festivalová vyprázdněná nuda! Koukat se 10 minut jak někdo pobíhá po poli? Už nikdy! ()

smrt.ka 

všechny recenze uživatele

To nejlepší, co jsem na LFŠ 2012 měla možnost zhlédnout a zároveň jeden z nejlepších filmů, jaké jsem viděla. Ten film má všechno. Je nenucený, je neskonale vtipný, poetický a zároveň (pro Kiarostamího typicky) až dokumentární, autentický. Je hravý (opět narážíme na motiv vztahu reality a fikce), je lidský a velmi chytrý. Dobrý spisovatel se pozná tak, že umí napsat dobře erotickou scénu. Dobrý filmař se pozná tak, že z toho nejjednoduššího příběhu udělá krásný film. A samozřejmě film Pod olivovníky... je film s tím nejkrásnějším posledním záběrem, co znám. ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Postoj k tomuto filmu závisí od toho, čo očakávate, že sa stane počas 100 minút filmu. Ak očakávate, že vôbec nič, tak film má veľkú šancu. Ja som očakával aspoň niečo, ale nestalo sa nič. Nemohol som vydržať to dookola opakované jednostranné dvorenie učiteľa žene bez tváre a bez hlasu a podobne ani iné nepochopiteľné aspekty filmu. Ak sa nám nekto snaží nahovoriť, že toto je súčasný Irán, tak som na silných pochybách, asi pôjde o niečo ako socialistický realizmus. ()

Reklama

Reklama