Kes

Tenhle film jsem viděla dvakrát: jednou jako malá a po dlouhých letech, světe div se, na Nově a to dopoledne, a dvakrát jsem z něj byla totálně zničená ! Film se odehrává kdesi v Anglii, půlka města je nezaměstnaná, všude špína, zima. Rodina, kterou tvoří dva bráchové a matka, funguje z podstaty, protože nikdo nevydělává, matka domu tahá případné sponzory a tatínky, ale pořád se nedaří. Mladší z bráchů, introvert a samorost šikanovaný ve škole i v rodině, najde zraněnou poštolku (ornitologové prominou, jestli to je jiný pták), pojmenuje jí Kes, věnuje jí všechen čas a ona se stane středobodem jeho života a jediným, zato skutečným, přítelem. (08.03.2005)

Křišťálový glóbus (15.05.2007)

Ten kluk, kterého si ve školním fotbalovém utkání nevyberou jako posledního jenom proto, že má jednoho od pohledu ještě neohrabanějšího spolužáka. Ten kluk, do kterého si každý rád kopne. Ten kluk, který se ze školy nemá kam vracet, Nic jako domov v tom obvyklém slova smyslu pro něj neexistuje. Ten kluk, který pochází z rozvrácené rodiny, má tyranského bratra, lhostejnou matku a nulové hygienické návyky. Tohle je jeho příběh a není to příběh nijak veselý. Vlastně jsem už dlouho neviděl tak depresivní film. Kes je v podstatě filmem o skomírající naději. Jediný světlý bod v životě malého pobudy Billyho má svou povahou blíže k věcem nadreálným, od země odtrženým. A jak dlouho se lze upínat ke snu? Na rozdíl od tematicky podobných filmů Do naha! a Billy Elliot je Kes oproštěn od veškerých komediálních či snad muzikálních prvků. Zůstalo holé torzo, syrové jako maso pro Billyho poštolku. Skoro všichni k sobě navzájem chovají nepřátelské city, všichni jsou však stále lidmi s pochopitelnými motivacemi. Film přináší celistvý obraz té druhé, špinavější tváře Anglie 60. let (průmyslový sever), který má nejen nadčasovým ústředním příběhem stále hodně co říct. 85% Zajímavý komentář: kleopatra (25.04.2007)

Scénárista tohoto snímku, Barry Hines, byl vůbec hodně sociální autor. Vlastně od něj neznám nic, co by nebylo sociálně kritické (viděl jsem ještě Threads). Mimochodem odmítl prodat práva Disneymu, protože to chtěli předělat podle svých šablon, s dobrým koncem a radostnej. A to není. Film je syrová výpověď o lidech, kteří se ze svýho svrabu ani nemůžou vyhrabat prostě proto, že ani neví jak a když už na to náhodou připadnou, osud nebo okolí stojí proti nim a nejsou jim nijak nakloněni a ještě je spíš osočují z podivínství a snahy vymanit se předepsanému životu a třídě. Atmosféra filmu je hutná, opravdu hutná, kdo se na něj začne dívat s rozjařenou náladou patrně rychle přepne, nebo mu ji to zkazí. Člověk se taky nakonec musí zamyslet, jestli mu vůbec jsou k něčemu ty vymoženosti, na co to vlastně je. A mně ještě po letech zůstala v paměti hláška staršího bratra hlavního hrdiny, když se upravuje kvůli večerní zábavě a dívá se do zrcadla: Jsem prostě kořen. (Mimochodem to byla poštolka a taky jsem to viděl dopoledne na Nově, když jsem si náhodou hodil marod.) (11.04.2006)

Film, který mě navzdory všeobecnému nadšení příliš nezaujal. Působil na mě hodně amatérsky, místy nudně (např. fotbalový zápas), kamera i herecké výkony vyznívaly spíše dokumentaristicky. (25.07.2007)

Působivé sociální drama o chlapci z velmi chudé rodiny, jehož jediným opravdovým přítelem a životním zájmem je jeho poštolka. Billy neví co chce, ví jen co opravdu nechce, pracovat v dolech jako jeho bratr (mimochodem pěkně hloupý a zlý parchant), mlčky trpí a snáší svoje životní podmínky a jedinkrát z něj vyletí jeho upřímné rozhořčení, když si postěžuje svému učiteli. Mám vždycky z takových filmů docela slušnou depresi, protože situace těch lidí mi přijde naprosto beznadějná a zoufalá. (15.01.2007)

Působivé sociální drama o neradostném světě konce 60. let v Anglii. S výjimkou jednoho učitele jsou veškeré postavy ve filmu zobrazeny negativně ve smyslu jejich intelektu či životní úrovně. A v tomto světě vyrůstá Billy, jenž najde smysl svého života v poštolce, kterou si vycvičí. (08.10.2009)

Filmy s dětmi v čele bývají otravné, ale Bradley předvedl vynikající výkon. Jeho patnáctiletý grázlík nepřipravený, ale nucený ke vstupu do dospělosti rozhodně nevyzní jako prázdné dojímání, ale skutečná výpověď. Možná že uzavřenost toho filmu v minulosti ho dnes trochu obrušuje, ale opravdu jen trochu. (11.03.2013)

Jeden z obrovského počtu nenápadných filmíkov, ktoré by si za svoje citlivé spracovanie zaslúžili viac pozornosti a aj napriek tomu ostávajú často nepovšimnuté a k divákovi sa dostávajú len sporadicky. Klasický sociálne zameraný film, ktorý svojou jednoduchosťou proste má svoje čaro. 80%. (15.11.2006)

Nádherné a klidně, až laskavě, nasnímané a vyprávěné drama o životní bezvýchodnosti rámované sociálními poměry, které maří lidské potenciály a křiví charaktery a osudy. Působí tak silně právě proto, že důsledky takto destruktivně nastavené společenské situace jsou promítnuty na postavu, rodinu, čtvrť a širší okolí výjimečně citlivého chlapce, který ale už v patnácti letech od systému vůbec nic dobrého nečeká, a také se ukazuje, že všechny dospělé postavy, byť by pro něj i měly slabost, mu nemohou nic dobrého nabídnout a nic zvláštního pro něj udělat, stejně jako nemohou nic udělat ani samy pro sebe nebo svoje vlastní potomky. Naopak, ukazuje se, jak jsou všichni v daných podmínkách rezignovaní, unavení, jak v nic dobrého nevěří a nevědí, kudy by vedla cesta k naději. Všechny fyzické tresty, šarvátky, vztek, šikana, opíjení se, nevražení jsou stejně jako všechny krátkodeché a slaboučké výboje sympatií projevem téže unavenosti a základní rezignace v nastolené nelidské ekonomické mašinérii a také nikam nevedou a nic podstatného nezmění. Všechny to semele. *** Tenhle víkend jsme si v rámci JitkaFestu konaného pro mé nejbližší u příležitosti mých narozenin pustili po Kes ještě "V sobotu večer, v neděli ráno", o devět let starší raný film Karla Reisze, který vystihuje stejnou rozervanost a rezignovanost, a stejnou bezvýchodnost, z jiného úhlu pohledu v minimalistické, až etudní zkratce. Velmi dobře se doplňující kombinace. *** (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)

Billy Elliot pro starší a pokročilé. (19.04.2021)

Film Kes nesklamal, ale naplnil moje očakávania trochu v inom smere. Rozhodne som čakal viac scén z prírody a spoločných scén s dravým vtákom. V skutočnosti je Kes sociálnou drámou z Anglicka 60-tych rokov a dravý vták je iba malým spájacím prvom, v ktorom malý chlapec našiel svoje útočisko pred mizernou situáciou v škole i rodine. Herecky dobre obsadené i zahrané, najlepšie však funguje atmosféra, ktorou si urobíte obraz o vtedajšom živote v Anglicku. 80%. (12.09.2015)

Od začátku do konce nás Ken Loach nešetří.. Kes je totálně depresivní a bezvýchodný příběh malého chlapce, který vyrůstá v rodině bez otce, kde matka se o něj pořádně nestará a bratr je z grázlů největších. Ani ve škole to není o nic lepší. Šikany se mu dostává také ze strany učitelů, kteří si nedostatek vlastních schopností, osobní problémy, mindráky atp. kompenzují zneužíváním postavení a dáváním najevo své pofiderní moci - vrcholem je fotbalový zápas "Manchester United - Tottenham Hotspur", kterýžto jako scéna filmu by byla neskutečně legrační, kdyby nebyla tak tragická. Pro Billyho Caspera je to bezvýchodná situace - z prostředí dělnické třídy severoanglického Yorkshiru se těžko prchá. Londýn a jeho možnosti jsou příliš daleko... Bez vlastního přičinění se ocitl v začarovaném kruhu, v němž je kritická nouze o jakouli motivaci k slušnému žití, vyhlídky pouze na dřinu, těžký život a neustálé ústrky ze strany okolí. Jeho učitelé pocházejí ze stejného prostředí a podle toho to vypadá - nulové pedagogické schopnosti, zato maximální sadistické choutky a touha ukájet své nejnižší agresivní pudy - to je jejich pokus o únik z tvrdé reality. Billy Casper únik hledá v poštolce Kes, která pro něj představuje naději a svobodu. Jen s ní dokáže na chvíli zapomenout na realitu a být šťastný. Ale jakoby okamžik štěstí v takové špíně a beznaději bylo něco nepatřičného. __ Film je drásavě temný, skoro až dokumentární... Naprostá absence čehokoli, co by vyprávění odlehčilo, veselosti nepřidá, o humoru si divák může nechat zdát. Dokonale propracované charaktery, herecké výkony jsou až neskutečně přesvědčivé, čemuž napomáhá i ten příšerný severoanglický dialekt, kterému bez titulků nerozumí leckterý rodilý mluvčí... Nejsem sám, komu Billy připomněl třináctiletého A. Doinela - i když ve skutečnosti jsou oba příběhy nesrovnatelné, protože oba chlapci pocházejí z diametrálně odlišných poměrů, přesto je mezi nimi něco společného - absence porozumění, lásky, šťastného dětství, dobrých vyhlídek na budoucnost... a místo toho jedna, dvě, tři... čtyři stovky ran... Strašné je, že tento film vlastně nezestárnul... (19.04.2009)

O filmu už bylo napsáno dost ostatními uživateli, nemusím tedy opakovat fráze "působivé sociální drama" a podobně. Obvykle mám při sledování filmů v pozdních hodinách problém neusnout, "Kes" však moji pozornost udržela. Oslovila mě depresivní atmosféra i prostý příběh... Jenže pak přišel useknutý závěr, který z poměrně detailního a komplexního pohledu na život jednoho mladičkého outsidera, nesoustředěného mimoně bez budoucnosti, udělal jen neuzavřenou epizodu. Takhle film uříznout v podstatě uprostřed nějaké scény, to mi nepřišlo jako nejšťastnější krok. Byla jsem rozhodnutá srazit hodnocení na 3*, ale prostě se k tomu nedokážu donutit. "Kes" ve mně zkrátka něco zanechala. 71% (10.04.2009)

Výborná sociálna dráma. Nikto si nemôže vybrať kde a komu sa narodí, niekto má šťastie, iní ho zase nemajú. No a Billy to šťastie rozhodne nemal. Nepríjemne a depresívne prostredie anglického baníckeho mestečka, kde od narodenia človeka je z väčšej časti napísaná už aj jeho budúcnosť - baňa. Ani matka s bratom neboli bohviečo, popravde, mal to chudáčisko ťažké v každom ohľade. Ešteže tu bol ten sokol, jediná svetlá iskrička v tak smutnom živote. V takom ponímaní sa nesie aj celý snímok, depresívne chvíle v rodine sa tu striedajú s tými príjemnými a pozitívnymi, ktoré chlapec trávi s Kes, pričom D. Bradley tu podal jeden famózny, detský výkon, to klobúk dole. Záver sa dal tušiť, ale nemyslel som si, že mi bude z toho až tak smutno. 80/100 (26.10.2016)

Ahoj Billy, taky jsem se v detstvi brouzdal po mezych a loukach, abych utekl pryc z toho hnusnyho sveta kolem sebe. Kdyz jsem byl maly tak jsi me celkem dost inspiroval. Diky,Billy! (15.03.2007)

Bezesporu silný příběh je natočen tak nějak divně, trochu amatérsky, trochu dokumentaristicky a hodně nudně. (16.04.2016)

Kes je možno praotcom neskoršej britskej sociálnej drámy, ako ju poznáme dodnes, avšak jeho dokumentárnosť je omnoho zreteľnejšia, ako dejotvorné filmy, ktoré viacerí poznáme a mali sme pri nich pocit, že toto je tá pravá britská sociálna dráma. Tou je ale práve nedejový Kes. Je to skôr epizodické zaznamenávanie všedných udalostí v živote jedného chlapca bez ružovej minulosti, prítomnosti a budúcnosti. Ak za všednú udalosť bežného dňa dokážete prijať bitku so starším spolužiakom, hádku v rodine, hodenie do bahna učiteľom pri futbale, sprchovanie ľadovou vodou a tak podobne. Podľa Casperovho výrazu je však toto ten každodenný život, pri ktorom ho ani nenapadne sa rozplakať. No a je tu ten vták, ako symbol slobody, úniku, dravosti a prejavenia záujmu o niečo iné, na čo sú miestni zvyknutí. Akou cestou sa vydá v živote Casper, je nám v závere symbolicky ukázané, avšak ja by som ho bral možno ako viac otvorený, nikdy predsa nevieme, kam sa náš život uberie. (05.06.2014)

Dojemný i smutný příběh o zlomu v životě mladého chlapce, který vůbec není, jak dál. Až setkání s mladou poštolkou ho naplní zájmem a odhodláním pro něco, co do té doby vůbec nepoznal. V jeho tak těžkém světě, je to takové malé světýlko na konci tunelu. I kdyby mělo svítit jen pár dnů, či týdnů. Přejme mu to..... (12.02.2015)

Byl jsem na tom jako 8letý se strýcem v kině a film na mne působil syrově i surově, vlastně jsem nechápal, proč byl natočen. Některé výjevy si pamatuji dodnes, ale působily na mne zvláštně a cize. Dnes vím, že to byla sociální kritika... (28.02.2008)