poster

Země a svoboda

  • Velká Británie

    Land and Freedom

  • Španělsko

    Tierra y libertad

  • Německo

    Land and Freedom

  • Francie

    Land and Freedom

Drama / Válečný

Velká Británie / Španělsko / Německo / Itálie / Francie, 1995, 109 min

Režie:

Ken Loach

Scénář:

Jim Allen

Kamera:

Barry Ackroyd

Hudba:

George Fenton

Producenti:

Rebecca O'Brien

Střih:

Jonathan Morris

Kostýmy:

Ana Alvargonzález
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • laik_60
    ***

    Možno by si ten film zaslúžil aj viac. Už len za to, že divákom približuje dianie v Španielsku v rokoch tridsiatich .. keď tam zúrila občianska vojna, pol sveta pozeralo na dianie v Španielsku, tisícky dobrovoľníkov sa hlásilo k lavicovému hnutiu, a keď hnutie spelo k víťazstvu Rusko a Stalin sa na nich vykašlali a obrátili sa chrbtom. Napokon aj dobre. Nikdy nebolo Španielsko tak ekonomicky silné ako za Franca. (podobne ako Chile za Pinocheta, Nemecko za Hitlera) ... hihi .. ilúzie aby sa anarchisti a ľavica spojili v jednu líniu proti vládnucemu hnutiu ...(8.9.2013)

  • Radko
    *****

    Pekné znázornenie kľúčového dôvodu zlyhania progresívnych síl počas španielskej občianskej vojny v rokoch 1936-1939. Zjednodušene možno povedať, že za porážkou republikánov stál nasledovný bonmot: "Tam, kde sa stretnú traja anarchisti vznikne päť názorových prúdov". Zaujímavosť filmu nie je daná ani tak vtiahnutím do deja prostredníctvom vernej dobovej atmosféry (spomína to už užívateľ angerr), ako skôr rozobraním príčin neúspechu na príklade osudov anglického dobrovoľníka, ktorý sa vydal - podobne ako mnoho iných z celého sveta -podporiť jedno z najväčších dejinných vzopätí s aktívnou účasťou anarchistov. Nadšení radikáli z celého sveta, ochotní meniť svet aj v úderných rozgajdaných bojovkách bez uniforiem so zásadami samosprávneho velenia a podobnými novinkami stoja v ostrom protiklade so silnejúcimi usmerňujúcimi príkazmi od straníckych centrál, a tiež v protiklade s oficiálnymi ľavicovými jednotkami, pripomínajúcimi viac než čokoľvek iné štandardný štátny ozbrojený teror (= oficiálnu armádu).(7.3.2009)

  • /Pablo
    ****

    Velice pěkně převyprávěný příběh o španělské občanské válce, kde se na pozadí osobních zážitků hlavního hrdiny promítají v letech 1936-37 zlomové okamžiky konfliktu z pohledu republikánské strany. Samozřejmě Orwell se zde nezapře (včetně závěrečného Davidova "vystřízlivění"), ale co na tom, neviděl bych to jako handicap. Filmu by snad jen slušel charismatičtější ústřední protagonista, výraznější hudba a třeba i monumentálnější výprava, místy to připomínalo lepší televizní inscenaci, což je škoda. Na druhou stranu se mi moc líbily španělské reálie (nutno vidět v originále) a některé dílčí scény, ve kterých se poukazovalo na určité sporné aspekty války: kněží - otázka kolaborace s nacionalisty nebo postava Lawrence zase nabízí zamyšlení nad možným kariérismem (Lawrencův přestup z POUM ke komunistům). Za naprosto parádní považuju vesnické sezení nad tématem kolektivizace, tady snad herci nehráli, ale přímo žili své postavy, téměř reálné! Jinak se můžu podepsat pod komentář uživatele "twinpeaks", který vše ostatní podle mého názoru trefně vystihl, takže nemá smysl to opakovat. Příjemné překvapení i s ohledem k tomu, jak málo se točí filmů s touto tématikou.(6.3.2010)

  • MartinNDL
    *****

    Che by dal taky za pět. Když se lidé zdola bouří proti klerofašismu Franca a socialistická vojska pod zahraniční taktovkou Stalina jim nejsou dost ideově čistá, formuje se i zahraniční četa dobrovolníků, kteří to povětšinou myslí upřímně. A upřímně to myslel i režisér s kritikou zprava i zleva. Uvěřitelný válečný film o hrdosti, lásce, víře a odvaze.(5.7.2017)

  • eraserhead666
    *****

    Zřejmě nejznámější film o Španělské občanské válce a sociální revoluci v letech 1936-39. Námět minimálně v první půlce filmu tak trochu kopíruje (nevím, zda záměrně) knihu Hold Katalánsku George Orwella. Angličan David, člen Komunistické strany, se rozhodne odjet do Španělska a zapojit se do bojů proti fašistům generála Franca. V jeho příběhu se pak odvíjí takřka celá zásadní historie občanské války a sociální revoluce – počáteční výbuch svobody, osvobozování se samotného lidu, jeho uvědomování si, pod jakým otroctvím žil, boj proti fašismu a kapitalismu jak ve frontových zákopech, tak i v osvobozených vesnicích (zde diskuse vesnických rolníků o kolektivizaci - ovšem dobrovolné kolektivizaci, né te stalinistické, jak známe od nás - tato scéna se odehrávala ve skutečné vesnici a byli do ní zapojení i skuteční občané vesnice), až po znovuoživení vlády a moci, zradu revoluce, zavádění starých utlačovatelských institucí (policie, pravidelná armáda, potlačování spontánních a na svobodném rozhodování založených milic), zatýkání a vraždění samotných revolucionářů a milicionářů. Za nejzásadnější a nejemotivnější moment filmu považuji čas 1:21:48 – kdy David po získaných zkušenostech, konečném připuštění pravdy a uvědomění si faktu, že stalinisté zradili revoluci, uchopili moc do svých rukou a začali ji uplatňovat (zavedení pravidelné armády se všemi jejími negativy, obnovení policie a mocenské hierarchie, zákaz zásobování milic zbraněmi, rušení těchto milic jejich stahování z fronty a zatýkání jejich nejaktivnějších členů a členek, zákaz bojovat ženám, zatýkání anarchistů a nestalinistických marxistů z POUM) trhá svou členskou průkazku komunistické strany a vrací se na frontu ke svým – k revolucionářům a revolucionářkám: „Strana smrdí, Kit. Nikdy bych si nepomyslel, že to řeknu.“ Neméně emotivní pak je scéna odzbrojování milicionářů z POUM a zatýkání některých z nich - scéna, která jako by symbolizovala, zhušťovala v sobě a vyjadřovala celou tragédii španělské revoluce. Film dobře ukazuje španělskou realitu, realitu, kterou před námi socialističtí učitelé a učitelky zamlčovali, realitu, o níž se dokonce ani dnes pořádně nedočtete v běžně dostupných historických knihách. Skvělý film, u něhož jsem se nebránil výbuchům vzteku, dojetí, ani slzám. Není to revoluce, co požírá své děti, je to moc a autorita, proti níž revoluce bojuje, která však třímá v některých lidech, co se pak revoluci rozhodnout využít pro své cíle. Kolik revolucí to již ukázalo... Revoluci zabíjí kompromis – i o tomhle tento vynikající film je. Nelze jinak, než za pět.(13.4.2009)

  • Ian Hart

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace