Decasia
Obsahy(1)
Decasia je unikátní snímek složený výhradně z poškozených částí starých černobílých filmů. Nejrůznější deformace filmového materiálu přetváří původní záběry v něco zcela neznámého a dávají lehce strašidelný podtón. Takřka hororovou atmosféru dokresluje příhodný soundtrack Michaela Gordona, který byl v souladu s vizuály nahrán orchestrem rozladěných, falešně znějících nástrojů. Sled poničených obrazů vytržených z kontextu tak spolu s disharmonickou hudbou vybízí k přemítání nad konečností věcí a osudem archiválií. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
NFR 2013 ()
Zdokumentovaná noční můra; hypnotické, znepokojivé a depresivní jako nic jiného. ()
Ojedinělá avantgardní výpověď od B. Morrise představuje hypnotickou smršť různě deformovaných záběrů, kontrastovaných symfonickou hudbou z pera Michaela Gordona. Právě díky tomuto protikladnému přístupu disponuje film nespočtem subjektivních zážitků. Decasia je utvořena tzv. metodou „found-footage“ („nalezený materiál“), tudíž z náhodně sestavených záběrů a prostřednictvím mezizáběrových vazeb se na povrch kontinuálně rýsuje zhola jiné vyznění. Režisér použil scény z různých filmů datovaných před rokem 1930, přičemž se zaměřoval hlavně na ty, které jakýmkoliv způsobem podlehly stárnutí, plynutí času. Jednotlivé deformace dále nijak neupravoval, neurychloval jejich vznik, jen je pospojoval do sugestivně vizuálních koláží (obrazy pod vlivem „filmové koroze“ bobtnají, transformují se a znovu dostávají odlišný, hlubší význam; dalo by se tedy mluvit o jakési found-footagi ve found-footagi). Plnohodnotná polovina snímku, tedy hudba, dokresluje tuto chromou vizuální smršť. Pulzující smyčce s množstvím jiných nástrojů v gradaci spějí do mírné kakofonie, která až despoticky navozuje stresující pocity. Decasia je nesmírně raritní záležitostí, po které by měl sáhnout každý, kdo vyhledává atypičnost v soudobé kinematografii. ()
Symfonie balastu, která vám mozek vykopne do jiných dimenzí. Spirituální očistec. ()
7 min. x 10 = zkouška mentální výdrže, psychické stability, freudovské lability a filmové deprese (larvy, rozpadlá emulze, černé tečky místo očí, bubliny, kontury, točící se Turek, nekonečná sekvence s jeptiškami, zoufalé hledání děje a obrazu, smršť rýh, západ slunce, zničená perforace, blikání, nic, mihotání, nic, ruka sahá na dlouhé černé moře filmových pásů, konec). ()
Dobrý pocit z tohoto experimentálního snímku divák rozhodně nemá. Při sledu scén sebraného filmového materiálu s temným zvukovým doprovodem na diváka doléhají ty nejtemnější myšlenky a pocity sklíčenosti z existence běžných věcí a situací. Deprese na n-tou, nejlepší je sledovat v neděli večer o samotě v temném pokoji a po shlédnutí otevřít okno a vyhlédnout do tmy a ticha spícího města a krajiny. Vysoce emocionální záležitost a úžasný experiment. ()
Monismus proti dualismu: Morrison rozbíjí (metafyzickou) dichotomii obsahu a formy, duše a těla - zkáza filmového materiálu totiž dokonale splývá s rozkladem vyobrazovaného. Lidé zachycení na filmovém páse zemřeli již předtím, než to jediné, co z nich pro nás zbylo, rozleptal čas - ale ne proto, že se jedná o staré nalezené záběry lidí nutně již zesnulých vinou chronologie, ale proto, že si Morrison (v nejlepších chvílích svého filmu) vybírá naprosto běžné, obecně lidské, typicky lidské okamžiky. V nichž právě vězí smrt. Odtud onen pocit melancholické tísně: divák tuší, že se nedívá na film, ale do zrcadla, které deformuje stejně, jako sekvence šťastných mileneckých objetí. Lidský život se skládá jen z klišé, jež se stále opakují a stále dokola hnijí na nespočtu kotoučů náhodně vyhrabané found footage, a proto je jedno, zda se rozkládá signifikant, nebo signifikát, film nebo člověk. ()
Moc bych v tom nehledal nějaké depresivní bububu podtóny vysoké avantgardy.. Tohle je více než co jiného čistě technicistní fetiš pro nerdy milující film (jako materiál), práci s ním, experimentaci, atd.. Hudba zde především stmeluje mnohdy dost různorodý materiál, pomáhá střihu a určuje fps.. ()
Fíha, neskutočne nevšedný audiovizuálny zážitok. Pokiaľ je samozrejme pravda to, čo oficiálny text distribútora tvrdí. A to, že všetok materiál ktorý tu bol použitý je poskladaný z poškodených častí filmov. Mám v sebe jemnú pochybnosť, že isté poškodenia museli vzniknúť postprodukčne. Nie, že by som pracoval v nejakom ústave alebo niečo také ale sám som už videl nejednu poškodenú snímku a väčšina vyzerala inak ako tieto zničenia ktoré sa opakovali v rôznych kotúčoch s filmov 20´s. 30´s a 40´s rokoch. Ale aj tak to bolo úžasné a užíval som si každú minútu maniodepresívnych stavov ktoré my sledovanie tejto snímky veľkými dúškami doprialo. Ono to síce dokopy nedáva žiadny zmysel ale aj tak to je ťažké a negatívne a jediné posolstvo ktoré tento kúsok dokáže vypovedať je to, že čas všetko zničí. Silné boli hlavne detaily na tváre ľudí ktoré boli vždy buď smutné alebo extrémne zamyslené. Rozhodne si dal tvorca záležať na výbere materiálov. Miestami je poškodenie pásky tak silné, že je problém rozoznať človeka, prostredie alebo dokonca aj veľký dom. Celú túto temnú atmosféru ešte k tomu dotvára negatívne postavený orchester a teda hudobný podklad. Niečo "tak na pekelnom dne" som už veru dávno nepočul. ()
Nodporúčam pustiť to niekomu,kto sa potrebuje ukľudnit...možno sa mýlim a bude to mať práve opačný efekt,á la neurol,ako u mňa...tá hudba tam pasuje ako päsť na oko niekomu,kto si pýta:) je to skôr hodinový klip.. a hrá niekto,kto sa po tripe učí hrať jednou rukou na husle,druhou trhá pretláčak na vajíčka a do toho mu píska nos...zámerný rozklad...paráda... keby to bolo farebné s čvirikaním lastovičiek,asi nevydržím do konca,ale takto... ()
Mal som to šťastie vidieť Decasiu druhý krát na veľkom plátne a bol to dychvyrážajúci, spirituálny zážitok. Rozklad a smrť v audiovizuálnej extázi, film priezračne číry, čistý. Jebot. ()
΅ ҄ ҅₻͊ . ´ l.̸̧̧̧̧̧̧̧̧̧̧᷈᷈᷈᷈᷈᷈᷈᷈᷈᷈.̴̙̙̙̙̙̙̙̙̙̙ͮͮͮͮͮͮͮͮͮͮ.̷̖̖̖̖̖̖̖̖̖̖᷇᷇᷇᷇᷇᷇᷇᷇᷇᷇ď̴̯̯̯̯̯̯̯̯̯̯̌̌̌̌̌̌̌̌̌.̸̜̜̜̜̜̜̜̜̜̜̎̎̎̎̎̎̎̎̎̎-̷̺̺̺̺̺̺̺̺̺̺︣︣︣︣︣︣︣︣︣︣l̵̩̩̩̩̩̩̩̩̩̩͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘,̸͎͎͎͎͎͎͎͎͎͎ͬͬͬͬͬͬͬͬͬͬ.̶̛̛̛̛̛̛̛̛̛̛̹̹̹̹̹̹̹̹̹̹.̷̪̪̪̪̪̪̪̪̪̪᷃᷃᷃᷃᷃᷃᷃᷃᷃᷃.̵̖̖̖̖̖̖̖̖̖̖͗͗͗͗͗͗͗͗͗͗.̶̳̳̳̳̳̳̳̳̳̳͆͆͆͆͆͆͆͆͆͆.̴̱̱̱̱̱̱̱̱̱̱͞͞͞͞͞͞͞͞͞͞l̶̯̯̯̯̯̯̯̯̯̯ͨͨͨͨͨͨͨͨͨͨ ⱶṋ̷̢̭̳͔̟͚̲̙̄e̷̴̢̞̯͕̫̙̪͓͎̻͌ͫ᷅᷉̓ͯ͒ͩ͂͋̀̉͜͝͡í̷̙͛︡ͯ᷁᷉ͬĺ̷̙᷊̘̺̜͈̠̫᷂̘͌͑ͪ̂̀᷇̔̆̈́n̵̠̮̟̝̳͇̬᷇̔__s̶̡̧͖̳͇᷊̱̘̺ͪͭǫ̴̩̜͔ͦ̆͋ṵ̶̡̘᷿̳̦̳ͦ͒̂̎ͩ͆̑͠͡ ṇ̵̣̣̣̣̣̣ͥͥͥͥͥͥe̶̜̜̾̾̾̾̾̾̾n̸͎͎͎͎͎᷅᷅í̵͕᷄᷄᷄᷄ ̱̱̱o̶̤̤͒͒͒͒ ŝ̸̲̲̲̲̲̲̲̲̲̂̂̂ȉ̷͖͖͖͖͖͖͖̏̏̏̏̏ ͖.̸̲̲̏̏̏̏̏̏̏̏̏̏.̷̧͌͌͌͌͌͌͌͌͌͌.̵̬̬︠︠︠︠︠︠︠︠︠.̷᷂᷂᷂̿̿̿.̸͈͈͈͈͈͈͈͈ͦͦͦͦͦͦͦͦͦͦ.̷͈͈͈͈͈͐͐͐͐.̶͎͎͌͌͌͌͌ .̶̟̟̟̟̟̟̟̟̟̟᷆᷆᷆᷆᷆᷆᷆᷆᷆᷆ .̶̼̼̼̼̼̼̼̼̼̼ͧͧͧͧͧͧͧͧͧͧ-̵̫̫̫̫̫̫̫̫̫̫̀̀̀̀̀̀̀̀̀̀-̷̦̦̦̦̦̦̦̦̦̦̑̑̑̑̑̑̑̑̑̑o̸̡̡̡̡̡̡̡̡̡̡͘͘͘͘͘͘͘͘͘͘.̶᷊᷊᷊᷊᷊᷊᷊᷊᷊᷊́́́́́́́́́́.̷ͨͨͨͨͨͨͨͨͨͨ͢͢͢͢͢͢͢͢͢͢ +̵̟̟̟̟̟̟̟̟̟̟͞͞͞͞͞͞͞͞͞͞/̷᷆᷆᷆᷆᷆᷆᷆᷆᷆᷆͟͟͟͟͟͟͟͟͟͟-̷̟̟̟̟̟̟̟̟̟̟ͨͨͨͨͨͨͨͨͨͨ*̴̤̤̤̤̤̤̤̤̤̤̋̋̋̋̋̋̋̋̋̋m̹̹̹̹̹̹̹.̷̪̪̪̪̪̪̪̪̪̪᷃᷃᷃᷃᷃᷃᷃᷃᷃᷃.̵̖̖̖͗͗͗͗͗͗͗͗͗͗ůj n̴̪̪̪̪̪̪̪̪̪̪ͦͦͦͦͦͦͦͦͦͦạ̶̣̣̣̣̣̣̣̣̣́͠͠͠͠͠͠͠͠͠͠ z̴̞̞̞̞̞̞̞̞̞̞͝͝͝͝͝͝͝͝͝͝ o̸̝̝̝̝̝̝̝̝̝̝ͭͭͭͭͭͭͭͭͭͭ r ()
Tieseň, úzkosť. Mŕtve obrazy, tváre, výjavy. Démonická hudba stupňuje nepokoj a bezohľadne lezie pod kožu. ()
Svým způsobem otřesný zážitek, který snad nikoho nemůže nechat chladným. Mezní experiment, který zajímavě působil na moji pozornost. Ve stereotypu jednotlivých scén mi myšlenky často unikaly jinam, ovšem místo obvyklého "co si koupím k večeři" mě napadala témata jako lidská smrtelnost a konečnost všech věcí ve vesmíru. Uff. Silně doporučuji být před shlédnutím střízlivý. ()
Velmi podmanivá a meditativní koláž z poškozených filmových fragmentů, kde zpomalená sekvence záběrů nahrává vnímání samotných chyb a deformací obrazů. Hudební podkres dodává navíc zvláštní napětí a tíseň. Přesto, vzhledem k tomu, že je film bez dalších zásahů pouze pospojován, nabízí se srovnání se zcela jiným světem výtvarně experimentálních filmů, kde jsou průkopníky např. Stan Brakhage nebo Petr Skala. ()