Důvěřuješ mi? (S01E02)

„Úcta se vytrácí, tradice mizí, zásady mafie už jsou jim cizí.“ Jo jo, mafie už není co bývala. O jednu, dvě generace dříve by mafiánský synáček mluvil s otcem uctivě a ne mu drze odsekával, jak nějaký zpovykaný influencer. A mámu by nešokoval tím, že si do domu rodičů, o půlnoci a bez ptaní, ba aniž by ji nejdřív představil (!), přitáhne čůzu, sbalenou ten den. Tak hlavně že se zdráhá střílet na člověka, pak ho trefí blbě a nakonec ani nedorazí! Kam to ta Itálie spěje? Za trest bude junior bez večeře i bez OKÉNKA [][] -- [][]. V závěru Ciro zjistí, jak důležité je používat interpunkci, na což někteří líní ČSFD „recenzenti“ pečou, neb „bez hacku a carek pisou z mobilu vse, coz je bezne.“ Čert vem háčky? Jak kdy. Například mezi mocichtivý a močichtivý je dost zásadní rozdíl. Ciro už ví, prošel rituálem podřízenosti. Ošklivý mafián, vypil všecičko, ani kapku nenechal pro mne... (17.08.2023)

Předchozí díl byl jasným vzkazem tvůrců, že nepůjde o žádný čajíček, a druhá epizoda to jen potvrdila. Děj se mi sice zdál být méně akční, přesto neztratil nic na zajímavosti. Kromě paranoie, iniciace bossova syna a lovu krtka došlo i na urinoterapii, co víc už si může divák přát? (19.09.2020)

Don to tady rozjel a trochu taky dojel, tak jako jeho synáček. Jak to tak to bývá, děcka bossů jsou úplně marné (hlavně díky rodičům). Druhým dílem to šlo dost nahoru. 77%. (05.02.2024)

"It's our fault, we've always given him everything, too much." (28.06.2019)