Přicházíme jako přátelé

Tyhle "jednosvěťácké" dokumenty mě moc neberou, o tom, že každá revoluce se zase změní v obchod, jsem nepochybovala už předtím. Zaujalo mě ale nadšení autora, který si sám sestavil malé letadlo, na kterém doletěl z Francie do Súdánu a toto je ve filmu často zmiňováno, když se stroji místní obyvatelé smějí :) Největšími záporáky tady podle mě nejsou zkorumpovaní politici nebo vojáci, ale američtí misionáři: o zdejším životě hovno vědí, ale hlavně že si tu šíří ty svoje pravdičky o správném náboženství, fanatizují část zdejších obyvatel, kteří pak terorizují ty ostatní. (Už dlouho se mnou při sledování filmu takhle nelomcoval vztek a touha někomu moc moc ublížit.) (05.11.2014)

Z celýho MFDF jsem tenhle dokument viděl jako poslední, a musím říct že mě zasáhnul asi nejvíc. Člověk má chuť se zvednout a pomoct těm chudákům od hladu i vykořisťování zahraničních společností. Ale marná snaha, tady hrajou prachy prim a štěstí obyvatel tady hraje velký KULOVÝ. Doufám že tenhle film otevře oči někomu kdo má prachy a moc s tím něco udělat! (28.10.2014)

Ve jménu Boha šířit jeho výrazně mohutnější stín. Africe dlužíme všechno. A ze všeho nejvíc, to abysme odtamtud vypadli spolu s veškerou naší rafinerizací, deforestací, těžbou, palmoolejovou nemocí, poptávkou po tkáních místní fauny, fastfoody, supermarkety, politicko–mocenskými návyky a militaristickou výdělečností, kterou si nechceme zasírat vlastní prahy. Oni se námi rozdávaný hlavně jednou nevyhnutelně obrátí naším směrem. A právem. Blbý je, že náš Ďábel na to nejspíš čeká s rukávem plným genocidy. V tom je zručnej a zkušenej. A asiskej Drak už se do Afriky zakousnul taky. (11.02.2018)

Veľmi silný a emóciami nabitý dokument. Vedel som, že rozvojová pomoc má svoje muchy, ale že to je až takto prehnité som naozaj netušil. Vrcholom boli texaský misionári, ktorých by som kopal do riti celou cestou z Afriky až späť do ich úžasného Texasu. Dávno ma niekto takto nevytočil. Osobitná poklona by mala smerovať autorovi a jeho milému lietadielku. 70% Febio fest 2015 Kino Lumiere (24.04.2015)

Recenzia na vyžiadanie „Vedeli ste o tom, že mesiac patrí bielemu mužovi?“ Silná, autentická a smutná výpoveď situácie Južného Sudánu v roku 2011. Hovorím si, že sa filmové hviezdy v USA hádajú kvôli peniazom, deti v Južnom Sudáne nemajú na seba obliecť. Výborný príklad toho ako kolonialistická politika prináša len násilie, hnev a smrť. O tom, ako ropné spoločnosti kvôli pôde provokujú miestne obyvateľstvo a vyvolávajú vojenské konflikty, spôsobujú chudobu, a v konečnom dôsledku ničia tamojší domorodý život, to všetko prináša film Hubert Sauper. Dokumentárny film neponúka jeden alebo dvoch stálych hosťov, tamojšie obyvateľstvo je hosťom (od tých najchudobnejších až po tých najvýznamnejších), práve ich pokladá režisér za odborníkov na túto oblasť. Kamera vedená skôr experimentálnym štýlom, len v malých prípadoch nájdete statické zábery (režisér veľmi stavia na blízke detaily s respondentmi, divák takto dostavá pocit intímnosti s daným človekom) Nestáva sa často, že by sa režisér zhostil aj kamerovania, moderovania alebo voiceoveru v jednom, Hubert Sauper porušil toto „pravidlo“, a tak divák dostáva pocit toho, ako keby sa pozeral na publicistické zábery z nejakej relácie. Síce dokumentárne filmy vybočujú z publicistických šablón, v tomto prípade tomuto filmu sa to náramne hodí a zachováva podstatu dokumentaristiky (byť nestranný) Vo veľkej miere slúži filmu aj strihová skladba, koncipovať toľko nakrúteného materiálu do jednotného celku (ropné spoločnosti, občianská vojna, život chudobných ľudí, návšteva texaskej delegácie) si zaslúži obdiv. Aj napriek jedinému zhliadnutiu zostane v hlave diváka mnoho momentov (paralela kolonizácie Angličanmi a Francúzmi vtedy a teraz, zavádzanie a podpisovanie zmlúv s ropnými spoločnosťami, provokatívny a namyslený Texasan, tancujúci domorodec, plač vojaka alebo žien v miestnej osade nad hrobom muža) -1* Jediné moje negatívum spočíva v tom, žeby film mohol byť kratší o 20-25 min., ja chápem, že režisér chcel v maximálnej možnej miere emocionálne vystihnúť osudy krajiny, lenže od 1.30.30 už to bolo príliš repetitívne a ťažko zapamätateľné. V druhej polovici som našiel, čo mi ani vo sne nenapadlo- autentické zábery vojaka počas bitke občianskej vojny (mŕtve telá, hluk zbraní alebo tankov, hrôza) Vrelo odporúčam tento dokument kvôli svojej téme, myšlienkovému posolstvu, dramaturgiou, strihom a odvahe Huberta Saupera vkročiť do týchto nebezpečných oblastí. (Kto by mal záujem zhliadnuť tento film, link na stiahnutie nájdete v mojom denníčku pod názvom tohto filmu) /80 %/ (19.07.2020)