Moloch

Filmová parodie, která se s existencí 3. říše vypořádává po svém. Nahá a naivní, leč vždy připravená Eva Braunová, starý a paranoidní Adolf, ještě zakrslejší a psovsky vlezlý Goebbels, drzý a odmlouvavý Bormann, pár dalších statistů, zajímavé scény, orel, mlha, gramofon...celkem zbytečný pokus o diskreditaci dávno zdiskreditovaného (26.10.2007)

Synonymem filmového umění se pro mě pomalu, ale jistě začíná stávat jméno Alexander Sokurov, jeden z nejuznávanějších ruských tvůrců současnosti. Jeho inovační a neméně originální postupy slaví úspěchy jak v domácím Rusku, tak i v "západním světě". Stejně jako v Matce a synovi je Sokurovův režijní rukopis rychle rozpoznatelný. Buď si jeho styl zamilujete, nebo vám bude přinejmenším velmi nepříjemný. Já se přikláním k těm prvním. Snímek, jenž na mě zapůsobil zejména svým omračujícím vizuálem. Sokurov dokázal vdechnout život nehybným obrazům, jejichž magičnost ale v určitých momentech kontrastovala s až přílišnou dějovostí. Ta na mě částečně působila jako rušivý element. Zobrazení pomalého rozpadu Hitlerovy osobnosti vnímám jako paralelu ke stavu dnešní společnosti, taková sofistikovaně zaobalená apokalypsa. [==] "Filmové umělecké dílo není natáčeno, nýbrž komponováno." (25.10.2007)

Jeden ze snímků, který zákonitě musí mít velmi rozporuplné hodnocení. Pokus o " kulturu pro náročné "- a kdo by se nechtěl považovat za estéta...Takový film vás buď osloví, nebo při něm budete umírat nudou. Pro mě zbytečný snímek, který se pokouší o satiru, ale používá při tom problematické postupy a nástroje. Dlouhé záběry ve svém výsledku nudí, příběh prakticky žádný a postavy jsou sice bizardní, sle spíše trapným, nikoliv zneklidňujícím, provokativním způsobem. Na parodii je to pro změnu málo vtipné. Chladný, neosobně natočený snímek - kalkul pro festivalové publikum...Celkový dojem 25 %. (13.11.2007)

Pomóc, resuscitovaaaať! Ešteže som druhú polku značne nebrala vážne (sladké sny), inak by ma možno mrzela aj tá jedna..... TRÁPNA studňa nudnosti. Tu je proste potrebné klásť otázku: Načo niečo podobné uzrie svetlo sveta? Načo sa na to dívam?! Ja mám poľahčujúcu okolnosť, prihodilo sa to náhodou a pre nemčinu mám slabosť, v tomto prípade bohužiaľ... V pláne zrejme bolo naskicovať Hitlera v prostredí jeho "pevnosti" ako človeka so svojimi fóbiami, úchylkami, privátnymi myšlienkami, ako tragickú persónu... Lenže z tohot pokusu sa vo mne robia kotrmelce, chce sa mi vracať! Aby som čumela, ako sa Eva s "Adim" naháňajú okolo stola, la la la, to mi odpusťte, ale NIE. Obzvlášť, keď celý čas je to identicky banálne a trápne. Vraciam. (14.01.2009)

Jeden obyčejný den Adolfa Hitlera a Evy Braunové na jejich alpském sídle. Den, kdy se nic moc neděje. Přijíždějí hosté - manželé Goebbelsovi, popleta Bormann je vlastně skoro domácí. Předávají se dárky, podává se oběd, pak se jde na procházku do hor, mluví se o všem možném, večer se pustí týdeník o německých úspěších na frontě. To celé ještě podtrženo statickou kamerou a lehce rozmazaným obrazem, což zesiluje pocit odtrženosti od okolního světa. I ta válka je tu něco velmi vzdáleného. Umím si představit, že takhle mohl všední den na Obersalzbergu vypadat. Eva Braunová, naivní, povrchní a znuděná, která se snaží zabavit, jak to jde, a vztahu s Hitlerem dát punc normálu, je asi nejzdařilejší postavou. Hitlera už jsem viděla lepšího. A poněkud poddimenzovaný Goebbels vypadá jak svůj mladší bratr. Nemá to být historicky věrný obraz, takže fakt, že Hitler v Orlím hnízdě nikdy nebydlel, asi nepřekáží. Ostatně kde taky dneska vzít Berghof. (09.11.2007)