Moloch
Молох
Moloch
Moloch
Obsahy(1)
Osobitá vize jednoho dne ze života Adolfa Hitlera a Evy Braunové. Moloch, v zájmu autenticity natočený v němčině, se odehrává v Hitlerově alpské vile jednoho dubnového dne roku 1942. Vila nemá jméno - prostě Dům na Hoře, jeho předobraz je samozřejmě znám, je jím Hitlerův Kelsteinhaus na hoře Kelstein, skutečné reálie však nejsou, jako u Sokurova vždy, důležité.
Příběh se odehrává v reálném prostředí mezi historicky známými osobami, je však opět především alegorií. Alegorií fašismu a totalitní moci vůbec, alegorií rozkladu společnosti, která pyšné a bezbřehé moci poskytuje prostor k destrukci. Podstatná je atmosféra přízračného Domu, postaveného jako nedostupné sídlo pro nejmocnějšího z mocných, daleko od všech šílených a zrůdných činů, jichž se dopouštěl tam dole, v onom nedokonalém světě, zatímco tady nahoře ho čekala horská dokonalost, čistota a ... Eva.
Přesto, že historická fakta jsou věrná, nejde v Sokurovových filmech o rekonstrukce. Základním Sokurovovým záměrem je vytvořit emocionální obraz tragické osobnosti. Neboť vše, co ji obklopuje, o ní vypovídá. Tvary, barvy, světlo, stíny i rytmus času. Hitlerova osobní tragika podle Sokurova souvisí s rozkladem věku moderny, která vystavila individuální vůli a pyšnou, neomezenou vlastní tvorbu na piedestal, což se ve vývoji historie obrátilo proti ní ve zrodu neomezených diktátorů. A Hitler jako plod tohoto rozkladu je pak v podstatě lidskou troskou, obětí vlastního šílenství. Dům a jeho obyvatelé (první Sokurovův film, v němž role hrají herci) žijí v podivné paranoi, rituálech prázdných řečí a přehnaných gest, odtrženi od své přirozenosti, a vytvářejí iluzi jakéhosi, ve skutečnosti neexistujícího, života. Joseph a Magda Goebbelsovi, Martin Borman a další jsou notoricky známými historickými jmény a zároveň symbolickými postavami všeobecného rozkladu a prázdnoty. Jediným živým bodem je tu Eva.
Dívka, z těžko pochopitelných důvodů tomuto paranoikovi oddaná, ačkoliv jinak působí jako neskutečný květ vyrostlý na vyprahlé poušti.
Hlavní roli Adolfa Hitlera hraje známý petrohradský herec Leonid Mozgovoj, Evu Braunovou Jelena Rufanovová. Do němčiny pak film namluvili herci berlínských divadel. Natáčelo se v Petrohradě - interiéry Domu a v Bavorsku - exteriéry. Film získal na MFF v Cannes Cenu za scénář pro Jurije Arabova.
(oficiální text distributora)
Recenze (31)
Zlatá Palma - výběr ()
Na ICQ probíhá zapálená debata s uživatelem Pshimi na téma sex se dvěma a více ženskejma. Když v tu ránu začíná Moloch. Řikáme si, stojí to za to, nestojí to za to...Při prvním pohledu na takřka nahé tělo Evy Braunové se zarazíme a začneme řešit jak by to s ní asi fungovalo, jenže debata spěla do takových extrémů, že Pshimi nevydržel a odešel si pustit Světáky a já se pokusil vnímat první setkání se Sokurovem. Jenže ono to skutečně opravdu nešlo. Poslední dobou diváci a kritici nadávají jak je Hitler polidšťován a bůhví co ještě. Tady ho hraje Rus, hrozně a nevěrehodně. Ne tedy herecky ale vizuálně. Vůbec na něj nevypadá a celkově je to hrozně vyřešené. Ale když se tohle přejde. Vznikne z toho taková kravina, o které nevím co si po shlédnutí myslet. Na Sokurova příště už nejsem zvědavý to je jasný. Na druhou stranu, jak zde fašismus je zobrazován nechává rozum stát. Radši jsem měl zůstat u debaty nebo se odebéřet na Světáky též. Tohle mi za to fakt nestálo. ()
Druhé a opět tragické setkání Alexandera Sokurova se mnou. Opět jsme zalitoval. Tentokrát ne tolik z obrazových důvodů a nudy jako u filmu Matka a syn. Moloch mi přišel od první minuty jako velký výsměch fašismu a všem důležitým postavám. Od počátku jsou všichni kromě Evy trapně groteskní a odporní. Každý je něčím přímo úchylný. Pokud někomu vadilo, jak byl Adolf Hitler ztvárněn v několika nedávno kritizovaných snímcích jako třeba Pád Třetí říše, pak bude tento snímek nenávidět. Adolf Hitler je zde naprostá troska, která nemá s vůdcem nic společného. Mohl bych pokračovat, protože každá postava tu vypadá škaredě a nesympatický. I živá Eva je vlastně jen ženou, která cítí, že vládne prvnímu muži Třetí říše. Která žena by nechtěla mít takového milence? Podle obsahu tu jde o osobitou vizi, která je alegorií fašismu, ale já měl pocit, že je to parodie na všechny důležité postavy Třetí říše a vyzvednutí jedné ženy. V neposlední řadě velmi nudné a pomalé. Podle mě by u uměleckých filmů nemělo být autorovo umělecké cítění tím jediným plusem v jinak velmi špatném snímku. ()
Co je to vlastně ten Moloch? Ano je to symbol nenasytnosti, všeho, co ničí člověka a jeho činnost a takový byl i tento film, který mě naprosto zníčil ale bohužel v tom negativním slova smyslu:-( ()
Velmi zajímavý film, který ale zároveň poněkud nevzrušivě vyplyne a odejde. Záměrně naprosto neokázalé a odtržené od reality, asi aby to fungovalo jako alegorie. Mě si to na každý pád nedokázalo získat. ()
Vizuálně typicky Sokurovsky vytříbené (třeba už jen ta úvodní >baletní< scéna Evy v >árijském Ráji< je sama o sobě úžasná!) panoptikální podobenství jako bizarně surreálný jízlivý pohled do bytí Vůdce. Nu, jeden den stačil, že... . . . Ale já, ač si libuji ve všelijakých těch filmových podivnostech a filmy A.S. mám velmi rád, téhle >velko(h)říšské< hříčce jsem tedy na chuť moc nepřišel. Otázkou pak je, jak by takový film asi dopadl, kdyby ho natočil někdo jiný, než obrazový a myšlenkový mág kalibru tohohle režiséra... . . . Těžko přetěžko mi tedy zase hodnotit. Ano, i já jsem se >nudil< a vlastně ani moc nechápu, proč měl Sokurov tu potřebu a proč tenhle film vůbec vznikl. A tak tedy alibisticky matematicky: Pět hvězdiček bez výhrad za čistě vizuální formu, dvě hvězdičky za vší tou groteskností i vážností těžce uchopitelnou pointu a vyfabulovanou obsahovou machu - čili zprůměrováno na tři a půl - a z nutnosti tedy nakonec s těžkým srdcem zaokrouhleno nahoru... Protože přiznávám - ano, já mám filmy A. Sokurova prostě rád. - - - P.S. Kdysi jsem měl obdobný problém s přijmutím Abuladzeho filmu "Pokání" (...a jak tak hledím, ani jsem si ho zatím neohodnotil! No toto...). I když tyhle dva filmy nelze a samozřejmě ani nechci nijak srovnávat! - - - - - (Poprvé viděno s velkou únavou 12.5.2009 na pozdně nočním >Jiném prostoru< , komentář zde jako pětadvacátý - 12.5.2009) ()
Synonymem filmového umění se pro mě pomalu, ale jistě začíná stávat jméno Alexander Sokurov, jeden z nejuznávanějších ruských tvůrců současnosti. Jeho inovační a neméně originální postupy slaví úspěchy jak v domácím Rusku, tak i v "západním světě". Stejně jako v Matce a synovi je Sokurovův režijní rukopis rychle rozpoznatelný. Buď si jeho styl zamilujete, nebo vám bude přinejmenším velmi nepříjemný. Já se přikláním k těm prvním. Snímek, jenž na mě zapůsobil zejména svým omračujícím vizuálem. Sokurov dokázal vdechnout život nehybným obrazům, jejichž magičnost ale v určitých momentech kontrastovala s až přílišnou dějovostí. Ta na mě částečně působila jako rušivý element. Zobrazení pomalého rozpadu Hitlerovy osobnosti vnímám jako paralelu ke stavu dnešní společnosti, taková sofistikovaně zaobalená apokalypsa. [==] "Filmové umělecké dílo není natáčeno, nýbrž komponováno." ()
Jeden ze snímků, který zákonitě musí mít velmi rozporuplné hodnocení. Pokus o " kulturu pro náročné "- a kdo by se nechtěl považovat za estéta...Takový film vás buď osloví, nebo při něm budete umírat nudou. Pro mě zbytečný snímek, který se pokouší o satiru, ale používá při tom problematické postupy a nástroje. Dlouhé záběry ve svém výsledku nudí, příběh prakticky žádný a postavy jsou sice bizardní, sle spíše trapným, nikoliv zneklidňujícím, provokativním způsobem. Na parodii je to pro změnu málo vtipné. Chladný, neosobně natočený snímek - kalkul pro festivalové publikum...Celkový dojem 25 %. ()
Představitel samotného Hitlera svou roli zvládá nad míru dobře, ale Sokurovův režijní styl mi nesedl ani tentokrát. Zbytečně dlouhé pasáže převažují nad těmi zajímavými. 5/10 ()
Když se vám chce spát, nekoukejte na filmy..:) Co budete dělat, až uvidíte Ruskou archu? Tento film se mi naopak jeví jako povedené (ačkoli v jádru nijak objevné, umělecky ale skvěle zpracované) Sokurovovo odhalení podstaty nacistické ideologie... šílenství, myšlenková pomýlenost, hlupství obalené do intelektuálních frází o nadřazenosti jedné rasy... to vše odehrávající se v chladných zdech monstrózního sídla, v němž lidskost a lidská přirozenost působí jaksi nepatřičně. Jak už bylo řečeno jinými, nejsou podstatné reálie, nýbrž duch a podstata celého režimu. Nejde si nevšimnout těch kontrastů, kterých je film plný... počínaje protikladem Eva vs. Adolf + hosté a konče všudypřítomným napětím mezi zábavou ve vile a vzdáleným běsněním na bojištích a koncentračních táborech. Tedy nuda? Pro mě ne.. ()
Filmová parodie, která se s existencí 3. říše vypořádává po svém. Nahá a naivní, leč vždy připravená Eva Braunová, starý a paranoidní Adolf, ještě zakrslejší a psovsky vlezlý Goebbels, drzý a odmlouvavý Bormann, pár dalších statistů, zajímavé scény, orel, mlha, gramofon...celkem zbytečný pokus o diskreditaci dávno zdiskreditovaného ()
Autor by urobil lepšie, keby si pozrel aspoň archívne zábery, ako sa správal, gestikuloval, pohyboval Hitler. Možno by potom jeho stvárnenie nebolo len obyčajnou fraškou alebo paródiou na fírera. Lenže v popise vidím len dráma, tak kde súdruh Sokurov urobil chybu? ()
Jeden obyčejný den Adolfa Hitlera a Evy Braunové na jejich alpském sídle. Den, kdy se nic moc neděje. Přijíždějí hosté - manželé Goebbelsovi, popleta Bormann je vlastně skoro domácí. Předávají se dárky, podává se oběd, pak se jde na procházku do hor, mluví se o všem možném, večer se pustí týdeník o německých úspěších na frontě. To celé ještě podtrženo statickou kamerou a lehce rozmazaným obrazem, což zesiluje pocit odtrženosti od okolního světa. I ta válka je tu něco velmi vzdáleného. Umím si představit, že takhle mohl všední den na Obersalzbergu vypadat. Eva Braunová, naivní, povrchní a znuděná, která se snaží zabavit, jak to jde, a vztahu s Hitlerem dát punc normálu, je asi nejzdařilejší postavou. Hitlera už jsem viděla lepšího. A poněkud poddimenzovaný Goebbels vypadá jak svůj mladší bratr. Nemá to být historicky věrný obraz, takže fakt, že Hitler v Orlím hnízdě nikdy nebydlel, asi nepřekáží. Ostatně kde taky dneska vzít Berghof. ()
Tíživá atmosféra Orlího hnízda, které se marně snaží vyzdvihnout nad mlhu a smrt, kterou jeho majitel tam dole v údolích celé Evropy pomáhal rozpoutat. Celý film popisuje vlastně právě snahu/ iluzi náladového neurotického, a stále více a rychleji, starce uniknout zničující tíži okolního světa, o které již tuší, že pro něj přinese fatální důsledky. Proto se jeho útočiště přeměňuje ve svého druhu letní prázdninovou návštěvu (třeba u příbuzných), kde na Adíka, toužícího alespoň na chvíli zapomenout na řítící se zničení sebe i svého tisíciletého "díla", čeká infantilní, neuskutečnitelná láska k Evě (třeba jako letní láska k vzdálené sestřenici). A stejně jako si dítě namlouvá, že když nebude myslet na blížící se začátek školy (nebo východní frontu), tak si svůj letní sen prodlouží, stejně tak se Hitler se svou Evou uzavřou ve svém útočišti, kde se čas skutečně téměř zastavil, protože jako vše v blízkosti tohoto vůdce, i on pomalu umírá. Obdivuji Sokurova že to dokázal zachytit a autorovi scénáře nezbývá než pogratulovat za Prix de scénario. ()
Pomóc, resuscitovaaaať! Ešteže som druhú polku značne nebrala vážne (sladké sny), inak by ma možno mrzela aj tá jedna..... TRÁPNA studňa nudnosti. Tu je proste potrebné klásť otázku: Načo niečo podobné uzrie svetlo sveta? Načo sa na to dívam?! Ja mám poľahčujúcu okolnosť, prihodilo sa to náhodou a pre nemčinu mám slabosť, v tomto prípade bohužiaľ... V pláne zrejme bolo naskicovať Hitlera v prostredí jeho "pevnosti" ako človeka so svojimi fóbiami, úchylkami, privátnymi myšlienkami, ako tragickú persónu... Lenže z tohot pokusu sa vo mne robia kotrmelce, chce sa mi vracať! Aby som čumela, ako sa Eva s "Adim" naháňajú okolo stola, la la la, to mi odpusťte, ale NIE. Obzvlášť, keď celý čas je to identicky banálne a trápne. Vraciam. ()
V poslednej dobe je téma Hitlerovho života veľmi aktuálna otoviac, že sa snaží byť snímaný s pohľadu obyčajného človeka. Čo sa týka námetu, ktorý pojednáva vlastne o jednom dni ,,vodcu", je naozaj unikátny a zaujímavý, avšak výsledok je pretavený do veľmi divnej formy. Sokurov sa snaží priamy pohľad naň oddialiť čo najviac je to možné (jeho tvár je spredu nasnímaná až po takmer pol hodine), pritom je to úplne zbytočné, navyše jeho podoba (myslím že Leonid Mozgovoy) je dosť nevydarená a kedy nemal na sebe uniformu a každý mu nesalutoval, nikto by nevedel, že to je Hitler. Rovnako herecký prejav je až na pár scén dosť nevýrazný, s úchvatným výkonom Bruna Ganza v Páde tretej ríše sa to nedá ani porovnať. Veľmi záhadne hraje aj predstaviteľka Evy Braunovej až som nadobúdal pocit že je vo filme viac nahá ako oblečená a to nielen kvoli úvodnej scéne. Navyše režisér sa nám stále snaží tlačiť nejakú hlbšiu myšlienku toho všetkého, ktorá sa ale stále stráca. Napríklad neviem do akej miery bola dôležitá tá úvodná desaťminútova sekvencia, v ktorej sa nahá Eva Braunová premáva po izbách a počúva hudbu. Sokurovi teda toto nevyšlo rozhodne úplne tak ako si predstavoval, alebo snáď hej? Treba však povedať, že aj keď je obsah Molocha ako stvorený na vysielanie vo filmových kluboch, o žiadne veľké umenie nejde. ()
Tohle si na velké umění jen hraje a hledat zde nějáké skryté významy bych se rozhodně nepokoušel. Sokurov naprosto ignoruje mizanscénu (šedivý interiér je jenom šedivý interiér a ani pár záběrů krajiny nepůsobí zrovna esteticky), nedokáže vybudovat sebemenší dramatickou situaci, historii podřizuje "myšlence" díla (nacismus je špatný!) a jeho postavy se chovají nerealisticky (dlouhé scény mlčení jsou přirozenější i ve filmech Kim Ki-Duka). 1,5* ()
Vyložená stupidita v rádoby artovém hávu. Tragické herecké výkony a to rozostření obrazu, které krásně fungovalo v Matce a synovi, bylo příšerně obtěžující a namáhavé pro oči. Jediné, co mě trošku zaujalo, bylo dirigování Evy Braunové nohama, ale to nestačí ani na tu jednu hvězdu. ()
Ve své autobiografii případně nazvané "Trkalo se tele s dubem", píše Alexandr Solženicyn (parafráze, nikoli citace), že autor má právo (možná i povinnost) získat názor na určitou historickou osobu (nejspíš i dobu) a předložit ji čtenáři tak, aby v ní uvěřil. Někde zatím nebo mezitím publikuje záznam jednání (nějaké plénum či co, v Kremlu či kde), kterého se zúčastnil jako spisovatel nestraník, a při němž je hlavní postavou Nikita Sergejevič Chruščov. - Při sledování Sokurovova filmu jsem měl pocit, že je to právě o něm (o něm, nebo později, o jakémkoli samozvanci podobného typu), stejné nabubřelé bezobsažné projevy, okřikování ostatních, nesmyslné poučování o nepodstatných věcech, zesměšňování atd. atd. V závěru, tak trochu mezi řečí, se řeší snad největší problém "diktátorství": překonání vlastní smrtelnosti, "poručíme větru, dešti a smrti" - Tisíciletá říše znamená především moje říše, říše se mnou. Sokurovův pohled do soukromého života Adolfa Hitlera, Evy Braunové a jim nejbližších v horských výšinách, zcela odděleného od světa v údolích, nechť inspiruje ducha a stimuluje mozek. Domácí úkol: Sokurovem poučeni, odhalujte ve svém okolí malé a střední hitlerčíky (ti velcí zůstávají pořád zalezlí někde ve svých horských sídlech). Pomůcka: Kdo napsal ve své recenzi: "směle prohlašuji, že tomuto režisérovi by měl někdo nasrat do ruk a týden ho nepustit k vodě!!!!!!" samozřejmě není hitlerčík, ale ťululum. ()
ocenenia : MFF Cannes 1999 - Najlepší scenár (Jurij Arabov, Marina Koreneva) ()