Nonstop párty

Při srovnání s Control je tento film hodně slabý. Coogan sice dělá co může a dělá to dobře, sám ale film neutáhne. Místy to trošku nudilo. Nemůžu si pomoct, ale hlavní hrdina byl podle mě lůzr, kterému nic moc nevyšlo, neměl na nic čich, ale ve správnou chvíli a na správném místě se přimotal k okamžiku, kdy vznikl nový způsob života. Škoda, že to částo ztrácelo tempo a závěr šel taky do ztracena. (01.08.2009)

Zajímavý film, o kterém vlastně nevím, jestli si myslet, že je geniální, anebo prostě jen tak pitomý, že jako geniální vypadá. Steve Coogan je v roli Tonyho Wilsona naprosto podmanivý, což je ještě podtrženo dobou a formou, jak jsou informace o rozpuku Manchesteru a jeho hudební scény druhé poloviny 70. let podány. (10.06.2016)

V mladické nerozvážnosti, jsem tomuto filmu udělil nejdříve tři hvězdy. Ráno sem se probudil s pocitem, jak bych zradil vlastní rodinu. Kurva Manchester! Místo, kde vznikla tvá oblíbená kapela, kde hraje tvůj oblíbený fotbalový klub (City ne Utd.!), místo kde se psala historie a já tomu dal mizerný tři hvězdy. Jedinečná exkurze do špinavýho, industriálního města, kde vzniky ty nejlepší britské kapely. (30.01.2006)

Najskôr k toľko diskutovanému stvárneniu Iana Curtisa. Myslím, že porovnávať po tejto stránke 24 Hour Party People s Control je absolútne irelevantné práve kvôli tomu, že zatiaľ čo cieľom Corbijna bolo ukázať divákovi, že Ian bol nielen obrovský umelec, ale že mal aj srdce, priblížiť jeho ľudskú stránku. Zamerať sa aj na osobnejšie aspekty nevyliečiteľne chorého pasívne agresívneho človeka, ktorý nedokázal prijať ako sám seba, tak aj kohokoľvek iného. Oproti tomu 24 Hour Party people je dokumentaristicky spracovaným obrazom toho, "ako to šlo". Coogan v roli Tonyho Wilsona exceluje a áno, páči sa mi aj výkon Seana Harrisa, pretože po zhliadnutí dokumentu o Joy Division (čo bolo až po mojej dogmatizácii Controlu :-) )som nadobudla predstavu Iana takéhoto, Iana zachmúreného, nahnevaného na celý svet, ponoreného do vlastnej hlavy z ktorej vychádzali brilantné texty. No nie sú to len JD, ktorí ma v tomto snímku upútali, samozrejme celkovo mi to sadlo a dobre známe punkové nášlapy spríjemnili deň. (01.08.2011)

Mile mě to překvapilo. Pohodový filmeček o hudbě v Manchesteru od 70. do 90 let, který je natočený dokumentárním stylem a vše popíše a vysvětlí tak, že to pochopí i naprostý laik. A já si ten film opravdu užil, příjemně se na to koukalo a i když jsem se bál, že mě to celé ty dvě hodiny bude nudit, tak opak byl pravdou. Hudba je tady naprosto skvělá a je jí tady fakt hodně a líbil se mi zde i humor, který sice nebyl na výbuchy smíchu, ale na příjemné pousmání byl rozhodně. Bál jsem toho, jaké to bude a on z toho vypadl až překvapivě dost dobrý film. A o kameru se tady postaral můj oblíbenec - Robby Müller (který dělal kameru u spousty filmů Wima Wenderse) - a opět se mu zdařila. Na plný počet ten film sice nevidím, ale to neznamená, že by nebyl dobrý a že jsem si ho neužil. Právě naopak. 4* (27.03.2020)