Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kapibara
    ****

    Úžasný Steve Coogan si mě získal jako Tristram Shandy. V 24 Hour Party People zase sqěle zahrál Tonyho Wilsona. Celá poetika a občas absurdní a dokonale britsky chladný humor hodně připomíná Monty Pythons. To,že jsem některá jména kapel a hudeníků neznala, vůbec nevadilo. Každopádně Joy Division, New Order nebo Happy Mondays zná snad každý,kdo se o hudbu alespoň trošku zajímá. Atmosféru Manchesteru a jeho kultovní klubové scény film vystihl dokonale.(28.7.2008)

  • Shadwell
    *****

    V čem je film Nonstop párty zajímavý a ohromně originální? V tom, že vypravěč, onen sebestředný reportér, je zřetelně uvnitř příběhu a účastní se ho. Jenže s tímhle zjištěním se pojí dva paradoxy. Pokud je skutečně uvnitř příběhu, pak adresát, ke kterému se obrací (posluchač), by měl být také uvnitř. Přesto se reportér neustále obrací k nám. Jak to? To je umožněno díky tomu, že má film blízko k dokumentu. A s tímhle zjištěním přichází druhá skutečnost, a to ta, že vypravěč se vlastně zas tak příběhu neúčastní, že přestože je vyobrazen (reportéra jasně vidíme), jeho funkcí je spíš budovat příběh „zvenku" (z pozice strůjce obrazů) a mapovat manchesterskou hudební scénu. Výsledek je ten, že reportér se příběhu částečně zúčastňuje (žije v něm, ovlivňuje ho a vidíme ho) a částečně nezúčastňuje (místy cítíme, že jen vypráví). Co z toho všeho vyplývá? Že teoretik Gérard Genette bude muset přepracovat svoje teorie. ____ S reportérem se pojí ještě tři další věci. Za 1, má přebujelý ego a přetlačuje se s kapelami, o nichž vypovídá, a mnohdy je svým namistrovaným akcentem totálně vyšoupne mimo „rámec obrazu“. Ten dandy, jinými slovy, si zřejmě myslí, že je důležitější než Sex Pistols. Za 2, má reportér mnohem blíž k PR managerovi a sociálním „Watergate“ inženýrovi než k nějakému pokornému Rabovi. A za 3, sice zdůrazňuje, jak je serious a svědomitě sestavuje manchesterskou scénu (zdravím Janu Kománkovou), jenže víceméně to jeho lavírování mezi mýtizací a demýtizací vede k tomu, že člověk má o pravdivosti dokumentu silný pochyby. Všechny ty tři body je ale třeba vnímat jako důkaz zajímavého konceptu filmu, ne jako negativa. ____ Téměř všechny scény ve filmu jsou prvotřídně zinscenované, což je daný tím, že nemají ostrý začátek ani konec a že se ve většině případů ocitáme tzv. uprostřed dění. Krásně to udržuje chod filmu. ____ Nonstop párty mě, nezastírám, chytnul za koule. Jede na stejný vlně jako Velvet Goldmine, Trainspotting nebo Human Traffic a s Ianem Curtisem se vypořádává asi tak desetkráte lépe než šablonovitý Control od image-makera Depeche Mode, Antony Corbijna.(28.9.2008)

  • Chasm
    *****

    Jedna z mých největších "srdcovek". Nejlepší hudba v nejlepším městě a nejlepším časovém období... Oblíbení britští herci a nadčasová režie Michaela Winterbottoma spolu s úžasným hudebním doprovodem milovaných Joy Division, New Order i Happy Mondays pro mě dělají jasných 100%... "Don't judge. Piety is a very unattractive quality. Flirting is a very natural process, she's aware of it, I'm being postmodern, before it was fashionable."(5.7.2007)

  • cubajz
    ****

    Na prvním koncertě sex pistols se v publiku nachází jen 42 lidí, ale všem z nich tento nový styl nějakým způsobem ovlivní život - nejvíce Tony Wilsonovi s tváří Stevea Coogana (jen tak mimochodem hraje bombasticky). Tento pseudodokument, ve kterém je Wilson vypravěčem a zároveň hlavním aktérem na vás dýchne nespoutanou atmosférou osmdesátek - aneb sex, drogy a hlavně nějaká hudba v pozadí (ač ranným punkáčům z této éry nijak neholduji, ve filmu autentická hudba skvěle dokresluje celkový obraz doby). Snímek obsahuje pár výborných momentů, které si budu pomatovat ještě hodně dlouho, například scéna s lehkýma děvama v dodávce nebo psaní smlouvy krví.(5.12.2008)

  • Popluh
    ****

    Neotřelý mix dokumentu, koncertu, hudebního dramatu a parodie, který ve výsledku (překvapivě) funguje takřka bezchybně. Autoři by sice k podrobnějšímu zmapování potřebovali dvakrát tak delší stopáž, v rámci jakési zkratky však Nonstop párty zprostředkovává zásadní události manchesterské scény se správnou porcí pocty i nadhledu. Když se k tomu přidá takřka bezchybné herecké obsazení (snad jen ten představitel Iana Curtise byl oproti kolegovi z Control totálně prkený) v čele s dokonalým Stevem Cooganem, není pro fanouška hudebního filmu a britské kinematografie co řešit. Závěrečné "zjevení" je jen poslední vychytanou třešničkou. P.S.: snad v žádném jiném filmu co si pamatuju nebylo narušování "filmové reality" tak moc ku prospěchu filmu samotného. 85 %(13.10.2010)

  • John Simm

  • - Film se od skutečnosti v některých detailech liší. Například naznačuje, že se Ian Curtis oběsil v dětském pokoji při sledování televize. Ve skutečnosti se tak však stalo v kuchyni. První epileptický záchvat pak Curtis nedostal na pódiu, jak je tomu ve filmu, ale v autě na cestě domů z koncertu Joy Division. Ve filmu se také Tony Wilson (Steve Coogan) objevil na pohřbu Iana Curtise (Sean Harris), v reálném životě se však pohřbu nemohl zúčastnit, protože dostal za úkol postarat se o Ianovu milenku z Belgie Annik Honoré, aby zajistil, že nepůjde na pohřeb a nezpůsobí rozruch. (Petra46)

  • - Slavný manchesterský klub Hacienda, kde se film částečně odehrává, byl zbořen v roce 2000. Dnes byste na jeho místě našli luxusní byty. (Dolores Haze)

  • - Zpěvák Morrissey odmítl použití hudby své kapely The Smiths ve filmu, protože měl spory s vydavatelstvím Factory Records Tonyho Wilsona. (Dolores Haze)