Léto '92

Filmy natočené na základe skutočných udalostí, sú mojimi obľúbenými, mám však na ne isté nároky. Tento film tieto nároky, spĺňa, najmä čo sa týka pridržiavania sa skutočnosti a faktov, čím ale do istej miery utrpela jeho pútavosť. Oceňujem, že na malom priestore bolo vystihnuté a povedané v podstate všetko a charaktery kľúčových postáv boli vystihnuté naozaj dobre. Žiaľ všetko to bolo len vystihnuté, nič nešlo viac do hĺbky, čo vnímam ako najväčšie mínus, tohto milého oddychového filmu. Zrejme to ani nešlo vzhľadom k množstvu podávaných informácií, ale ako sa hovorí, všetko sa dá ak sa chce. Tu sa rozhodli dať dôraz najmä na spomienkovú hodnotu. Veru na Schmeichela som si ako vzorná dcéra svojho otca a sestra dvoch bratov zaspomínala veľmi rada! Takže v konečnom dôsledku, tú spomienkovú hodnotu kvitujem a preto dávam štyri*. (06.07.2017)

Nie som síce nejaký extra fanúšik do futbalu, no tento snímok patrí k tomu najlepšiemu čo som o tomto športe videl. Človek nikdy nevie, čo sa môže skrývať za všetkými tými dôležitými a známymi udalosťami, pritom samozrejme nemusí ísť len o šport. Aké ťažké osobné príbehy sa za tým skrývajú, no človek o nich prirodzene nevie, dozvie sa len to, čo sa zapíše do histórie. A šmitec. Mám teraz na mysli hlavne Vilfortovu dcéru - možno sa to môže pre niekoho zdať nátlakové, sentimentálne.... no keďže sa to skutočne stalo, tak to nadobúda úplne iný rozmer. Zostávajú iba nefalšované emócie... nádherný film. Na hranici 4-5 hviezd. 89/100 (15.11.2019)

Sympatická dánská sportovní jednohubka. Velký příběh dánské sportovní historie, kdy odepisovaný fotbalový tým, který se vlastně na to mistrovství ani normální cestou neprobojoval, nakonec výpalil rybník všem favoritům a odnesl si trofej pro mistra Evropy v roce 1992. Bohužel tomu něco chybí. Čekal bych, že by to všechno mohlo být velkolepější, osudovější a celkově zajímavější. Velkým tématem je totiž postava trenéra, kterou stvárnila dánská herecká hvězda Ulrich Thomseny a také vztahy uvnitř týmu a mezi trenérem a fotbalovou asociací, a proto tam zas tolik fotbalu ve finále není. Což je věčná škoda. Pro sportovní fanoušky to může být docela zklamání a pro ostatní to bude námětem asi nezajímavé. Film, který zůstal někde na půli cesty. (10.08.2021)

Tak zvanými „sporty“ pro lopaty a vypatlance, jak na hřišti, tak v hledišti, zvlášť těmi, v nichž se točí nesmyslné miliardy za nákupy a platy jaderných fyziků s šesti třídami ZŠ jen proto, aby si intelektuální výkvět dělnické třídy mohl každou neděli na stadionu zapičovat, ožrat se a rozkopat si držky, přičemž půlka světa chcípá hlady, vesměs pohrdám. Nicméně chápu, že plebs musí mít chléb a hry, aby jen nepil líh a neosnoval komunistické puče. A podobný náhled mívám i na filmy, které ty zbytečné křivonohé pičusy glorifikují, tudíž vždy řeším dilema mezi zábavou a morální závadností. Tahle historka, jak zakřiknutý trenér dokopal smečku primadoních Laudrupů k titulu mistra Evropy, aniž by kromě pár kokotských motivačních pouček, které ti mongoloidi stejně nebyli s to pobrat, cokoliv udělal nebo vymyslel, vcelku zábavná a pěkně zahraná je. Ale to je tak všechno. Hlavní amorální aspekt jsem již zmínil, ale pojďme to regionálně dotáhnout. Nejbrilantnější müslitelé z řad stavebních přidavačů, obráběčů kovů a horníků, jakož i zaprodaná reklamní média, která těch opičích držek využívají k tomu, aby těm polyhistorům prodala více lahváčů, tabletek na erekci, pojistek, vložek, antiprostatik, škaredých aut a poruchových telefonů, velmi často argumentují národní hrdostí, když jedna partička dementů, co by jinak místo čutání určitě nerozbíjela atom nebo nevynalézala lék na rakovinu, nýbrž utahovala matice v Kolbence za osmnáct hrubého, nastřílí té druhé více gólů. A to je více než úsměvné zvlášť u národa, který si dobrovolně kurví rodný jazyk semidebilními a vesměs i špatně použitými anglicismy, o Vánocích uctívá Satan Klauze a jeho symboliku, a jehož národním klenotem a největším vzorem pro všechny prý je vymatlaný puk, co za mega denně údajně dělá republice velkou čest tím, že prostituuje s hokejkou před americkými tuponi, a jakmile kdekoliv promluví, jeden se až propadá hanbou a stydí se, že je Čech. (12.07.2017)

Pro mě vzpomínka na krásnou dobu, kdy jsem se vrátil z vojny a v létě sledoval ME ve fotbale. Dánové se prokousali až do finále, které se odehrálo na stadionu plném dánských fanoušků. V semifinále porazili moje mužstvo Nizozemce, - a pak už jsem fandil jim. Film je dobře udělaný s originálními prostřihama. Dal bych tři hvězdy, ale 1* za nostalgii. (22.11.2019)