Who Saw Her Die?
Who Saw Her Die?
Režie:
Aldo LadoKamera:
Franco Di GiacomoHudba:
Ennio MorriconeHrají:
George Lazenby, Anita Strindberg, Adolfo Celi, Peter Chatel, Alessandro Haber, Rosemarie Lindt, Dominique Boschero, Nicoletta Elmi, Luigi Antonio Guerra (více)Obsahy(1)
Kdesi ve Francii je brutálním způsobem zavražděna mladá dívka. Zanedlouho dochází k podobné vraždě, obětí je tentokrát dcera známého sochaře. Zdrcený sochař i se svou manželkou zahajují vlastní vyšetřování a brzy se dostávají vrahovi na stopu. Bestiální šílenec se však rozhodne, že je na čase postarat se o lidi, kteří toho ví už moc. (Chatterer)
(více)Recenze (14)
Jediné co se dá tomuhle prostinkému giallu přičíst k dobru je občasná fajnová práce se širokoúhlým formátem. Jinak je to příběhová bída, podivně zkratkovité budování napětí, mdlé herecké výkony a hlavně absence pořádných mordů. Pár figurín a atraktivní prostředí s jednou pekelně hot kočkou to v žádném případě nezachrání. ()
║Rozpočet $1milión║ ()
Aldův teprve druhý film a již druhé giallo (po "Short Night of Glass Dolls", které jsem zatím neviděl), opětovná spolupráce s hudebním géniem Morriconem, viz jeho první již zmíněný film, poté ještě následoval rape and revange exploitation "Night Train Murders". Děj je prostý a příběh nikterak originální, je tu hodně klišé, tady bych souhlasil s komentářem od uživatele Tsunami_X. Nicméně film si od začátku až do konce buduje dobrou atmosféru, první polovina je o něco málo lepší, nudné části filmu netrvají dlouho a nezpůsobují tak nějaké problémy, jen nějaké to malé občasné přerušení. Filmů s dějovým schématem vraždy dítěte, kdy rodiče začnou vyšetřovat na vlastní pěst, ať už pro neschopnost policie či jiný faktor, jsem pár už viděl. Bývalý James Bond George Lazenby v roli smutného a velmi rozčarovaného tatínka podá dobrý, jemný výkon, jeho odcizená manželka Elizabeth (krásná a sexy Anita Strindberg) v hodně civilní roli rovněž překvapila, troufám si říct, že ze všech jejích giall, v nichž byla jednou z předních hereček spolu s Edwige Fenech nebo Florindou Bolkan, ji to zde nejen nejvíc slušelo, ale její výkon mě opravdu mile překvapil. Film se vyplatí sledovat a dokoukat ho až dokonce už jen díky opravdu famóznímu a nezapomenutelnému Morriconeho velmi efektnímu, děsivě a silně znervózňujícímu hudebnímu doprovodu (dětský chorál), který se parádně hodil a splynul s celým filmem v jeden pevný celek, ač po technické stránce toto zas nebyl až takový zázrak, téměř odzbrojující účinek ale měl, to bezpochyby. Soundtrack vyšel viz zde : soundtrack: www.amazon.com/gp/product/B000KZRKGW/. Zpět k filmu; filmu dominuje bezesporu jeho krásné umístění, lahodná scenérie omšelých Benátek zahalených do jemného mlhavého oparu, film je místy poutavý, napínavý a velmi atmosférický s rušivými elementy. Nepatrný vliv s Roegova mysteriózního thrilleru "Don't Look Now" tu byl znát. Dále obsahuje všechny ty typické giallo elementy, znepokojující a překvapující spletité spiknutí, někdy však hodně matoucí, nahotu i decentní sex, grafické násilí (vražd a krvavých scén tu ale moc není a když už, tak nejsou zas tak zajímavé a originální). Film je rovněž i vizuálně velmi přitažlivý, netradiční zabiják oblečený jako žena v černém závoji byla docela trefa do černého...Velké malé překvapení, stylové (jak pro koho), ale za víc jak tři to, bohužel, nebude, možná časem své hodnocení přehodnotím a filmu si začnu víc vážit, stalo se tak už několikrát. Uvidíme... ()
Nezvykle mrazivý start. Chladnokrevná vražda malé dívenky za doprovodu úžasně ponurého dětského chorálu dává v naději na nezapomenutelnou podívanou. Bohužel tomu je jenom zpola. Aldo sice umí s pomocí Morriconeho hudby vyvolat příjemné mrazení, ale postupné vsakování monotónně žlutých barev nedává šanci v silnější zážitek. Vraždám chybí nápady nebo explicitnější momenty, opět se hodně kecá a vraha známe díky jedinému detailu očí už po dvaceti minutách. Ústřední dvojice v podání Bonda Lazenbyho a lvice Strindbergové je už však naštěstí v pořádku. Z filmu se tak vyklubalo lehce nadprůměrné giallo s pěknou hudbou a studeným prostředím italských Benátek. ()
Dokud se vraždí (za doprovodu výborné Morriconeho hudby), je všechno v nejlepším pořádku. Jakmile se ale začne vyšetřovat a vykecávat, začíná film trochu nudit. ()
Atmosférický kousek, kde se Franco Serpieri (Lazenby, kterého jsem téměř nepoznal) snaží najít vraha jeho malé dcery Roberty, se odehrává v Benátkách. Ty vytvářejí temnou a skličující kulisu příběhu, protože je v nich buď mlha, prší nebo je noc. Už úvodní scéna v horách má výborné napětí, to se pak opakuje ještě v několika dalších v Itálii. Morriconeho hudba je výborná a vytváří nezapomenutelnou atmosféru - na příklad pohřeb. Dětské sbory jsou zlověstné, když má dojít k násilí, strašidelné, když postavy někdo honí, smutné, pátrá-li kamera po šedivých budovách města, okolo kterých poletují nekonečná holubí hejna. Popravdě trvá téměř celý film, než se podaří Francovi dostat na jasnou stopu vraha, protože si několikrát tipuje nesprávné muže. Lazenby je zde v opačné pozici, než tomu bylo v Bondovi, a tak dostává začasté na frak. Nahota a sex nechybí. Výborná kamera, která některé scény skládá z jednotlivých obrazů tak, jako by to byly střípky mozaiky. Vraždy jsou intenzivní - škrcení či ubodání, obraz mrtvoly uprostřed papoušků má až romantický nádech ( v pravém slova smyslu), možná i dekadentní. Závěr je nervák. Vydařené po všech stránkách. ()
Šablónovité giallo, kde je jediným odklonom od tých najzákladnejších pravidiel a klišé žánru azda len to, že sa tu vraždia (aj) deti. Inak všetko vrátane vyvrcholenia a motivácií sú ako z počítačom vytvoreného generického gialla. To klišé je ale na filmové plátno prevedené celkom zručne, kamera je príjemná, hudba divoká, ženy krásne, no najmä atmosféra zimných Benátok je očarujúca. To mesto je stvorené pre horory (viď. Anima Persa). ()
George Lazenby je fajn, ale když mu zabijí dceru (což by se Connerymu nestalo), ztratí film naprosto šťávu. Anita Strindberg bohužel prakticky jen statuje, Morriconeho hudba je tu nadužívaná a identitu vraha, jehož maskování je dost směšné, lze uhodnout velice rychle. ()
Moc pěkný giallo, který kvalitativně povyšuje hudba Ennia Morriconeho a úžasný prostředí Benátek. Režisér Aldo Lado v Benátkách žije a chtěl divákovi zprostředovat nejenom genius loci zapadlých benátských zákoutí, kam noha turistova nezabloudí, ale i pach smrti, který se z kanálů line. ()
K filmu jsem se dostal přes soundtrack mistra Morriconeho, který je na tom všem to nejlepší. Uhrančivé dívčí sbory vytvářejí nadpozemskou krásu a úžasně ladí s atmosférou tajemných zákoutí Benátek. Tohle je fakt famózní symbióza. Horší už je to bohužel s příběhem, vrah je známý hned zkraje, když kamera zabere detail očí a žádné šokující překvapení se nekoná. Mordy jsou nevýrazné, chybí lepší dramaturgie a moje milovaná Anita Strindberg toho taky moc nepředvede. Škoda, tohle je slabší žlutý zářez v giallovském podsvětí. Za to parádní souznění kamery a hudby dávám o bod navíc. ()
Hudba Ennia Morricone pozvedá některé scény z obyčejných na umělecké, bohužel to ale neplatí pro celý film a je to sakra škoda. Aldo Lado totiž hlavní prvky žánru využívat umí a začátek je více než sympatický. Jenže po skvělém začátku, a sice ve chvíli, kdy začíná vyšetřování vraždy, napětí i zábava povolí a do tempa se již znovu nedostanou. V podstatě tak jako v předchozím (a debutním) filmu La corta notte delle bambole di vetro, ani tímto filmem se Ladovi nepodařilo vytvořit dílo, které by mělo šanci stát se ve svém žánru výjimečným, i když to po určitou dobu vypadá slibně. ()
Elegantní giallo prostoupené benátskou atmosférou. Filmem prochází a diváka vtahuje dětský chór Morriconeho. ()
Italský giallo film o sérii vražd dětí. Díky skvělé symbióze dobrých záběrů a výborné hudby příznačně postavené na dětských chorálech (Ennio Morricone) tu máme dnes již málo známý, ale vynikající thriller, který se místy - pro důraz na hudební složku - stává až obrazovou operou. Výkon "Bonda" Lazenbyho je spíš mdlý, ale vyrovnává ho osvědčený padouchovský italský herec Adolfo Celi. ()
Sekvence úvodních titulků slibuje víc, než kolik Ladův žlutovzrušoun úhrnem poskytne : proti Benátkám snímaným s citem pro atmosféru a detail a v projevu sympaticky střídmému Lazenbymu (jedinému jednorázovému z filmových Jamesů Bondů) stojí slabiny scénáře, citová nezúčastněnost tvůrců (tedy pokud neslouží společenskokritickému záměru, mně uniknuvšímu) a nakonec i Morriconeho dětský sbor, který mi potřetí už nezněl tak účinně jako poprvé a pošesté mi obracel oči v sloup. Tím nejpozoruhodnějším na "Kdo viděl, jak umřela ?" pro mě nebyl některý z kladů snímku, nýbrž skutečnost, že se hned v několika podrobnostech shoduje s (o rok mladším !) "Teď se nedívej". Nejde o prvky zásadní, a přece... U režiséra Roegovy velikosti mě něco takového zaskočilo. ()