Intolerance: Love's Struggle Through the Ages
Intolerancia
Režie:
D.W. GriffithKamera:
G.W. BitzerHudba:
Carl DavisHrají:
Lillian Gish, Mae Marsh, Robert Harron, Sam De Grasse, Vera Lewis, Mary Alden, Elmo Lincoln, Olga Grey, Erich von Stroheim, Eugene Pallette, Wallace Reid (více)Obsahy(1)
"Otec filmové režie" (prosadil dramatizující a psychologizující detail, zaktivoval úlohu kamery, osvětlení, interpunkce, herce, zavedl retro-vsuvky, dokonale pracoval s paralelní a křížovou montáží, gradoval napětí zrychlováním frekvence záběrů z různých časoprostorových rovin, vytvořil katalog dodnes platných syžetových a žánrových prototypů...), vyznavač Bible, Dickense a Emersonovy filosofie soběstačnosti a mravního zdokonalování, vnímá životní konflikty jako pravý idealista, v kategoriích abstraktního dobra a zla, se sklonem k melodramatismu. Ve velkolepě vypravené babylónské evokaci chtěl přetrumfnout všechno dosud natočené v tomto žánru (v čele s italskou Cabírií), naopak v decentním příběhu Krista se inspiroval dokumentaristickými Pašijemi, ozdobenými rozptýleným světlem a velebností rytmu. Evokace Bartolomějské noci s modře vitrážovanými scénami zaujme využitím lesku dlažebních kostek a stropů v dekoraci a má nadnesený herecký projev v divadelním stylu společnosti Film d'art, která začátkem 10. let propagovala velké hvězdy jeviště. Střih spojuje v stále kratších pasážích různé epochy v příbězích, prostoupených historickou naivitou (a sjednocovaných obrazem Naděje - ženy s kolébkou), ale čtvrtý příběh s motivem stávky dělníků a dramatem justičního omylu je inspirován mentalitou Ameriky s charakterizací sociálních vrstev, tlumočením individuálních prožitků a psychologických stavů. Kromě nepochybných přínosů objevíme ve filmu i Griffithovu slabost: sklon k megalománii a nevkusu. Tehdejší průměrný divák ještě nedokázal z plátna číst všechny složité významy, střídání časových rovin jej mátlo a tak tvůrce, investující 1,9 mil. dolarů (předtím dosáhl velkého zisku filmem ZROZENÍ NÁRODA), zbankrotoval a neúspěch ho rozdrtil jako podnikatele i tvůrčí osobnost, takže se stal obětí vlastní superprodukce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (99)
Kdyz jsem dnes z 35mm pasu videl dvousetminutovou rekonstruovanou verzi se vsunutymi okynky tam, kde se nedochovaly cele zabery, konecne do sebe vsechny dilky skladacky zapadly, vsechny motivy byly doreseny a vztah mezi liniemi se ukazal byt extremne dobre promysleny. Tohle dilo neni obdivuhodne jen pro svou monumentalnost a ambice, ale predevsim pro obrovskou miru vypravecske citlivosti. Po triceti francouzskych, italskych, ruskych, americkych a danskych filmech z roku 1916, ktere jsem tento tyden na platne zhlednul, je Griffithovo umelecke vizionarstvi neoddiskutovatelne. (A navic to byl bozi triapulhodinovy klavirni koncert. :)) ()
NFR 1989 ()
Budou se lidé za sto let stejně nudit u Avatara? Zajímavé komentáře: Radko, Lavran, Hwaelos ()
║Rozpočet $385,907║ ()
Není jen tak zorientovat se v množství postav, motivů a konfliktů, jinak ale solidní divácký zážitek, kde na vás dýchne epický dějinný rozměr lidské tragédie a kde Griffith ještě více posunul laťku pro historický velkofilm. Exotický babylonský superset je i 100+ let od svého vzniku impozantní a má v sobě kouzlo tehdy megalomanských světových výstav-atrakcí (x). Zk*rvení cenzoři, pokrytečtí pánbíčkáři a moralisté, nesnášenlivá a krvelačná chátra, mocichtivý papaláši, prospěchářský zrádný svině... během tisíců let se po stránce našich zlých vlastností, té "intolerance", v jádru tolik nezměnilo. / Do Chci vidět, bude-li ta možnost někdy v kině. ()
Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. ()
Jit na Intoleranci v roce 1916 do biografu, asi bych tři hodiny čuměl s otevřenými ústy. Jednoznačný vrchol tehdejší doby, který neměl konkurenci. D. W. Griffith tímto monumentálním dílem stanovil směr, jakým se bude kinematografie ubírat. Jsem fascinován těmi davovými scénami či neskutečnou výpravou. Ale! Já jsem toho názoru, že pětihvězda udělená němému filmu, novému pornofilmu či komedii ze 60. let by měla mít stejnou váhu. Nehodnotit v rámci žánru a doby (tady by byla jasná). Za těch 95 let se i díky Griffithovi film dostal trochu dál. Intolerance je popravdě tak trochu tříhodinová nuda. Pokud jsem dal některým raným Chaplinovým komediím 4 hvězdy, neznamená to, že jsou lepšími filmy, jen mě více bavily. ()
Griffith byl prý posedlý tvořením velkého umění. A to je skvělé. Na Intoleranci je to vidět. Ta šílená délka je ale na němý film moc. Muselo to být moc v době vzniku a ještě víc je to teď. Velkolepé kulisy a extras ohromí, ale to ohromení nevydrží 197 minut Čtyři hvězdy jen a pouze z úcty k filmařským objevům. Za fakt, že by se měl na tenhle film někdo dívat v kuse, ale režisérovi dík nepatří. ()
Přetěžko hodnotit současnými měřítky právě tenhle dnes devadesát let starý film. Film jak svým obsahem, tak i strukturou vyprávění a vůbec filmařsky v mnohém průkopnickou formou nadčasový. Poprvé jsem ho viděl někdy před dvaceti lety v brněnském Filmovém klubu a měl jsem pocit (zvláště v oné >netolerantní< době) nadšení filmového fanouška, který se dotkl historie. Nyní se stalo neuvěřitelné skutkem a vydavatelství KMa tohle klasické dílo americké (světové:-) kinematografie vydalo v >lehce modernizované< podobě na dvd. A tak za ten nestárnoucí půvab a velkolepou marnotratnost tolerantních pět velkých hvězd! :-) ()
(1001) Griffith mě nebaví, ať už byl jeho přínos jakýkoliv, protože melodramatický pohled na svět a na život je mi v mnoha ohledech absolutně cizí. Navíc jsem docela slušně alergická na snahy být velký, větší, největší, až budu největší na celém světě. ()
(Verze: 163 minut) Ještě jednou mi někdo ukáže tu kolébku a asi k němu budu fyzicky intolerantní! Ale teď vážně, stopáž je vzhledem k předvedenému totálně přepálená a zkouknout film najednou vyžaduje nemálo sebezapření (gratuluju těm, kdo si „střihli“ tu o půl hodinu delší verzi). Střídání časových rovin možná bylo tehdy pokrokové, ale nalijme si čistého vína, 2 z těch 4 jsou tu úplně zbytečně (Jeruzalémem si režisér čistě jen ukájel své náboženské choutky, a v případě Paříže je to jen a pouze o tom slavného masakru, bez něho by vyšla tato „intrikánská“ linie také úplně naprázdno). No a zbývající 2 časové roviny do sebe sice něco mají, ale znovu toho zase tak moc nenabízejí. „Malý Drahoušek“ (ostatně i ten její „chudák gauner“) je totálně mimo (a ne, nejsem spokojený s koncem jejich příběhu…tak málo stačilo a bylo hotovo!), Horalka na mě co do sympatií působila úplně stejně (obě dámy byly tak říkajíc „na-přes-držku“). Ovšem v případě babylonské linky si člověk alespoň může užít kvalitní výpravy, slušně zvládnutých davových scén a především pořádné války (!). Ta mě zcela vytrhla z apatie a donutila hltat záběr po záběru, protože bojové scény byly natočeny zatraceně dobře, místy působily skoro až realisticky, a kdyby se celou dobu místo natřásání věčně nespokojené „Plané růže“ raději bojovalo, dost možná bych chrochtal blahem po celou její délku alespoň u téhle časové roviny. No a o prostřizích na tu….věc ze dřeva jsem se už zmínil. Dohromady mi to dává ještě slabší průměr, víc ani omylem. ()
Abych tak parafrázoval text distributora, nedokázal jsem z plátna číst všechny složité významy a střídání časových rovin mě sice nemátlo, ale zdálo se mi dost nezvládnuté. Tím chci říct, že co unese zvukový film, nemusí unést film němý, který si musí pomáhat mezititulky. Mezititulky děj přirozeně rozkouskovávají, ale pokud je jich moc, taky pěkně brzdí a rozbíjejí. Tady se to ještě násobilo se čtyřmi dějovými liniemi napřeskáčku gradujícími přes tři hodiny.... no abych nezdržoval dlouho, je to víceméně utrpení. Přesto jde o objektivně mírně nadprůměrné dílo... ()
Hrozně chaotický film, ve kterém jsem se obtížně orientoval a je mi jasné, jak moc tomu rozuměli diváci před 90 lety... Je to velmi zajímavé a Griffith občas překvapí, například velmi rychlým a přesto docela přehledným střihem, ale celkově mě film nijak nezaujal. Nevím, jak hodnotit. ()
Nehodlám se přít s filmovou historií. Ale tříhodinový gigantický spektákl, který je tu jen proto, aby mi do hlavy neustále vtloukal, že se mají mít lidi rádi, to je na mě trochu moc. Shodou okolností jsem film viděl prakticky současně s „Metropolis“, u kterého jsem prodělal něco podobného, který ale díky hudbě, vizuální a filmové vytříbenosti dopadl o poznání lépe. Ta kolébka mě bude strašit ještě hodně dlouho. Pro poznání vývoje kinematografie ovšem zásadní dílo. Mimochodem, krásně tenhle film humorně zvaríroval Buster Keaton ve svých „Three Ages“. ()
Kolébka intolerance, marnosti a zmaru je klasický epický Griffith, který umě čaruje v každé časové rovině. Ale pokud bych volila jedinou epochu, ve které bych ráda pobyla více než jen tři hodiny, byla by to bezpochyby Babylónská roku 539 př. n. l. ()
Z hlediska filmového vývoje a historie jde bezesporu o dílo zásadního charakteru, a jako takové si bez zbytečné omáčky zaslouží plný počet, který také nadělím. Ovšem, kdybych měl film hodnotit čistě subjektivně, bilancovalo by hodnocení někde mezi 3 a 4. A to z jednoho prostého důvodu - je to tak manýristicky a megalomansky dlouhé, že jsem s obtížemi ustál (useděl) celou stopáž v bdělém stavu. (Kolosální spektákl je vskutku příměr bez skrupulí.) Přestože rozhodně nebyla nouze o náhlé frekvence nezapomenutelných scén (za všechny uvedu jako příklad úchvatné dobývání Babylonu a následné oslavy v ulicích města - 1916? Ha!), co je moc, to je příliš i na dnešní zadaptované diváctvo. ()
Pri sledovaní v kine sa dostavil podivuhodný zážitok: sledoval som tento celovečerný film bez jediného zvuku v poloprázdnej kinosále, sústredený výlučne na obraz, nerozptyľovaný sprievodnou hudbou. Dej tvoria 4 príbehy rôznych historických období spojené témou ľudskej netolerancie. Stvárnenie moderného príbehu - súdnej drámy so silným sociálnym akcentom, použitými prostriedkami presvedčivé a pútavé, striedme biblické zobrazenie Ježišovho ukrižovania a vypätý príbeh násilia počas bartolomejskej noci boli pre mňa bezchybné a ich čoraz rýchlejšie striedanie v postupujúcom priebehu plynutia filmu vytváralo zaujímavú kakofóniu pocitov rýchlo prebiehajúcich od jednej udalosti k druhej. Za použité výrazové prostriedky, kostýmy a tisíce štatistov v štvrtej, babylonskej príhode by sa nemusel hanbiť ani vysokorozpočtový spektákel dnešných dní . Chaotická spleť bradatých postáv a na seba sa podobajúcich tanečníčok v tejto epizóde bola pre mňa ale nezrozumiteľná a kvalitatívne rozriedila inak výnimočné dielo. Verím, že sa niekedy dočkám kinouvedenia celej rekonštruovanej vyše 4 hodinovej verzie. ()
Intolerance je beze sporu vyvrcholením Griffithova tvůrčího umění. Spojení čtyř zdánlivě odlišných příběhů s ústředním motivem marnosti a zmaru lidského konání,a špatným koncem, kromě příběhu ze současnosti. Prolínání jednotlivých časových rovin působí dodnes místy dost chaotickyhlavně v závěrečných sekvencích filmu,kdy se prolínají pořád rychleji,dokonce byl film jednu dobu puštěn do distribuce sestříhaný tak,že každý byl každý příběh vyprávěn samostatně bez prolínání. Masové scény ze starého Babylóna jsou značně podobné s italskou Cabirií. Stavbou mohutných kulis a následným neúspěchem filmu vyčerpal Griffith své finanční zdroje,tak,až neměl dost peněz na jejich zbourání,proto pak vévodily ještě po několik desetiletí Hollywoodu. Monumentální bojové scény si v ničem nezadají s dnešními filmovými souboji. Na svoji dobu dobře provedené souboj místy až příliš detailně zábírají mrzačená těla,na nichž je evidentní,že se v průběhu souboje změní ve figurinu(na dnešní dobu úsměvné,ale tenkrá celkem slušný filmový trik). Tenhle film miluju pro jeho nápad,humanismus a určitou naději v budoucnost. Griffith trochu napravil reputaci z rasistického Zrození národa a dokázal,že jeho reputace je opravdu zasloužená. ()
"SOUTĚŽ: Sdružení kinomajitelů "Biografia" v Praze vypisuje tímto konkurs na stručné dvouřádkové vystižení geniální myšlenky amerického režiséra D. W. Griffitha v jeho slavném grandiosním filmu "Intolerance". Cenou poctěného textu užije "Biografia" jako vtipné a účelné reklamy k tomuto největšímu filmu světa. I. 1500 K II. 1000 K III. 500 K" (časopis Kinografia, č. 3/1921) Tak prosím... ()
"INTOLERANCE, BURNING AND SLAYING." ------------ Toto je megalománia prvej triedy, dámy a páni. Metropolis, nech je akokoľvek monumentálny, sa na tento takmer 200-minútový historický opus s najkolosálnejšou kulisou v dejinách filmu a najopulentnejšou rekonštrukciou Bélšaccarovej hostiny vôbec nechytá. Ani trochu. ()