Křížová cesta

Čtrnáct výjevů ze života mladé dívky vychovávané v přísné, katolické rodině. Každá scéna se odehrává v jediném, střihem nepřerušovaném záběru, téměř všechny jsou natočeny nehybnou kamerou. Sekvence na sebe přímo nenavazují, dohromady však tvoří komplexní ukázku toho, proč je nebezpečné vystavovat dítě jednostranným názorům a proč třeba někteří současní filosofové prosazují tezi, že by rodiče měli svým potomkům představit odlišné pohledy na to, je dobro a co může mít v lidském životě hodnotu (hi there, Matthew Clayton). Na mě sice byla Křížová cesta možná až moc statická, navíc vývoj děje jsem lehce předvídala, nicméně nic to nemění na tom, že si tento film jistě pozornost zaslouží. (10.07.2014)

[IFF 2014] Margaret Whiteová železným kolom pribíja Pannu Orleánsku na kríž. ////////// Radikálna v silnom spojení formy a obsahu, rozvážna a opatrná, keď má ukázať prstom na vinníkov, Kreuzweg plynie v štrnástich takmer nehybných symbolických naratívnych obrazoch (kamera sa pohne len v troch najzásadnejších "zastaveniach"), pri ktorých sa zatajuje dych. Maximalizovaný realizmus dosiahnutý odstránením zbytočných prvkov a vyrušením falošného dojmu štylizovanosti fakticky podloženými, navlas rovnakými prípadmi by mohol byť zbytočne chladný a odťažitý, no je vyvažovaný iróniou na úkor extrémnych fundamentalistov aj odporcov náboženstva. Nič nie je čiernobiele, neustály súboj dvoch dominantných protikladov v srdci i okolí dievčiny (strhujúca Lea van Acken) udáva ambivalentný takt filmu; koniec koncov, ani samotná matka (bezchybná Franziska Weisz) nie je démonizovaná, prejavuje lásku a súcit, no i neochvejnú vieru vo svoju pravdu. Dôležité je, že sa nad nikým nevynášajú jednoznačné súdy a Kreuzweg kráča strednou cestou medzi ortodoxne náboženským a protináboženským filmom (a bola by chyba interpretovať ho ako zástancu jednej z týchto kategórií). Nie je filmom-argumentom, ale strastiplnou púťou pochybnosťami a túžbami vnútorne zmietanej dievčiny, ktorá kráča v ústrety jasnému ortieľu. Kto má však za to pykať? Nájsť vhodnú obeť pre túto rolu je jednoduché, avšak práve tu si môžem dovoliť mierne poupravený známy citát: "Kto si bez viny, prvý hoď kameňom." Druhá strana mince vraví, že skutočný zázrak je odmenou za najbolestivejšie utrpenie a najväčšiu obeť, ktorá musí byť položená. Účel svätí prostriedky - účel je však žiadaný, prostriedky nutné a svätosť absolútna. Dovolí si to niekto spochybniť? Ako potom môžeme tvrdiť, že je pravda len jedna? Zároveň však pravdu nemôžu mať všetci. ////////// Dodatok: Smial som sa, zúril som, plakal som. Dietrich Brüggemann by ešte mohol v budúcnosti znamenať veľa. A len tak na okraj - som v pomykove, pretože neviem nájsť nič, čo by som mohol vytknúť - aj bez uchýlenia sa k subjektívnym pocitom. 100% (15.11.2014)

Němci jsou hold mistři pečlivě vystavěných scénářů a vrstevnaté analýzy společenských patologií. Loni to ve Varech plně dokázal martyrický opus Tore tančí, letos mě vyrazila dech další variace na téma sebeobětování, nelítostně odosobněná Křížová cesta. Film je výjimečný nejen tím, že mu stačí pouhých čtrnáct statických výřezů, do nichž je působivě vtěsnána interakce mnoha postav. Jen několik krátkých zastavení v životě čtrnáctileté Marie z rodiny ortodoxních katolíků stačí k rozvinutí drásavého osudu, jenž vrcholí zázrakem i hořkou rodinnou tragédií. Film je výjimečný nejen dokonale promyšleným vyprávěním, jež je přímo navázáno na církevní ikonografii a symboliku křížových cest, ale rovněž psychologickým uchopením tématu. Maria na prahu puberty překvapivě nerevoltuje vůči rigidní výchově, jak by se dalo očekávat, naopak v ní dozrávání vzbuzuje pochybnosti, nejistotu a o to více se snaží vyrovnat svůj vychylující se platonický vztah k Bohu. Víra je pro ni příliš těžkým křížem, pod nímž na své cestě k dospělosti několikrát klopýtne. Pro chorobně nedůvěřivou matku jde o jasné signály toho, že se dcera dostává do nebezpečného věku, který ji může naprosto odcizit důsledně vštěpované oddanosti Bohu. Mezi čím dál hlouběji věřící dcerou, jež vzrůstající pochybnosti řeší mučednickou pózou a přísnou matkou se rozhostí fatální nedorozumění s otřesnými důsledky. To sebou přináší řadu provokativních otázek nad platností církevních dogmat, jež mohou být až příliš snadno významově překrouceny a učinit z člověka sebezničující nástroj. Co je oběť? A co je zázrak? Kde končí oddanost k Bohu? A kde lidská svoboda? Každým dalším obrazem narůstají tyto otázky na naléhavosti a film nabízí uspokojivé podněty pro vnitřní úvahy i diskuze nad tématem, jež se rozhodně neomezuje na specifickou společenskou skupinu. (13.07.2014)

Fiktivní "Bratrstvo sv. Pavla" je zde odvozeno od problematického, ale skutečného "Kněžského bratrstva svatého Pia X.", jejímž základním článkem je: „Držíme se celým srdcem a celou duší Katolického Říma, Strážce Katolické víry a tradic nezbytných k uchování této víry". Proč si logicky přesný a důsledný Dietrich Brüggemann vybral sv. Pavla je nasnadě. Je to tradice renegáta, kterého (jak při různých příležitostech sám říká), nezajímá živý Kristus, nýbrž ten mrtvý (jako by říkal, že kdyby ho nezabili tehdy, museli bychom to udělat dnes my). Křížová cesta a Kříž sám, jsou tak jeho nejpregnantnější symboly(, které stále více zalidňují i českou krajinu)... Mladičká Marie, vystavená nejen tlaku sekty a sektářské rodiny, ale také svým vlastním sklonům, dochází přes různá protivenství na konec cesty, kterou si sama zvolila... Není třeba se celý život honit za zážitky, ale třeba je občas se zamyslet. Bez myšlení by ostatně nebyla ani Marie, Pavel, Ježíš ani Bůh... Ještě slovo k Brüggemannově režijní přesnosti a ostrosti: Mladá Marie, která na začátku filmu vypadala jako děťátko se v jeho konci proměšnila ve strařenu. Zahrabávání jejího hrobu bagrem to ještě všechno umocnilo na entou. (26.06.2020)

Obsahove vyborny film, ortodoxni verici JAKEHOKOLIV nabozenstvi, to je nestesti... Zpracovanim me film sice uplne nepolapil, vetsina ze ctrnacti epizod ale byla vybornych. Herecke vykony velmi presvedcive. Tesne po zhlednuti ani nevim, co vice bych napsal, urcite vsak film vede k zamysleni a divak na nej hned tak nezapomene. (30.01.2015)