Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Road movie o „električkových tulákoch“, ktorí nájdu na brehu jazera prevrátenú električku. Nasadia ju na koľajnice a vydajú sa smerom k tušenému mestu. Výrazné charaktery sú postupne „zlikvidované“ a zo skupiny sa stáva fungujúci tím zdanlivo celkom rozdielnych ľudí, rôzneho veku a zrejme aj spoločenského zaradenia. (oficiální text distributora)

Recenze (27)

Douglas 

všechny recenze uživatele

Přes velmi deprimující momenty překvapivě pozitivní road movie (resp. tram movie) o skupině lidí bez domova, kteří naleznou na břehu jezera převrácenou tramvaj, nasadí ji na koleje a vydají se směrem k tušenému městu. Skupina „tramvajových tuláků“ je zpočátku velmi heterogenní a jak nabírá další a další pasažéry, homogenizuje se... Výrazné charaktery jsou postupně „zlikvidovány“ (či oslepeny) a ze skupiny se stává fungující tým zdánlivě zcela rozdílných lidí různého věku a zřejmě i společenského zařazení. Minulost postav vytušíme jen ze specifických sekvencí memorování, kdy ze sebe jednotlivci neočekávaně vychrlí desítky vět naučeného textu. Jeden z filmů, o kterých jsem nikdy dřív neslyšel, ale o to více mě překvapil a budu ho doporučovat, jak jen to půjde. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Musím se přiznat, že až dosud jsem neměl tušení o existenci ČT3, ale to není podstatné, to hlavní je, že tam šel tento zapomenutý nenápadný klenot, kdy v naprostém minimalismu se krásně rozehrávají povahy jednoltivých lidí, kteří tvoří prazvláštní tramvajové společenství. Film má v sobě snad všechny základní emotivní nálady z nichž mě se nejlíp líbilo závěrečné vyznění. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Lehce absurdní, úsměvná, milá, ovšem i satirická a místy lehce (ale i těžce) depresivní hříčka. Zároveň však též zatraceně pravdivá sociologická sonda do chování určité nesourodé a každou chvíli rozšiřující se skupiny, která nemilosrdně ukazuje na vlastnosti davu (dobře to je vidět na různých situacích-drancování, bitka, vymýšlení čísla, průjezd ohnivým peklem, vybírání barvy, odchod, rozebírání tramvaje, průtrž mračen a mnoho dalších). Na jeho cestě platí nevyřčený zákon; kdo se kvůli něčemu od skupiny odpojí či s ní nesouhlasí, s tím se už dál nepočítá (nebo přímo vylučování určitých jedinců-holič), a to vše je stupňováno narůstající „ponorkou“ mezi členy komunity. A když už jsem u „dopravních prostředků“, vše se točí kolem tramvaje, která je symbolem sjednocení, naděje a života. Vše dohromady tvoří velmi pozoruhodný, ale také kvalitní celek, který člověka nadchne už úvodní maximálně originální zápletkou a udrží si ho až do závěrečných záběrů. Netvrdím, že mi sedlo úplně vše, nezdálo se mi trochu podivné plynutí času ve filmu (dobře to bylo vidět na dětech, jejichž přítomnost a růst naznačuje hodně dlouhé časové období), poněkud zvláštní mi přišlo také oslovení diváka, ale jinak tomuto mému prvnímu Szabóovu čistě maďarskému filmu nemám co vytknout a přiděluju mu slabší, avšak přesto plný počet. Jo a zdejší „rodinný“ žánr je poněkud zavádějící. ()

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Z Budapešti se, kdo ví - divák rozhodně ne - jak při výbuchu jedna žlutá tramvaj dostala na břeh jezera. Skupinka poutníků, kteří se chtěli dostat do města, se nezarazila nad tím, že tramvaj je u kolejí, které nikam nevedou, že město není vidět ze žádného kopce, na který se dostali. Nikoho nezarazí, že koleje končí a nikde dál nepokračují. Tramvaj, která by mohla být činžovním domem, jeskyní či karavanou, veze své pasažéry, obrušuje jejich osobitost, až zůstane jen nejvlastnější já každého z nich. Obecná lhostejnost ke krutosti vůči někomu, kdo ještě před chvílí byl adorován, protože skupině zachránil život, lhostejnost vůči dalšímu, kdo se v zájmu celku obětoval, jen vlažný soucit s někým, kdo přišel o zrak. Lhostejnost, jakou denně prožíváme, lhostejnost, se kterou se denně setkáváme. Důležité je zůstat sám v tramvaji a pokračovat v cestě. Moje tramvaj je modrá a její pasažéři jsou ve svém nejvlastnějším já laskaví. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Příběh, který je cítit člověčinou. Drama na malém oraničeném prostoru, kde se oderávají drobné všední příběy i zásadní životní předěly. Příběh z těžké poválečné doby, který má v sobě kus poezie a dokáže i pohladit.                                               Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()

Ampi 

všechny recenze uživatele

Zajímavá alegorie o putovaní pestrých existencí (každá má jiné encyklopedické znalosti) se žlutou tramvaji neboli šalinou neboli električkou. Jakoby postapokaptytické putování, ale i když 2. světová válka byla taky nemilou apokalypsou. Navíc Maďarsko bylo v týmu, který v této válce skončil až druhý. Jen název Budapeštské povídky mi přišel trochu podivný, protože Budín a Pešt se objeví pouze v začátečních titulcích na dobových záběrech za částečných zvuků Pochodu Radeckého. ()

Omnibus 

všechny recenze uživatele

Na obzoru svítá... vozovna nás vítá.“ Sociologická sonda do fungování společnosti, tramvaj jako symbol sjednocení, naděje a života. Lhostejnost k jednotlivci, vždy nahraditelnému, vlažný soucit s neštěstím druhých, podobenství o válečnými hrůzami traumatizované společnosti, alegorie o nemožnosti existence harmonického společenství bez státu, čili formalizovaných a vymahatelných pravidel. To vše v tramvaji našli ostatní uživatelé. A ano, bylo to tam. Zasunuto pod dřevěnými sedačkami a napěchováno v ukradených pytlích, zavázaných pupeční šňůrou. Kaleidoskop plný střípků a jinotajů. Zatřesu a skládám obrazce. Jsou krásné i divné, barevně ladící i v nesouladu, konejšivé i zneklidňující. Ale... OKÉNKO KALEIDOSKOPU: [][] Ke střípkům nemám žádnou citovou vazbu, Szabó mi to neumožnil. Teprve „v závěru nám konečně kamera dopřeje pobýt v blízkosti každého z jednotlivých cestovatelů a dá mu slovo“ (desEsseintes). Pro mě pozdě. [][] Zamrazilo jen jedinkrát, když si slepá nad kufrem brýlí z Osvětimi ověřovala, že zkušenosti jsou nepřenosné a prozřít se nedá cizíma očima. [][] Zaujala manipulace s ručičkami hodin, kvůli „vyššímu zájmu“, viz moderní zhůvěřilost, úředně nařízený letní a zimní čas. [][] K  sobě do tramvaje mě to nevtáhlo, zůstal jsem venku a jen tlačil. Tři subjektivní hvězdy, ale za brýle a 50 odstínů žluté přihodím i čtvrtou. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Budapešťské povídky mě už před časem zaujaly originální ústřední zápletkou a zvláštní atmosférou opuštěného prostředí, nímž se narůstající skupina cestujících vydává kamsi do vysněného města... a opakovaně po čase ve mě krásně dozrály. Už jen ty absurdní cestovní příhody s ručním poháněním staré tramvaje člověk jinde nevidí a přijde mi, že István Szabó již v prvním plánu dokázal děj po celou dobu vést se zajímavými zvraty, kreativními nápady (např. svícení na oknách tramvaji v noci) a též různými překážkami, jež putujícím staví osud do cesty. Ve druhém plánu se pak s působivým účinkem rýsoval obraz putování životem a světem, za jistým vysněným cílem přes různé, i zdánlivě nesplnitelné překážky včetně okamžiky chvilkového „pekla“ v životě (viz. výjev procházení ohněm/požárem, do něhož se tramvaj řítí)... a je to vlastně hezké, když režisér dokáže jasně sdělit myšlenky a současně nechat prostor pro interpretaci, jaká se divákovi během sledování poutavě podaného alegorického děje vynoří. Případné dějinné či politické odkazy jsem dokázal vnímat spíše minimálně, přesto jsem si odnesl ve výsledku uzemňující zážitek plný osobité dramatické atmosféry, malé špetky humoru a velké špetky člověčiny. [85%] ()

classic 

všechny recenze uživatele

Maďarský titul: Rozprávky z Budapešti, na mňa pôsobil asi až príliš »rozprávkovým dojmom«; viď otváracia sekvencia so žltou električkou, ktorú postavy najprv [1.] pripravili do stabilizovanej polohy, aby ju potom [2.] tlačili po premočenom piesku, či ju i nakoniec sami [3.] POSTAVILI(!) na trať [žeriav by mal teda čo robiť v takomto divokom teréne, nie to ešte tieto hladné postavičky], pričom asi vôbec najväčšie: [4.a] «Ad Absurdum»; bolo podľa mňa docielené do tej situácie, keď v nasledujúcom dianí, práve túto ELEKTRIČKU, na ktorej bol mimochodom postavený celý tento, naprosto bizarný titul, nakoľko určitá banda nešťastníkov, ju iba neustále tlačila po koľajnici, a k tomu si i často pospevovali do rytmu, či miestami tiež intelektuálne filozofovali nad zmyslom života, alebo sa tiež medzi sebou občas i pobili ... ; skrátka [4.b], rozhodne najväčší NONSENS spočíval v tom, ako v 2/2 minutáže, postavy ROZOBRALI tento dopravný prostriedok na množstvo dielov, s ktorými sa ponáhľali na druhú stranu rieky, kde ich zase zložili DOHROMADY; a čuduj sa svete, ONA znovu fungovala ako sa patrí! • Možné pozitívum naostatok spočívalo možno snáď maximálne len v tom, že nemecký režisér: Werner Herzog, nielenže [asi?] videl tento naprostý «bizarre», svojho maďarského režisérskeho kolegu: Istvána Szabóoa, kedy si dosť i reálne myslím zrovna to, že sa trošku inšpiroval na svojom zlomovom počine: FITZCARRALDO, kde megalomanský protagonista Brian Sweeney Fitzgerald v podaní vskutku šialeného Klausa Kinskiho, sa pomocou domorodých indiánov, pokúsil popresúvať parník skrz peruánsku džungľu, a k tomu i po strmom svahu, čím vari nenarážam práve na nič iné, než na to, že v tomto podaní to bolo mimoriadne realistickejšie, pútavejšie, kvalitnejšie a cetera. • Týmto rozprávkam sa radšej zo širokého oblúka celkom vyhnite, pretože by ste mohli prísť k veľkému úrazu, a tak vás predsa dopredu varujem, že pri Fitzcarraldovi, vám pravdepodobne hrozí takmer to isté, ale s tým podstatným rozdielom, že v prvom prípade uvidíte film, zatiaľ čo hneď v tom druhom: naozajstný FILM, čiže nie je film ako film ... ()

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Podobenstvo s nesúrodou skupinou ľudí, ktorí sa spolu dostávajú do vyhrotených situácií, čo už je otrepaný námet vo veľa rôznych žánroch. Ale tu treba zopakovať, že sa jedná o podobenstvo, aby si divák nemyslel, že si z neho tvorcovia robia srandu. Prečo sa tuláci snažia električku, ktorú ledva postavili "na nohy", odtlačiť do nejakej vzdialenej vozovne, o ktorej ani nevedia, či je opustená, alebo či by im v nej dopravný prostriedok nezabavili? Lebo je to podobenstvo o hľadaní zmyslu života v sústredení sa na ďalší cieľ, keď jeden už je splnený. Prečo má tá električka charakter kabelky Mary Poppins, keďže sa do jej jedného útleho vozňa zmestí niekoľko desiatok pasažierov, plus vrecia s potravinami a priestranné lôžko pre matku s dvoma novorodencami? Lebo je to podobenstvo o eskalujúcom spolunažívaní v novovzniknutej komunite, ktorá sa postupne buduje a mení. Električka je len kulisa, čo dokazuje aj fakt, že príbeh, ktorý sa celý odohráva v exteriéri, by sa dal imho bez problémov spracovať divadelne. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Kurňa, Jarmareční bouda 3. Nějak mám "štěstí" v poslední době na tyhle jako postapo, které ale mají být symbolickým a alegorickým vyjádřením k sisyfovskému pinožení na tomto světě vezdejším. Jen tedy mne zaráží, jak jsou si všechny ty filmy podobné - jak již zmíněná Jarmareční bouda, tak Pod elektrickými mraky, tak tohle. Vlastně jen poukázání na zkázu a zmar, lidskou touhu zabíjet, závidět, a láska není, je jen sex. (A děti.) A stejně jako u předchozích dvou titulů i zde mi vadí úmyslné vynechání toho krásného, co život přináší, a samozřejmě i víry. Ačkoliv ano, vozovna je symbolem ráje, já vím. Ze začátku jsem se tedy těšil na poněkud jinou alegorii, vzhledem k tomu, že tramvaje za Rakouska-Uherska byly určitým symbolem pokroku (soudil jsem podle dobového hudebního valčíkového podkresu), jedna dokonce vedla z Bratislavy do Vídně, a v těch 70. letech už šlo jen o pozůstatky velké minulosti. Vlastně jsem tak nějak čekal i spojení s rokem 1956, ale zůstalo jen u uprchlíků, bez bohatšího podkresu a kontextu. A nějak jsem nepochopil, proč jednu z hlavních rolí výsostně maďarského filmu hraje kovaný Polák, kde přece jen byli trochu jinde, už vzhledem k silnému katolickému zázemí, ze kterého vzešel jak kardinál Wyszinski, tak pozdější papež Jan Pavel II. Zatímco Maďaři přece jen měli stále blíž k té uherské horkokrevnosti a nekonečné svobodě pust. Chápu, oč panu režisérovi šlo, ale podle mne to pojal až moc povrchně, nejde do hloubky, a některé okolnosti úmyslně opomíjí. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Úplně ze všeho nejdřív musím napsat, že pan István Szabó už u mě své místečko po filmech Na miskách vah a Mefisto má, tedy jsem se ničeho neobávala, trochu jsem tušila a hlavně se těšila, co asi tak dostanu za filmové sousto tentokrát.. A opět trefa do černého, pan režisér si mě zase povodil a nabídl mi velice zajímavou jízdu žlutou tramvají bez čísla i bez šťávy, k tomu válkou vyplivnuté „trosečníky“ bez zázemí a kousky jejich životů, ať už v drobných epizodách či osudových dramatech, se vším, co k lidem patří, např. lhostejnost, manipulace, krutost, strach, no a na druhou stranu je tu patrná i touha po životě, naději, dětech.. Poděkování kolegovi Willy Kufalt za tip.. ()

Astaroth12 

všechny recenze uživatele

Dva druhy filmov vobec nevyhľadávam a to je experimentálny a tým druhým je podobenstvo. A už , keď na nejaký natrafím, tak sa ho snažím prežiť a táto Alegória nebola výnimkou. A aj keď viem, že pri tomto druhu filmu sa až tak na príbeh nehladí, tu sú argumenty celkom iné, ale aj tak som sa pri niektorých momentoch musel zamyslieť, čo tým asi režisér myslel. Už keď skupinka pútnikov začala starú nepojazdnú električkú posúvať na trať, už to mi prišlo trocha absurdné, ale keď som videl toľko ľudí v lesoch, na poliach, čo niekam idú, tak som si hovoril, či to nie je ta známa púť do Mekky. Lenže z Maďarska do Saudskej Arabie je viac než 3000 km, tak to nie, asi sú ľudia na hríboch. No s kuframi by asi do lesa na hríby nešli. A keď sa nejednalo ani o osídľovanie Ameriky, už mi z toho vzišlo len Výmena obyvateľstva medzi Česko-Slovenskom a Maďarskom okolo roku 1945 do cca roku 1948. Vážne toto mi vŕtalo po celú dobu, že prečo sú tisíce ľudí na nohách a putujú a nevedia ani kam či kde. Už tu bolo niekoľko filmov, kde v jednej miestnosti bolo niekoľko rôznorodých ľudí, ale tento s nimi pracoval fakt unikátne. Lebo nielenže museli sa strpieť., ale museli si aj pomáhať či rešpektovať sa aj keď niekedy museli prísť aj vyhrotené situácie, no partička, ktorá sa z času na čas vymieňala, to vždy nejako ustála. Je to trocha divný film o putovaní neznámych ľudí a ich pohľadoch na krajinu, ktoré ukazujú, že sú v nejakom očakávaní, ale sami nevedia, či majú čakať , že novinky im prinesú radosť alebo aspoň nejakú útechu vo svojom živote, alebo ako na trati začali, tak na trati aj skončia ich životy. Už dlho sa mi nestalo, že pri pozeraní filmu som mal také zmiešane až znepokojujúce myšlienky, lebo aj keď postav bolo veľa a dialógovo sa riešilo všeličo od odtieňov žltej až po zbalenie batohu, aby si si nezabudol nič dôležité, tak mi toto putovanie prišlo ako nezaujímavé a jednotvárne. A nič na tom nezmenil ani fakt, že sa režisér snažil vybrať postavy, ktoré majú nejakú výpovednú hodnotu alebo majú v sebe vodcovské schopnosti aj tak ma to neoslovilo tak, ako by som si prial. Ale v tomto konkrétnom prípade je určite chyba vo mne, nie som na tento druh filmu zmyslovo vybavený, ale aj tak viem oceniť, že nuda alebo nezáživnosť sa tomuto filmu vyhli a tak i navzdory všetkému, má film niečím oslovil. Silné 3*. ()

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Zvláštní film, jenž klame již svým povšechným (= pod označení "povídky" se totiž vleze leccos) názvem - Budapešťské povídky (btw. mám-li věřit google překladači, tak věrnějším překladem slůvka "mesék" by byl výraz "pohádky"; Budapesti mesék = Budapešťské pohádky; i anglické slovo "tales" ostatně odkazuje k příběhům s nadpřirozenými/nepřirozenými prvky, viz "fairy tales"), za prvé: je nade vší pochybnost jasné, že se děj filmu neodehrává v aktuální (r. 1977) Budapešti či jejím blízkém okolí (ostatně nejsem ani stoprocentně přesvědčen, zda to, že postavy filmu mluví maďarsky, postačuje k tomu, abychom místo děje příběhu museli nutně lokalizovat do Maďarska a jeho anonymizované [typizované - Lékař, Holič apod.] obyvatelé vnímat jako Maďary; možná by se tento příběh mohl odehrát i leckde jinde, jinými slovy možná vyjadřuje něco univerzálního z lidské zkušenosti?) X máme tu však náznak pro protikladné, lokalizovatelné (odkazující pouze k maďarské zkušenosti) "čtení" filmu: dvouminutová, úvodní expozice složena z autentických archívních záběrů válečné Budapešti (?), náhlý zlom (přechod od fakticity k čiré fikci), film se tak potenciálně odehrává v jednom z možných fikčních světě, světě nejasné katastrofy (totálního zničení Budapešti/Maďarska?; paradoxního světa Budapeště bez Budapešti); za druhé: s žánrem (filmové) povídky nemá film absolutně nic společného, kdybych měl film nějak typologizovat, pomohl bych si spojením "alegorická road movie". Přiznávám bez mučení, že ten hlubinný jinotaj jakožto základ filmu mně bezprostředně uniká, zdá se mně nemožným ho dekódovat/dešifrovat (omluvit mě může snad to, že na mě promlouvá z jiného času a jiné kultury), a tak nezbývá, než si pohrávat s nepotvrditelnými hypotézami (je to za mě právě tato vlastnost - totiž to, že film funguje jako stroj na produkci diváckých hypotéz, jeho jistá zpětná neartikulovatelnost -, kvůli níž film stojí za vidění!): SPOILER ALERT! a) Samozřejmě se nabízí výklad, že film kritizuje totalitární komunistický systém. Tramvaj, do níž na začátku bezprizorní Maďaři (?, Východoevropané?) naskočí, v níž se vydávají za neznámým (resp. mlhavým) cílem, vidinou něčeho lepšího je pochopitelně komunismus ([vnucená?] volba; praxe politiky jakožto organizace společnosti vedoucí k brutalizaci obyvatelstva vůči sobě, nivelizaci rozdílů mezi členy skupiny), a všechny ty půtky, pře a rvačky, které na cestě cestující čekají, mohou ukazovat na marnost této cesty (tohoto způsobu dopravy, splývajícím se způsobem žití). b) Nebál bych se ale postoupit i na vyšší rovinu, film může taktéž ukazovat nemožnost harmonického společenství bez státu (bez formalizovaných pravidel, které se snaží cestovatelé neúspěšně zavést, a jejich vymahatelnosti), takže místo antikomunismu by jako interpretační klíč bylo možno použít Thomase Hobbese a jeho "Homo homini lupus", Sartra a jeho "Peklo jsou ti druzí", jako opravdová katastrofa by tak nebyl komunismus (zdá, že v tomto filmu přichází po velké neviděné katastrofě, katastrofa ještě větší), nýbrž byl rozpad řádu, institucí (tedy film "přemýšlí" anti-anarchisticky). c) Další vodítko by mohl poskytovat Kafka (ev. tradice absurdního divadlo), resp. jeho převrácení - v předešlých interpretacích jsem tak nějak předpokládal, že film ukazuje tragédii (tragédií společenství, jejího vykloubení); ale je tomu skutečně tak?, nesnaží se film o happy end? v čem by mohl spočívat? - v tom, že si postavy uvědomí (oproti Kafkovým postavám, kupř. Josef K. z Procesu), že smysl (a touha) byl(i) vždy už nich (imanentní), že to není něco tam venku (transcendentní), za čím je třeba se hnát, ale spíš výsledek introspekce. Proto závěr vypadá tak jak vypadá: místo finálního určení je irelevantní, v závěru nám konečně kamera dopřeje pobýt v blízkosti každého z jednotlivých cestovatelů a dá mu slovo. Jediný (?) možný happy end v příbězích s typizovanými postavami zřejmě spočívá v myšlence sebe-objevení, sebe-prosazení. SPOILER ALERT. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 70 % () (méně) (více)

slunicko2 

všechny recenze uživatele

O čem vlastně vypráví toto smutné depkoidní podobenství? 1)  Film není postapokalyptické dobrodružství, je to podobenství. Nemůžeme tedy uplatňovat obvyklé požadavky na logiku děje a smysluplnost konání postav. Zmatení lidé bezhlavě putující krajinou mohou připomínat leccos, od maďarských vysídlenců po první světové válce po jakousi předzvěst novodobých živých mrtvých, jejichž smysl a chování mi rovněž zůstalo až do konce seriálu dokonale utajeno._____ 2)  Asi první, co divákům se zkušeností ze života v zemích socialismu vytane na mysli, je právě alegorie na socialistické budování. Nejprve vzpomeneme na staré zlaté časy (císařství), pak je nám předestřena všeobecná zkáza, která předchází prakticky všem revolucím. Touha po lepším životě se pak realizuje nám zde v Čechách stejně jako v Maďarsku důvěrně známými situacemi z období budování socialismu, hledáním vnitřního nepřítele, sebeorganizací v dějinách dosud nepoznaných společenských poměrů a tak dále. Lidé věří - ne v Boha, to jsem nezaznamenal ani jednou, zato však v lepší budoucnost. Na konci jejich poutě je vysněná vozovna poblíž Města, která symbolizuje komunistické světlé zítřky._____ 3)  Postupně se z chaotického shluku lidí začíná formovat organizovaná skupina, jejíž členové o své privilegium musí bojovat s vnějšími nepřáteli a musí řešit i vnitřní rozpory. Na cestě za zpěvu budovatelských písní se lidé potkávají s různými strázněmi a nesnázemi od přepadení, chybějících kolejí, požáru či záplav. Několikaletá cesta si vyžádá i různé oběti. Vznikají oslavné básně na tramvaj, která se v samém závěru mění až na jakýsi alegorický vůz, jak je známe z prvomájových průvodů. Výstižným symbolem doby je i vše, co se odehrává kolem barvy tramvaje._____ 4)  Na rozdíl od skutečných budovatelů socialismu a komunismu ti naši ve filmu do cíle dorazí. Vozovna je ovšem něco úplně jiného, než co očekávali. Druhá pointa snímku mě dojala._____ 5)  Film má ale širší přesah. Lze jej vykládat i jako podobenství o putování ve smyslu sebehledání člověka obecně zvláště s přihlédnutím k biblickému osudu proroka Mojžíše._____ 6)  Historické záběry Budapešti začátku 20. století jsou parádní._____ 7)  Nesedne mi pojem road movie. Většinu typických znaků pro tento žánr film neobsahuje._____  8)  Snímek mi připomíná československé filmy nové vlny šedesátých let, než je zarazila normalizace. V Maďarsku dvacet let po povstání už vládly liberálnější poměry, které umožnily Szabovi natočit podobnou výpověď._____  9)  Zaujal mě návod, jak psát žádosti._____ 10)  Zajímavý koment: desEsseintes****._____ 11)  Podle titulků byl film natočen v roce 1976. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Remíza, depo či vozovna - to je ono (komunistické) nebe, kam se sjíždějí (pardon: jsou tlačeny a strkány) tramvaje, které se vykolejily v minulém režimu (výborný závěr a morálka filmu). My ovšem máme možnost sledovat jen jednu z nich, ale můžeme se domnívat, že u ostatních to bylo obdobné. Nesourodá společnost, všíchni ovšem bez materiálního zázemí, si hledá svoji organizaci. Od původní spontánnosti a bojů proti vnějšímu nepříteli se přechází k čistkám ve vlastních řadách a následné totalizaci. A co se tady stane, když se v depu setkají všechny tramvaje se svými osádkami? Která tramvaj bude mít prim? ()

Reklama

Reklama