Mefisto

Z třídílné slavné série Istvána Szabó jde o první a z mého pohledu nejsilnější film, který přinesl K. M. Brandauerovi nesmírně vděčnou roli ambiciózního herce, který se stal pěšákem v mocenské hře. Díky ní se z něj definitivně stala velká hvězda filmového plátna. Szabó sice využívá konkrétní historické události a dobové rekvizity, ale vytváří nadčasový snímek o konformitě, manipulaci a kariérismu, která vede ke ztrátě vlastní identity. Szabův ministerský předseda není konkrétní historickou postavou, ale zosobněním mocenské zvůle a člověka na vrcholném postu kterékoli diktatury. Hodně chytrý scénář v řadě detailů ukazuje postupnou destrukci osobnosti a naznačuje, k jak temným koncům mohou vést počáteční kompromisy. Celkový dojem: 100 %. (17.10.2008)

Přiznávám, že mi nedělá radost, když je mrtvolné scénické schéma zatahováno i do filmu (neplatí pro Kurosawu a drobné výjimky), protože právě on je jediným médiem, jehož dynamickým výrazivem jsem schopen divadlo akceptovat a dokonce si ho i užít. Jistě proto nepřekvapí, že mé hodnocení neodráží formální aspekt snímku, kterému by vpravdě neuškodilo, kdyby se Szabó častěji zřekl své prkenné masky Rozvláčnosti a rozproudil pozvolna tuhnoucí krev v žilách divákových (tak jako s hravou sekvencí "převleků" nebo s geniálním zakončením do mrtvolky na betonově odosobněném a pustém stadionu), ale odměňuje zejména fantastickou procházku zákoutími duše, košatou látku na nerušené přemýšlení a herecký koncert Herr Brandauera, jehož výrazový rejstřík je stejně nevyzpytatelný jako měňavá podoba chameleona. Poznámka na okraj: Poněmčení dabingem nevyšlo tvůrcům zcela ideálně a vytrhává z dění. 4,5* (14.11.2008)

Příběh herce Hendrika Hofgena, který je ochotný úspěchu a divadlu (i mimo scénu hraje part, který ho zpočátku i baví, byť si uvědomuje a později ho děsí jeho směr ) podřídit vše, a to dokonce i morální zásady a svobodu. Hofgena ale nemůžu tak lehce odsoudit. Sice se zbavuje svých rasově nevyhovujících přátel, ale na stranu druhou mu není lhostejný jejich další osud. Možná, že umění skutečně přechovává vyšší hodnoty a nehledě na politický systém je zprostředkovává lidem. Možná skutečně nemůžeme všichni emigrovat, protože země by zůstala prázdná. Možná skutečně nemůžeme být každý hrdinou. Byť právě apatie je to, co nejen totalitním režimům tak nahrává. (24.10.2008)

Jediný problém ktorý mám z touto snímkou je dĺžka. Hlavne prvá polovica sa ťahá a ťahá a unavila ma (a to som fanúšikom filmov Bélu Tarra). Druhá polovica už nabrala spád a krásne ukázala tvár totalitnej spoločnosti. Úplne som sa vžil do hlavnej postavy ktorá síce odmietala prichádzajúci režim ale čoskoro zistila, že ak nebude spolupracovať, dopadne ako jej kolegovia ktorí sa proti nemu postavili a úplne náhodou zomreli na "následky autonehody, či spáchali samovraždu". 3.5*. Myslím si, že by som, bohužiaľ, za rovnakých okolností riešil prežitie rovnako. Chápem nadšenia ale aj kritiku... Zvolil som si strednú cestu. (04.10.2021)

Rozmáchlý portrét transféru mladého (dle vlastního přesvědčení jak jinak než nedoceněného) adepta divadelního herectví od rozjíveného bohémství (za zvláštní zmínku stojí úchylně působící scéna taneční průpravy s černošskou učitelkou, u které můžete hádat jak skončí - scéna i učitelka) přes "nutnost" kariéristických podrazů až k neutuchajícímu konfliktu mezi "tím lepším v Hofgenovi" a jeho touhou udržet si to, co má, za zuřivého obelhávání se tím, že je to tak vlastně konáno pro dobro všech, a s tím, co se děje kolem, a čemu slouží, nemá jako "obyčejný herec" nic společného. Téměř dvě a půl hodiny, které mě nenudily, a které bych asi potřeboval vidět ještě párkrát, aby některé detaily zapadly na své místo v té pestré skládance lidského charakteru. Necítím to sice jako žádný milník ve své "kariéře" filmového diváka, ale rozhodně tuto manifestaci propojení umění a společnosti doporučuji. Rozhodně ale ne pro večery, kdy si chcete po těžkém dni odpočinout u něčeho tak či onak nekomplikovaného:) 80% (26.05.2013)