Baraka
Baraka
Baraka: Odysea Zeme
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
Až na pár skutečně úchvatných záběrů(např. zrychlené mraky nebo buddhistické modlitby) nenabízí z mého pohledu Baraka něco úžasného. Je to docela realistické zachycení světa, nicméně mám pocit, že by to přece jen šlo udělat i zajímavěji. Sekvence z velkoměsta je možná zbytečně moc dlouhá a její smysl je jasný již po pár sekundách. Již zmiňovanou trilogii jsem zatím neviděl, ale očekávám od toho přece jen trochu víc:)V podstatě souhlas s Djkoma. Každopádně zajímavý projekt. ()
Spousty povrchních pohledů. Asociuje mi zoo. ()
Pastva pre oči aj pre uši.. ()
Jeden z nejlepších dokumentů vůbec. Prolíná se zde vše, co se týká naší Země... příroda, kultura, náboženství, společnost a další. Ron Fricke použil velice působivě kontrasty velkoměsta a divočiny nebo klidu a spěchu, ke kterým zvolil i nádherný hudební doprovod. Tomuto filmu není co vytknout... ()
Tento film je jedno velké filozofické dílo. Jestli se u filmu někdo nudil, tak to je právě to, že nepochopil hloubku filmu. Filozofického srovnání světa - východní a západní svět, historie a současnost, lidská civilizace a příroda, svět primitivních lidí a moderní civilizace...srovnání je tam mnohem víc, záleží na každém, na co se bude soustředit. Skutečně, tento film obsahuje zamyšlení nad celým naším světem. Ale i bez této myšlenky je to úchvatný dokument o krásách světa a zapomenutých končinách. Úžasné záběry berou dech a nádherná hudba, kterou je vše podbarveno, dolaďuje celý film k dokonalosti. Rozhodně je to film, který nebude zapomenut ani za sto let, ačkoliv ne každý pochopí jeho smysl a bude ho vyhledávat. Skutečně se tu nemluví ani slovo, ale nejen, že tu není potřeba slov, ale jsou přímo nežádoucí, protože takto si každý může udělat svůj nerušený názor a přemýšlet o filmu bez kohokoliv, kdo by ho provázel za ručičku, jak jsme na to dnes všude zvyklí. ()
Baraka je pro mne zvláštním počinem a upřímně mi moc nesedla. Popravdě vlastně ani nevím, co tímto dílem chtěl básník říci. Zpočátku sledujeme krásné záběry, které lze pojmout například jako meditaci před spaním, avšak přibližně v polovině filmu (pokud lze Baraku považovat za film) začínají převládat různé více či méně depresivní výjevy, které se mi nelíbily ani za mák. Po zhlédnutí Baraky jsem značně rozladěn a jsem tímto dílem zklamán. 55% ()
Pěkný obrázky, ale to jsou v NG taky. Hlubší smysl mi zřejmě uniknul. ()
Čekal jsem, že s filmem bez jediného kloudného slova budu mít velkej problém. Je asi dobře si přečíst před jeho zhlédnutím obsah a pár komentářů, aby člověk věděl, do čeho jde. I já jsem tak udělal. Jde opravdu o jakési zamyšlení... ale nad čím? To je asi ta síla tohoto snímku. Díky nulovému komentáři, si z něj každý může vzít co chce. Já bych řekl, že jde o zamyšlení na lidstvem a jeho pozicí na světě, ale co tím chtěl básník řící a zda skutečně chtěl docílit něčeho konkrétního, nevím. A pátrat po tom nebudu. Jak jsem již psal, ať si z toho vezme každý, co chce. ()
Úchvatný průrež lidskou pestrostí vyobrazený v krásném ale i drsně laděném odlesku. Dlouhé záběry do lidské tváře, zrychlené scény světových městských tepen, rituály, záběry krajin. Krystalicky čistá instantní dávka rozmanitosti naší planety doprovázená poklidnout meditační hudbou bez jediného slova. ()
Tahle koláž dramatických příběhů krásy naší planety je balzám na duši. Nádherné to pohyblivé obrázky, milé i syrové, žhavé i mrazivé. Příroda, člověk, jejich kontrasty, boje i symbióza. Podivná zákoutí, lidská mraveniště. Vše jak malované, z kouzelného klobouku vypadnuvší, podpořené některými úžasnými hudebními motivy a tolik moc vyzařující energie. Možná namítnete, že zápletka je nějaká mdlá, postav přespříliš a milostá linka chybí, ale v případě tak nádherné kamery i scén to je opravdu úplně jedno. Tyhle výjevy z našeho světa jsou lék a vzpruha, neuvěřitelně silný zážitek. Baraku na vás, vy vyznavači nafetovaný animace! ()
Pro mě svého času zásadní snímek, který ustanovil svůj vlastní žánr dokumentu "člověk / příroda / civilizace / soundtrack". A nastavil laťku hodně vysoko. Skladba audio a vizuální složky je propojena dokonale a soundtrack patří k tomu nejlepšímu, co bylo kdy ve filmové hudbě vytvořeno. Rovněž oceňuji, že autoři jen nechali volně plynout obrazy a nechali už na divákovi, aby si vytvořil svůj vlastní názor. Tedy naprostý opak výrazně aktivistického triptychu xxx-qqatsi, kde se podstatně více tlačí na pilu. ()
Baraka dýchá, pak se trochu dusí a pak zase volně dýchá. Účelem Baraky je, abychom jí pocítili nejen na plátně, nýbrž i v životě. A hudba Michaela Stearnse je vskutku éterická, geniální, nadsamsarická. Glassova hudba z KOYAANISQATSI by zde působila jako slon v porcelánu. A vůbec - srovnání s KOYAANISQATSI naprosto neobstojí, neboť Baraka má zcela jiné posleství - zachytit nezachytitelné. A pokud je člověk připraven vnímat, dostane plnou dávku. Pokud ne, uvidí jen zajímavě zhudebněný dokument. ()
Nádherné obrazy prírody striedané obrazmi mesta a civilizácie vykradnutými z Koyaanisqatsi a powaqatsi, nádherná hudba, nádherná rozpohybovaná kamera, ktorá niektoré menšie nedostatky dostatoćne zakrýva. na jednej strane efektná báseň s výpovednou hodnotou bez slov, ktorú môže závidieť ktorýkoľvek hovorený dokument, na druhej strane preťahované zábery aby sa splnili limit 1,5 hodiny (nestačilo by 75 minut?) ... Dostane to 4* ()
Příjemný zážitek. A to kolikrát stačí... ()
Naprostý klenot dokumentárního filmu. Kdo neviděl nechť svojí chybu napraví ()
Obrazově nádherné a dechberoucí, trochu méně naléhavé než Reggiovo Koyaanisquatsi, kde ale hraje velkou roli také Glassova stresující hudba a celkové tempo je rychlejší a chaotičtější než u Baraky, která na mě působila dost meditativním dojmem...až na záběry z koncentračního tábora, kdy mi příjemný meditační úsměv začal tuhnout na rtech. ()
Jedním slovem wow. Od začátku až dokonce jsem nemohla odtrhnout oči. Perfektní záběry, zachycující krajinu, přirodu a zvířeta, lidi, kulturu, styl života. A to s jedním dechem, vzájemnou podobnost ale i rozdílnost. Dokonale podbarvené a ještě vypíchnuté hudbou... Prostě nádhera. Nikdy sem si nemyslela že mě uchvátí dokument bez komentáře a odborného výkladu. Ale v tomto snímku je záměr a všechno naprosto jasné a přesto zbývá dost prostoru aby si v tom člověk našel to svoje.... Stopáž je příjemné a naprosto dostatačující délky... dávám 93% ()
Včera SAMSARA, tak teď jasně následuje Baraka. Opět v tomhle dokumentu není potřeba slov. Za hypnotizující hudby jsou vidět obrazy a výjevy ze světa, zobrazující umění, náboženství, krásné panorama přírody, ale i ty hnusy společnosti, hlavně že jsme moderní a vyspělí... Odpudivě hektický život ve velkoměstech, kde se člověk nesmí zastavit, jinak ho ostatní semelou. Děkuju, za to že žiju v malé vesnici a nemusím do Mekky nebo na skládku hledat jídlo. Tyto dokumenty by se měly pouštět povinně ve školách. Krásné, ale drsné zároveň...9/10 ()
Úchvatné a podmanivé, to samozřejmě. Snad jen malé zamyšlení. Kolik podobných nádherných obrazů, nad kterými se v Barace člověk dojímá, jindy v každodenním životě mlčky a bez povšimnutí míjí, zcela ponořen do svých starostí...? Vyjděte někdy v noci z domu ven, na zahradu, a v tichém úžasu chvíli pozorujte mraky, líně plující temnou oblohou, jen na okrajích ozářené svitem měsíce, který se za nimi ukrývá... Všechno je zázrak, když máte oči otevřené a dokážete se na chvíli zastavit. ()
Nějak mě to nechytlo. Ne, že by Baraka vizuálně nebyla zajímavá, ale dost mě deptala a uspávala Stearnsova hudba. Párkrát jsem usnul a musel přetočit zpátky. Možná by bylo lepší pustit si s nějakým jiným soundtrackem. A také mi tam trochu víc chyběla nějaká konfrontace, víc dynamiky, možná i víc hnusu. Nicméně, uznávám, že některé záběry jsou dechberoucí. ()