Baraka
Baraka
Baraka: Odysea Zeme
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
Celokulturní epitom. Pocta. Rozdíly a tradice. Lidské artefakty. Nevyjadřuje se, jen tak jakoby ukazuje ten základ z toho, co tady lidi na té planetě vlastně tvoří. Portrétní záběry úchvatné. Netlačí se tady moc na pilu. Sem tam se ukáže moderní člověk pochodující v mravenčím průvodu uprostřed města, sem tam neúcta ke zvířatům, sem tam chudoba a bída. Ale celé vlastně krásné, používající kontrasty a dostávající člověka do takové klidné, pokorné zóny. ()
Nádhera obrazom i zvukom - podmanivý film. ()
Pro někoho nudné, pro druhého fascinující. Dokument s krásnými záběry a podmanivou hudbou. Nikdy nezapomenu na část, která ukazuje lidi žíjící na skládce, bezdomovce na ulici a prostitutky stojící před nevěstincem a jejich neštastné oči. Kolik krásy a také utrpení je na světě.... ()
Komu běhá mráz po zádech při pohledu na úchvatná místa na Zemi, kam se asi v životě nepodívá, bude velmi spokojen. ()
Uchvatne zabery nekolika casti planety zeme, ktera na jednu stranu dokaze byt krasna a na druhou z casti nasi vinou pekna mrcha. 90% ()
Fantastický zážitek. Doporučuji všem. ()
Jeden z mých oblíbených dokumentárních filmů. Slovo ´baraka´existuje v několika jazycích a znamená něco jako ´požehnání´. Celý film je beze slov, i bez kometáře. Není v něm hlavní postava. Scény zachytávají životní situace lidí na různých místech světa. Záběry na tváře mužů, žen a dětí se střídají s impozantními záběry na přírodu. Záběry jsou dlouhé a střídají se náhle. Hudba, která podkresluje film, je netypická. V kompozicích je slyšet nástroje z celého světa v nezvyklých kombinacích, ale společně vytvářejí harmonii, stejně jako mozaika záběrů. ()
Nevim ale tento dokument me prilis nebavil narozdil od treba naboqatsi (nebo jak se to pise) al faktem je ze zabery jsou to pekne... Jen proste mi to pride po case nuda :) Mozna v kine bych se bavil lip... ()
Pocitovo jednoznačne jedna z najsilnejších vecí ktoré som kedy videl! ()
Luxusní obrazová podívaná, která uteče strašně rychle. Což je s podivem, protože se tam nevysloví jedinné slovo. Nádherné záběry, z kterých vyčtete o planetě hodně. ()
Obrazovo dokonalé dielo dotvárané údernou hudbou. Jednotlivé scény na seba nadväzujú rovnako ako v živote a vytvárajú ucelený obraz prepojeného sveta, kde akoby celá planéta mala kolektívne vedomie. Možno je všetko ukázané otvorene, ale o to viac času človek má, aby si jednotlivé prepojenia uvedomil a zamyslel sa nad nimi. Baraka sa slovami naozaj opísať nedá, na pochopenie všetkého sa treba ponoriť do sveta, sveta, ktorý začína aj končí zatmením Slnka. ()
Většinou zajímavé, často famózní, ojediněle interpretačně chudé. Koyaanisqatsi získala rovnocenného soupeře, kterého ale přeci jen dokázala těsně porazit, jelikož působí ucelenějším a vyváženějším dojmem. Po audiovizuální stránce je však Baraka podobně brilantní. Doporučuji k projekci v dobrém psychickém rozpoložení. 80% ()
Jako dokument (takového typu pro mě první) je to, abych tak řekl, dost těžko uchopitelné a hodnotitelné... Plyne pomalu, svým vlastním tempem, zanechává dojmy, nenásilně, zvědavýma očima, jakoby pohledem někoho, kdo je na světě cizí, kdo sem nepatří a přitom je tím světem uhranutý. Vyjadřuje se svým zvláštním způsobem, kterému jsem ne vždy úplně rozuměl, zobrazuje toho tolik a já si přitom říkal, proč zrovna tohle a proč zrovna takhle... No, je asi pravda, že nějaký komentář nebo titulky by ve filmu působily rušivě, přesto mi občas scházely, když jsem se chtěl dozvědět, co mně neznámého daný záběr dokumentuje a na jakém je to vlastně místě. Jsem už na to u dokumentů zvyklý, komentovaná projekce by pro mě proto byla ideální. Jenže Baraka zkrátka není dokument informující ani vzdělávací, mnohem spíš takový meditativní, reflexivní, "impresionistický"... ()
Audiovizuální klenot, který mě naprosto odzbrojil. Meditativní masáž pro všechny smysly vyprávějící o životě na Zemi a vše co se ho týká. A samozřejmě kritický pohled na moderní společnost. Vykořisťování, ničení přírody, urbanizace, lidé v továrnách, jako zautomatizovaní roboti. A po té zase nádherný, vesmírný klid. ()
Myslím, že toto je ten případ filmu, kdy forma zkazí celý zážitek. Podobné záběry už každý někdy viděl a pokud u nich není komentář, nebo alespoň nějaké popisky míst, na které koukáme, stává se z toho obrovská nuda. Ačkoli asi není lehké pomocí montáže vyjádřit jisté sdělení, stejně bych ho raději dostal přímo a ne pomocí "obrazové básně". ()
Když moje volba padla na Baraku dávala jsem jí pár minut, než mě pozorování různorodých výjevů z celé planety přestane bavit. Jenže ani nevím, jak se to stalo, ale já jsem to fakt dokoukala. Všechny scény byly opravdu zajímavé, navíc by mě z hlediska vizuálního zpracování ani nenapadlo, že se jedná o snímek z roku 92. Mám jedinou výtku, představovala bych si větší rozrůzněnost znázorněných oblastí, přeci jen se ve většině případů jedná o státy, kterou jsou dnes notoricky známé (Japonsko, Bali, Keňa atp.). ()
Tady se snad ani nedá mluvit o filmu ani o dokumentu. Užasná hudba - zejména Dead Can Dance. A Fricke je prostě fajnšmekr, kterej rád ukazuje co s kamerou dovede - viz sekvence pohybu kamery proti stromu na noční obloze. Na polici mi leži vedle Stalkera - myslím si že oprávněně. ()
Je to jako kdyžsi pustíte nějaký dokument, vypnete zvuk a pustíte si k tomu cdčko s relaxační hudbou. Měl jsem problém udržet při sledování pozornost a myšlenky mi stále někam ubíhaly, to se mi při KOYAANISQATSI nestávalo. (14.2.2005) ()
Najkrajšie pohladenie pre oči aj uši. ()
Zase jeden z mála filmů kdy forma předčí obsah, a je to škoda. Dívalo se na to opravdu hezky ale chyběla mně tam jakási pospolitost nebo snad návaznost. Prvotní krásné audiovizuální rozčarování přešlo do pomalu se nudícího utlumení bez možnosti hlouběji se zamyslet nad jednotlivými záběry. ()