Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vášnivý čitateľ Ken Kaneki žije v Tokyu, kde sa medzi ľudmi potulujú aj "ghoulovia", ktorí na prvý pohľad vyzerajú ako ľudia, čo využívajú k získaniu potravy. Kaneki na to doplatí, keď sa zamiluje do dievčaťa, ktoré je ghoul, hoci on jej skutočnú identitu nepozná. Odhalí ju až v momente, keď ho dievča napadne a pokúsi sa ho zjesť, pretože ghoulovia sa živia na ľudoch a potrava, ktorou sa živia ľudia, im príde nechutná. Avšak zhodou okolností sa stane, že to ona v dôsledku nepozornosti neprežije a lekári sa pokúsia Kanekimu zachrániť život. Aby Kaneki prežil, musia mu voperovať orgány toho dievčaťa. Operácia Kanekiho navždy zmení a vyvolá v ňom nezvyčajné reakcie, ako napríklad nechuť k ľudskému jedlu... (Chinese Ashio)

(více)

Recenze (53)

Yoshitsune 

všechny recenze uživatele

V dnešní době sem rád za takové anime jakým je Tokyo Ghoul, ano postava Kanekiho je zde vykreslena jako slaboch a tak trochu prosťáček, ale i za takovouhle postavu sem rád. Proč si asi teď budou mnozí ptát, proč je rád za postavu která brečí a dává najevo svoje city, emoce, sny a cíle, no protože mám rád takovéhle postavy. Né že bych neměl rád nabušené postavy, které pokaždé když se střetnou s nějakým nepřítelem, tak ukážou svoje bradky a v polovině souboje takovým postavám začne laktace viz takový Kenshirou. Takže ono je to pak fakt záhul na to koukat, navíc problém s takovou postavou je, že dál nemůže rozvíjet. Zatímco se z takového slabocha jakým Kaneki je, se může později vyklubat, právě onen nabušenec a nebo ne, takovéhle postavy mají prostě možnost se vyvíjet a jít různými cestami. A co ostatní postavy ? No jejich to opravdu hodně a každou postavu, opravdu každou, sem měl svým způsobem rád, buď byla něčím zajímavá a nebo mně zajímal její osud. Ale asi sem si nejvíc oblíbil právě tyhle, z řad lovců (vlašťovek) je to Mado a Suzuya, co se týče ghúlů, tak Tsukiyama - to je prostě zlatíčko), Yoma, Rize - přestože tam je jenom krátce), Touku a v neposlední řadě i Kanekiho......... no trošku i Nishikiho, ale opravdu jen trošku. Co se týče animace, tak je sice krásná, ale souvisí s tím i jeden velice vážný problém a tím je, jak již bylo zmíněno je cenzura, cenzura to je prostě čistý zlo, díky tomu divák přijde o docela pikantnosti. Za zmínku ještě stojí velice povedený opening a ending, ta hudba je prostě úžasná. Ale co mám opravdu rád na tomhle seriálu je, to že zde neni jenom to násilí, ale právě i ta citová stránka, navíc ve dvanácti dílech se povedlo krásně, vyzobrazit postavy a jejich osobnost. Tento seriál má mé doporučení co by nezkušeného otaku, jen ta cenzůra tomu škodí, takže pryč sní. PS : Jason a jeho luskání prstů je hrozně nakažlivé, naučil jsem to tak nějak dělat . ()

Hromino 

všechny recenze uživatele

Nemáte-li rádi slovní průjem, přeskočte na komentář uživatele navigator, ten můj názor v podstatě dokonale vystihl na pár řádcích. — Čím začít, když k Tokyo Ghoulovi se mi toho dere na jazyk – respektive na špičky prstů – tolik? Nejrozumnější se mi zdá hned úvodem nastínit největší problém Ghoula, jímž je příšerná nekonzistentnost. Snad čehokoli. Děje, jenž je spleten z několika dějových linek, mezi nimiž seriál skáče jak koza Róza, ovšem ve výsledku jich stejně hrst upustí ve stylu „smůla, počkej si na další řadu, bude-li nějaká další”. Postav, o nichž se toho příliš nedovíme (s výjimkou hlavního hrdiny) a jejich charakter je ohlodán vesměs na jeden či dva výrazné povahové rysy, pročež nám jsou tyto postavy a jejich osudy celkem ukradené (s výjimkou vyšetřovatele Mada). Kresby, která je sice celkově na poměry studia Pierrot nadprůměrná, ale místy je stejně nehezká, skoro až odfláknutá. Cenzury, jíž je mnohdy příliš použito ve scénách, v nichž by nějaká ta kapka krve či otevřeného násilí určitě mohla být odhalena, a naopak tam, kde by toho násilí nemuselo až tolik býti, je jí minimum. Hudby, neboť oproti pěkné znělce úvodní a ještě lepší znělce závěrečné mi OST připadal takový nijaký, nevýrazný. A mohl bych pokračovat možná ještě dál. Mým největším problémem celkově byl ovšem hlavní hrdina Kaneki, jenž je ukázkovým příkladem hrdiny, který zkrátka nemůže získat mé sympatie. Že je to zpočátku úplný loser a slaboch, budiž. Že ho často vysekávají ze srabu druzí, nad tím ještě přimhouřím oči. Nemůžu však fandit hrdinovi, který zesílí – respektive získá nějakou tajemnou, velkou, ohromnou sílu – rázem úplně náhodně a bez vlastního přičinění, bez vynaloženého úsilí, bez nějakého tréninku. A když nemůžu fandit hlavní postavě, vedlejší postavy jsou mi ukradené, a ty postavy, které mě aspoň malinko zaujaly, brzy zemřou nebo hrají jen minimální roli, je těžké si takový seriál užít. Dávám ve výsledku 2* za pěknou kresbu (ovšem – viz výše), pěknou hudbu (ovšem – viz výše), těch několik scén, kde atmosféra fungovala, kde měl seriál nějaký potenciál a kde se tvůrci nebáli zobrazit trochu násilí (ovšem – viz výše), a konečně za to, že sledování tohoto seriálu nebylo navzdory tolika chybám nikterak traumatizující. ()

Reklama

SonGokussj 

všechny recenze uživatele

Tokyo ghoul je jak filmový průmysl. První díl je nejlepší, pokračování ujde a pak jen ždímají peníze. Tokyo ghoul má dílů 12... Snad si o tom utvoříte představu, co na tuto slátaninu kňučení, rozumů a skoro bezdůvodné akce říkám. Nemohu doporučit prakticky ani těm, kdo hledají jen akci a bezmyšlenkovité souboje. Na to jsou o DOST lepší kousky, než tato nepovedená věc... Za nadějný start: 30% ()

Starletka 

všechny recenze uživatele

První epizoda mě upřímně nadchla. Naivně jsem si myslela - konečně zase nějaký dobrý psychologický horor. O to víc pak rostlo moje zklamání s každým dalším vydaným dílem. Neustálé bezdůvodné boje, ploché, rádoby badass charaktery a hlavně přehnaná cenzura opravdu velice kazí celkový dojem. Opět dobrá byla zase až poslední epizoda, ale sérii to nezachránilo. Bohužel, všechno mezi prvním a posledním dílem je celkem hrůza, a to ne v dobrém smyslu slova. 4/10 ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Som človek? Som ghoul? Do ktorého sveta patrím? Čoho všetkého som schopný? Ďalšie anime, ktoré brnká na existencionálnu strunu a otázku bytia vo fantazijnom svete, do ktorého sa hrdina-nehrdina (morálne dilemy a rozhodnutia servírované tvorcami sa ho snažia postaviť do nečiernobieleho svetla) znenazdajky prepadá. Cesta od zaujímavého originu hlavnej postavy (iste, našli by sa filmy, ktoré obsahujú niečo podobné, ale momentálne ich v pamäti lovím márne), ktorý dopĺňajú halucinácie a vydarená psycho atmosféra, vedie neznámo kam a je lemovaná všednými archetypmi (hrdina - málovravný outsider a melancholik, ukecaný kamarát, mentorský barman ecetera ecetera) a miernou predvídateľnosťou, čo je trochu na škodu, ale nebráni príjemnému žánrovému zážitku. Absencia školského prostredia naopak na škodu rozhodne nie je (i keď isté indície naznačujú, že to tak dlho nezostane), o to viac poteší nezriedkavá prítomnosť mrazivých, resp. humorne-mrazivých momentov (tie krvavé chvíľky s temnými úškľabkami som si neskutočne užíval). Aj hra s vizuálom počas psychedelických halucinogénnych vízií je príjemným osviežením. Občas je vidieť, že si musia tvorcovia vypomáhať scenáristickými barličkami ako zo šablóny pre instantné použitie ("náhodné" stretnutia a udalosti) a miera pátosu je na tradičných hodnotách, ale nie je to nič, čo by bránilo v ľahkej stráviteľnosti dynamického deja. Hierarchia sveta ghoulov sa črtá na horizonte, uvidíme, či dôjde k prehĺbeniu. Nádych prvej epizódy sa síce neskôr vytráca, ale ako diváka si ma stabilne udržiava. Ergo, veľmi, veľmi opatrná, ale zatiaľ spokojnosť. Neoslní, ale zabaví - i keď skôr ako oddychová séria. Uvidíme, čo ďalej. Prvé tri epizódy: 70% Pozn.: Nevykráda sa tu trochu hudobne prvý OP Psycho Pass? Úprava: Takže je to rovnakým interprétom. ////////// Nie som si istý, kde presne nastal zlom, ale zakrátko po začiatku sa začali moje akékoľvek ďalšie očakávania vytrácať rýchlejšie ako Rus po dvanástej vodke. Vo výsledku som sa síce teda nijakého zabŕdnutia do školského prostredia ani komédie nedočkal - avšak ani návratu k motívom načrtnutým v úvode seriálu, ani hlbšiemu rozpracovaniu postáv ale práve naopak - v deji sa čím ďalej začali množiť chyby, nevysvetliteľné divy a nechcene vtipné momenty, ktoré dokonale podrážajú nohy akýmkoľvek snahám o aké-také temné pojatie a atmosféru. Vyraďovanie postáv preberá účinný systém z Walking Dead dohnaný do extrému - náš hrdina niekoho stretne, následne táto postava prejaví zaujímavú vlastnosť a nakoniec je zabitá skôr, než si k nej dokážeme vytvoriť akýkoľvek vzťah (nezriedka hneď v prvej epizóde, kde sa objaví); a pretože u tých s dlhšou trvanlivosťou zväčša to niečo zaujímavé absentuje, mení sa sledovanie zo zábavného na čakanie na smrť ďalšieho vyvoleného hracou kockou scenáristickej náhody... teda logiky. A zavinené je to skutočne pretrvávajúcou povrchnou zameniteľnosťou nerozvinutých archetypov, z ktorých mnohé postupom času začínajú byť nudné. Animácia tiež nie je prostá vád a do očí bijúca cenzúra jej nepomáha, i keď si nie som istý, či by to vo výsledku bez nej nebolo ešte komickejšie. A to, čo predvádzajú scenáristi v posledných 3-4 epizódach je až neuveriteľné, akoby sa snažili všetko vyhodiť oknom. Navyše je to utnuté tak hlúpo, až to bolí. Na druhú stranu, spočiatku ma to zaujalo a vydržal som bez problémov až do konca. Možno trochu nadhodnocujem, ale ešte si nie som úplne istý, či ho rovno zavrhnem alebo mu ešte dám šancu. Moje zmiešané pocity mi nedovoľujú jednoznačne hodnotiť. Zatiaľ na hrane, keď sa mi to rozleží v hlave, možno znížim. 1. séria: 40 - 50% ()

Galerie (16)

Zajímavosti (3)

  • Při scéně, kde Gurmán Shuu Tsukiyama přemýšlí o tom, jak sní Kanekiho, poslouchá 9. Symfonii e moll Antonína Dvořáka – Z Nového Světa op. 95 (jajo161)

Reklama

Reklama