Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Manželé Marek a Monika Šírovi se přestěhovali z Prahy na vesnici. Hodlali tady najít nejen lepší vzduch pro vlastního synka trpícího těžkým astmatem, ale i vstřícnější klima pro dva starší adoptované syny, kteří nezapřou svůj romský původ. Sen o svobodném "přírodním" prostoru však bere rychle za své, když postarší soused jejich syna Františka obviní z toho, že mu kamenem rozbil čelní sklo u auta. Vesničané nejsou k cizincům příliš vstřícní, soužití s otevřenou arogancí, která neskrývá chuť hnát svou kauzu až k soudu, však Šírovy dohání k neadekvátním reakcím. Marka a Moniku, odhodlané vybudovat rovnoprávné a láskyplné rodinné prostředí, navíc dovedou čas od času pořádně vytočit i samotní kluci. Mezi křehkým zázrakem lásky a strachem z nenapravitelných chyb se rodí rovnováha všedních dní. Střídmé komorní vyprávění nabízí otevřený pohled na otázky všednodenní tolerance a ekologie rodinného i společenského prostoru. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (157)

C0r0ner 

všechny recenze uživatele

Zvláštní je, že v české kotlině žije mnoho etnik (Romové, Vietnamci, Ukrajinci, Němci, černoši, Arabové,...), ale nenáviděné je pouze jedno. Jak to? V životě jsem neslyšel někoho říkat: "Nenávidím ty zasraný rákosníky!" Proč? Protože mají svoje večerky a podporují trh. To, že si k tomu pěstují trávu je mi úplně jedno, protože to ve výsledku ten trh taky podporuje, akorát vládu to sere, protože z toho nemá prachy. Jo, dneska se taky zrak upírá na Araby, ale to je kvůli jiným věcem. Asi jsem xenofob, ale cikány si nikdy nezamiluji a film o tom, jací jsou vlastně skvělí neberu. Prostě ne. Protože realita říká něco trošku jiného. 30% ()

Biopler 

všechny recenze uživatele

Problém rasovej neznášanlivosti zaviaty niekde mimo Prahu, s podpriemerným Trojanom a otravným synkom cigánom, ktorého "Dobrý den, dobrý den, dobrý den" ma s pribudajúcimi minútami nudilo ako aj zvyšok filmu, ktorý bol predo mnou. Typická zápletka s naštvaným xenofobikom, ktorú som čakal, no ani nebola dotiahnutá dokonca, tak čo vyzdvihnúť? Ručnú kameru snáď. ()

Reklama

Šandík 

všechny recenze uživatele

Smradi žel poněkud selhávají v tom nejpodstatnějším, totiž v režii, místy dosti schématické, nevýrazné a nevynalézavé. Spíše než zajímavý děj často sledujeme sled jednotlivých, dosti statických záběrů, z nichž si divák teprve zpětně rekonstruuje, co se vlastně stalo a proč. Poměrně koukatelná a experimentující Hoznauerova kamera tento handicap naštěstí poněkud vyvažuje, ovšem místy byla touha po experimentu zjevně silnější než bylo zdrávo. Záběry snímané přes hlavu některé z postav, z radikální podhledu nebo naopak nadhledu, nezaostřené pozadí nebo naopak zbytečně neostré popředí, to všechno je spíše samoúčelnou hříčkou než nosným výrazovým prostředkem. Velmi příjemná je hudba kapely Jablkoň, ovšem s tou zásadní vadou, že ji režisér doslova zneužívá k vytváření "tklivých" míst, často ve spojení s těmi mnohokrát a oprávněně kritizovanými pohledy do prázdna. Zmíněné nedostatky ovšem velmi podstatně vyvažuje jednak velmi obstojné herectví a to i v dětských, velmi suverénně a téměř bez jediného zaváhání podaných rolích, a dále nesmírně silná a hutná knižní předloha, přímo autorkou převedená do podoby scénáře, velmi plasticky a živě zprostředkovávající reálně prožité situace. Tereza Boučková evidentně nemínila celý problém nikterak zjednodušovat. Smradi jsou z tohoto hlediska v podstatě hraný dokument, velmi přesně a syrově pojmenovávající mnohé z toho, co adoptivní rodiče či pěstouni s romskými dětmi reálně prožívají. Češi jsou žel vskutku velmi nesnášenlivým a xenofobním společenstvím. Zároveň je ovšem velmi jasně řečeno, že latentní rasismus není ani zdaleka jediným problémem podobné adopce. Tím největším jsou děti sami, velmi temperamentní a nezvladatelné, někdy nezdravě důvěřivé a manipulovatelné, navíc velmi podstatně poznamenané obdobím, ztráveným v kojeneckém ústavu či dětském domově. Dobře vystižené jsou i selhávající a nespravedlivě sortýrující učitelky, které své svěřence v zásadě nezvládají a vedou s nimi podivnou zákopovou válku, obdobně nezvládající rodiče, kteří se v zásadě snaží prostě jen "přežít" a na nějakou výchovu už nemají sílu. Výborně je ostatně vystižen i klukovský svět, prost vší idealizovanosti, jimiž dětství mnoho dospělých tak rádo obaluje a krášlí... Velmi důležitý, byť ne zcela zvládnutý film! Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Matty, Lima, Tosim, Lynn, stration, zipexx ... Komentáře na přesdržku: honajz, salahadin, Wormboy,The Viper, Monoxid, kubal18, benqsiemens, WarholsC, don_mingo, Niggo ()

Zagros 

všechny recenze uživatele

Smradi pro mě byli až překvapivě nevýrazným filmem. Po těch oceněních jsem čekal mnohem lepší snímek. Na vině je zejména slabý scénář a příběh. Zápletka je sice pozoruhodná, ale sama o sobě nestačí. Chce to její větší rozvedení. Celý film se točí jen v pár dnech a vlastně jen kolem jednoho banálního konfliktu, který navíc zůstane nevyřešen. Přitom tohle téma nabízí opravdu velmi mnoho. Nelíbila se mi ani hudba, která mě spíše rušila. Podivné hrátky s kamerou mě vždy také vytrhly z už tak slabého příběhu. Například ta rotující kamera u stolu? Kameraman se chtěl předvést? Ivan Trojan je možná náš vůbec nejlepší herec, tohle byl ale jeho nejslabší film, ohodnocený Českým lvem. Neměl zkrátka moc co hrát. No a poslední věty na závěr jsem taky nepochopil, bylo to hloupé a úplně mimo. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Xenofobohemian Rhapsody. Každá z postav dostane několik desítek sekund trvající detail obličeje k vyjádření tichého emočního vypětí, prostředí je často snímáno z perspektivy ptáka, který se zastavil v letu a nebo požil a do toho rozverně hraje Jablkoň. Forma na sebe celkem zbytečně strhává pozornost a pro ten ze zkušeností čerpající příběh o rodičovském každodenním boji, co nelze vyhrát a nemůžete si dovolit prohrát, je jen koulí u nohy.. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (8)

  • Autorka scénáře Tereza Boučková se inspirovala vlastními zážitky s výchovou adoptovaných romských dětí, které ztvárnila také v románu „Rok kohouta“ z roku 2008. (Ded@M@tes)
  • Větší část filmu se natáčela v obci Vráž u Berouna. Ve filmu účinkují i někteří místní obyvatelé. (ČSFD)
  • Film získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Diváckou cenu. Na filmovém festivalu v Istanbulu byl pak oceněn za nejlepší režii. (Ded@M@tes)

Reklama

Reklama