Shilje sanghwang
Real Fiction
Obsahy(1)
Experimentální snímek natočený pomocí deseti kamer během 200 minut. Za spolupráce jedenácti kolegů vytvořil Kim Ki-duk dvanáct sekvencí na téma ponížení, násilí a síly k odplatě. Pouliční kreslíř, jehož neustále sleduje dívka s videokamerou, postupně osvobozuje své skryté emoce. Pasivní oběť se nakonec neváhá stát útočníkem a pomstít všechna nastřádaná ponížení. Sled výjevů, jenž začíná a končí v parku, kde hrdina kreslí portréty kolemjdoucích, představuje rozmanité situace a modely jednání. Hledání niterných popudů a citů postupně stírá hranice mezi skutečností a představou, obojímu však vládnou tytéž nepřemožitelné síly. Město ze začátku i závěru filmu je stále totéž, vědomí hlavní postavy se však navždy změnilo. "Filmy nemění realitu, ale spíše stav vědomí lidského jedince," tvrdí režisér. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (29)
200 minút, desať kamier a jeden muž na ceste za pomstou. Detailná štúdia prirodzenosti ľudského násilia ako reakcie na ponižovanie, lož a odstrkovanie. Kim KiDuk opäť preukázal svoje majstrovstvo keď dokázal takýto zložitý experiment so scenárom-nescenárom pretaviť do filmu, ktorý nenudí ani minútu a umožní divákovi dokonale sa zžiť s antihrdinom filmu a jeho násilnou cestou za odčinením najväčších krívd jeho života. 8/10 ()
To, že na Skutečné fikci pro mě není nejzajímavější skutečnost, že byla natočena za pouhých 200 minut, vidím jako důkaz Kimovy geniality. Ač "digitální" filmy zrovna nemusím, tady se prokazuje, že když jste dobří, je jedno, na co točíte (a že berete hned první záběr). Film je rozdělen do jednotlivých mikrosvětů, které jsou většinou zajímavé samy o sobě. Vždy se v nich vyskytuje osoba, která v minulosti hlavnímu hrdinovi něco zlého provedla, a s jeho příchodem následuje krvavá msta. Ať už budete tenhle snímek brát jen jako rekordně rychle natočené experimentální cvičení nebo úvahu na téma uvnitř potlačované násilí, pochybuji, že se budete nudit. ()
Jako experiment asi povedené, ale jako film ne tak moc. Nejsem každopádně dost velký dobrodruh, abych ocenil rozhodnutí natočit ten film za 200 minut - rozhodně mu to uškodilo. Tahle drsnější verze Falling Down měla rozhodně na víc. ()
Je to celkom dobrá experimentálna dráma od Kim Ki-Duka. Má vydarený príbeh o pouličnom maliarovi, ktorý je aj napriek nekonfliktnej povahe nútený každodenne znášať ponižovanie, až raz namaľuje mladú ženu a keďže nemá peniaze, oplatí mu to pozvaním na zvláštne predstavenie. Tu sa ale neočakávane stáva jedným z jeho hlavných protagonistov a kvôli tomu sa z neho stáva nový človek, dlhodobo zadržiavané emócie mu vyjdú na povrch a vydáva sa na cestu pomsty všetkým, ktorým mu kedy ublížili. Spracovanie je celkom slušné, ale aj tak z neho prevládajú zvláštne pocity. Úvod išiel úplne mimo mňa, celá časť na námestí mi nesadla, ale príchodom na predstavenie to už začne byť zaujímavejšie a potom si ma to už získalo. Jeho cesta pomsty ale vlastne aj celý film je rozdelený na niekoľko približne rovnako dlhých epizód, ktoré prakticky fungujú aj samostatne. Hlavný hrdina rieši svoj problém stále s niekým úplne iným, na inom mieste a aj iným spôsobom, pričom niektoré epizódy sú zaujímavejšie viac a iné zase menej, získala si ma napríklad časť v knižnici, s manželkou, v reštaurácii, ale aj iné a celkovo z toho prevládajú dobré pocity. Herecké obsadenie je bez problémov, Joo Jin-Mo mi síce viac sedí v komerčnejších úlohách, ale aj tu ma bavil a zvyšok sú už epizódne postavy s pár minútami priestoru. Réžia a technická stránka sú ale úplne rozporuplné, tento experimentálny štýl sám o sebe pôsobí zaujímavo, predsa len za takú krátku dobu natočiť takýto film je skutočne umenie, ale osobne by som určite viac ocenil formu, ktorú Kim Ki-Duk využíva bežne. Takže Real fiction je rozhodne zaujímavý film, ktorý ma až na ten úvod bavil po celý čas, ale práve táto experimentálna forma mu u mňa zhoršila hodnotenie, keďže je to až príliš amatérske. Takto to beriem skôr len ako zaujímavý bonus v rámci tvorby tohto výborného režiséra. 67% ()
Ze začátku a toho podivného rituálu v divadle jsem byl trochu rozpačitý, ale to co následovalo, mě plně uspokojilo:-) ()
FIlm ktory zaujme uz len tym, v akej kratkej dobe prebehlo natacanie. Tam vsak prednosti nekoncia. Ako hovori trajler - Fikcia, alebo skutocnost? Nejde ani tak o najdenie odpovede, ako skor o to, akymi prostriedkami je tato otazka polozena. Scena odohravajuca sa na divadelnom podiu, tajomna zena s kamerou, chvilkove zmeny obrazu pri urcitych udalostiach...je naozaj zaujimave ponarat sa do reziserovej predstavy a inventivnych postupov. (8/10) ()
Tak tohle byl ten nejkrásnější kladný hrdina ve filmu, co znám. Ale mnohem větší strach mám ze sebe. Je normální, že jsem se při každé vraždě křenil od ucha k uchu a radostí jsem skákal ze židle? Se mnou nebude něco v pořádku. Já mám ohromnou úctu k životu (a nedělám v tom rozdíl mezi člověkem a jakýmkoliv jiným živočichem (k rostlinám, pravda, ještě tak vřelý vztah nemám)), ale tyhle brutální záležitosti ve mně vyvolávají neskutečný pocit radosti a zadostiučinění, ačkoliv v normálním životě si při chůzi dávám sakra pozor, abych náhodou nezašlápl nějakého roztomilého mravenečka. Snad to tedy v těchto mantinelech ještě chvíli udržím :-). Ovšem nutno podotknouti, že brutální styl pana režiséra se velmi rychle přejí a stává se po několika filmech extrémně otravným. ()
Kim Ki-duk umí, i když experimentuje. Film jako odplata za životní křivdy. Umění jako popud ke změně stavu vědomí jedince. ()
Zvláštny film. Kim sa pustil do vôd experimentovania a vytvoril surrealistické dielo o jednom mužovi, rozhodnutým pomstiť sa každému, kto mu zničil život. Zároveň sa však jedná o jeden zo scenáristicky najslabších Kimových filmov, čo doháňa fenomenálny výkon Jin-mo Jua. Je len škoda, že absolútny vrchol filmu, teda brilantné divadelné predstavenie Moje druhé ja, počas ktorého som ani nedýchal, sa odohrá behom prvých 20 minút a zvyšok filmu už neplynie v takom duchu. Ten ostatok je viac v štýle Takaši Miikeho, alebo skôr jeho napodobenine, ale záver je opäť skvostný. Len ten scenár - väčšinu filmu sa krátko zoznamujeme s postavou/ami, ktorú vzápätí Jin brutálne zavraždí, a to je vlastne všetko. Nie také dobré ako iné Kimove filmy, ale stále "nevšední podívaná", akú mnohokrát nemáte šancu zažiť. ()
Kim Ki-duk se rozhodl, že v nepovedené zombiárně ztvární smutný příběh svého dospívání, kdy mu všichni ubližovali a on se jim poté pomstil - tím, že točí neskutečné sračky. ()
Wow, tohle bylo natočeno během 200 minut? Četl jsem si tento fakt předtím, než jsem se začal na film dívat, takže jsem očekával něco slabšího. Po dosledování se mi však nechtělo věřit, že se to mohlo povést takto skvěle. Film rozhodně není dokonalý, to vůbec netvrdím, ale je to pozoruhodný a velmi povedený projekt. Navíc se nejedná o žádný nudný film, příběh je sice podivný, ale tak už to prostě u Kima bývá. 7,5/10 ()
ako experiment to na mna zafungovalo. z rozpaciteho zaciatku sa nakoniec vyklula cesta, aku som kedysi zazil s michaelom douglasom vo volnom pade. moze byt. nic extra, ale staci. ()
Experimentální snímek, na jehož natočení, postačilo Kimovi pouhých (ani se mi nechce věřit) 200 minut dokazuje, jaký velký potenciál tenko Korejec v sobě skrývá. Po rozběhu v magickém divadle se sice jedné o lineární cestu pomsty, přesto je dostatečně působivá a prostor nakonec dostane i emoční scéna v čítárně, která onu zdánlivě předem nalinkovanou útočnickou procházku (v dobrém slova smyslu) mírně narušuje. 80% ()
Každým ďalším filmom sa Kim ki Duk profiluje do podoby tvorcu a režiséra, ktorého osobitý štýl a spôsob rozprávania zbožňujem. Real Fiction je experiment postavený na výbornej myšlienke. Skryté bolesti, krivdy a poníženia, ktoré spôsobili citovú deformáciu hlavného hrdinu sú po strete na divadelných doskách prelomené a on sa vydáva na cestu pomsty. Vydáva sa vyriešiť minulé krivdy tým, že ľudí, ktorý mu ich spôsobili zabije a tým sa následne oslobodí. Film natočený za veľmi krátky čas funguje presne v týchto momentoch v ktorých má. Aj keď štruktúra filmu je od polovice rovnaká - bez prekvapenia - film nenudí, pretože neutále predstavuje nové a nové charaktery. Tie síce pôsobia ako určité archetypy ale o to je zábavnejšie sledovať, ako sú všetky popravované. Posledný človek, ktorý prejaví nad hrdinom ľútosť vytvára dôležitý katarzný moment. A koniec pohrávajúci sa s divákom o tom čo je a čo nie je skutočné, je už len príjemným zakončením podareného experimentu a zaujímavého filmu. ()
Mi Nü-Chai to napsal moc hezky, dovolím si ho citovat. "Kim Ki-duk se rozhodl, že v nepovedené zombiárně ztvární smutný příběh svého dospívání, kdy mu všichni ubližovali a on se jim poté pomstil - tím, že točí neskutečné sračky." Co dodat? Konkrétně u tohoto filmu, který má "pouze" 82 minut jsem trpěl, jako kdyby trval několik hodin. Neskutečná blbost. ()
7/10 Myslím, že mě čeká zajímavá cesta ke Ki-dukovým počátkům. Znám totiž jen jeho novější snímky. Nějak takto si představuji "skutečnou fikci". ()
Fantasticky experiment. Je uzasne sledovat, jak Kim Ki-duk dokaze za pouhych 200 minut natocit film, ktery ma ve finale mnohonasobne vyssi umeleckou hodnotu a zabavi vas xkrat vic, nez mnohe "profi" filmy, se kterymi se "profi" filmari patlaji roky. Neveril jsem, ze podobna zdanlive jednohubkova zalezitost, ve ktere bylo vsechno nataceno z voleje, bez jedineho retakeu bude fungovat, ale ono to skutecne funguje. Je to temne, nekompromisni a vnitrni amok odplaty hlavniho hrdiny citite dokonale. Tradicni Kimuv trademark brutality a nikdy nechybejiciho fuckingu neni treba pripominat. Fanousek rucnich kamer a syrovosti sice nejsem vubec (viz. napr. tezce odpadni Greengrassova filmografie), ale je videt, ze pokud ma nekdo talent, jde to! Kim si u me timhle kouskem ziskava dalsi poradny kousek respektu. 8/10 ()
Snímek stojí za pozornost a nejen díky jeho až neuvěřitelně krátké době natáčení. Netradičně znázorněné vykreslení pomsty hlavního hrdiny na lidech, co mu ublížili. Zvláště od scény v divadle dostává příběh ten pravý spád a my jen čekáme, kdo bude další... "Příště na liliích, ty voní opravdu dobře!" A závěr stojí také za to! "Střih!" ()
Experimenty s čistou formou filmu v štýle Dogmy95 (aj keď s kopou násilia a post synchrónnou hudbou) ma vždy oslovia svojou surovosťou spracovania a oslobodením z klietky umelosti moderných filmových vyjadrovacích prostriedkov. Real fiction dokonca zachádza ešte ďalej. Úplne odbúrava systém omyl-klapka a natáča s 10 kamerami za 200 min. Ako experiment uspokojí lačného diváka, ochotného priznať filmu aj inú ako len estetickú a pôžitkársku formu. Je ale zbytočné ho zaraďovať do klasickej filmovej tvorby, ako aj prisudzovať mu väčšiu hodnotu akú má. ()
ocenenia : MFF Moskva 2001 - Nominácia na 1. cenu ()