Reklama

Reklama

Po náhlé ztrátě zraku objevuje Ingrid nová zákoutí vlastní představivosti. Láska, touha i obavy se v nich zhmotňují s intenzitou, která si v ničem nezadá s vnějším světem.  Kde je hranice mezi fantazií a realitou? Dráždivá sonda do vnitřního světa slepé ženy překvapuje bohatou vizualitou i absurdním humorem. (Aerofilms)

Videa (1)

Trailer

Recenze (72)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Neobyčejný film, který se k mému údivu doslova měnil před mýma očima. To, co se zpočátku jevilo jako citlivě natočená studie manželství, které je poznamenáno ženiným oslepnutím, postupně přecházelo v komplikovanou a rafinovanou hru s divákem, který v posledku nedokáže rozeznat, co je pravda a co fantazie. (Osobně jsem se v jednom momentě zcela ztratil a propadl dokonalému zmatku ve vztahu ke sledovanému obrazu). Film je postaven na výborně obsazené představitelce titulní role (pozoruhodný herecký výkon Ellen Dorrit Petersen) a nápaditém scénáři. V ději nechybí jemný humor ani lehce provokativní erotické motivy. Ne vše mi zde sice sedlo a chvílemi se mi tam vkrádala lehká znuděnost, ale určitě je to výborný film, který mi třeba vzdáleně připomněl slavné drama ČEKEJ DO TMY z r. 1967. Filmů o slepých lidech (respektive proč mám pocit, že je to vždy atraktivní mladá žena?) bylo natočeno spousty, ale zrovna tento je podle mě výjimečný tím, jak ukazuje, že vnitřní život těchto lidí je možná mnohem překvapivější, než by nás vidoucí asi kdy napadlo. Na celovečerní režijní debut překvapivě vyzrálé a promyšlené - tento film doslova otvírá oči. ()

maddy 

všechny recenze uživatele

Ani nie tak depresívna dráma o strate zraku ako skôr hravá sonda do psychiky slepého, respektíve v tomto prípade slepej. Taký Stranger Than Fiction naruby, originálne podaný príbeh s nespoľahlivým rozprávačom ponúkajúci pohľad do vnútra slepého človeka. Pretože kontakt s okolitým svetom sa po oslepnutí nekončí, práve naopak, do popredia sa dostávajú iné zmysly - hlavne fantázia a predstavy, ktorými si slepý „nahradzuje“ zrak a pretvára do nich svoje pocity, túžby a hlavne obavy. Čo z toho je však pravda a čo len čistá predstava? Vďaka originálne podanému príbehu si na to bude musieť odpovedať divák sám rovnako ako titulná postava, ktorá poskytne len veľmi málo vodítok k tomu, čo je vlastne realita a čo nie. Pre masy asi ťažšie stráviteľný kúsok, ale ako festivalový film priam stvorené. Správne drzé, ľahko provokatívne, ale hlavne skvele natočené a zahrané. K druhej polovici by som síce mal niekoľko výhrad čo sa týka práce s tempom, ale zároveň sa rovnako nemôžem dočkať kedy Slepú uvidím druhý krát a rozlúčim celú tú mozaiku. CELKOVO: 3,5* (7/10) ()

Reklama

hous.enka 

všechny recenze uživatele

Mísit realitu s fantazií považuji za jeden z těch zajímavějších momentů tohohle filmu. Jenže si nejsem jistá, zda se nakonec režisér neztratil v tom, co chtěl vlastně tímhle filmem říct. Možná jsem nedávala moc pozor, ale záměr autora jsem zkrátka nepochytila. Ano, byla paranoidní a praštěná a nechtěně komická, ale tím to přece nemělo skončit, ne? ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

z některých kritických ohlasů jsem nabyl dojmu, že onou oceňovanou zvláštností Slepé má snad být jakési hravé střídání mezi vyprávěním objektivní perspektivou vševědoucího vypravěče v kontrastu s nespolehlivým vyprávěním subjektivní perspektivou hrdinčinou. nechce se mi s tím přímo nesouhlasit - respektive chce, jelikož ta slova popisují pramálo zajímavou banalitu, ale netroufám si -, a tak jen řeknu, že to, co zde jako podstatné vnímám já, tím však popsáno nebylo. proto za sebe dodávám, že na hru v zorientování mezi "fikční skutečností" a "imaginativní fikcí" jsem já osobně s filmem nehrál, ani jsem nenabyl pocitu, že právě k tomu by diváka snímek pudil. šlo tu o jinou hru. vždyť celé vyprávění je přeci vedeno perspektivou hlavní hrdinky a odtud surovou matérii fikční skutečnosti tudíž abstrahovat nelze ani ve stopovém množství. usilovat o nadhled mi proto zavání "slepou" uličkou. napětí mezi realitou a iluzí je trivialita, jejíž zdůrazňování je zde nejen nemístné, ale zastírá opravdové unikum filmu, a sice skutečnost, že forma vyprávění v sobě odráží dynamiku procesu vlastního vznikání (a do značné míry i zanikání, které je přeci neodmyslitelnou součástí procesu vyprávění). tematizace vidění může v souvislosti s tím svádět k závěru, že jej namísto pasivního odezírání vizuálních počitků máme vnímat (i) jako (spolu)vytváření obrazu a samotné sledování filmu se podle této logiky stává participací na zmíněném procesu výstavby narativu. vidět jako tvořit. tvořit jako vyprávět. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Jen chvíli trvá, než se v slepotě rozkoukáte, film si Vás rafinovaně vede citlivým dávkováním, přivodí Vám celou řadu interpretačních prožitků, než Vás nechá naplno přistoupit na tu hru a pak už si ji po krátký zbytek času užívat, místy za výbuchů úlevného smíchu, místy s mrazivým trnutím, nebo dokonce s něhou a dojetím, když si uvědomíte, že to je opravdu cesta, že to úplně vážně funguje. ***** Pochopit, že hlavním problémem, s ním se hrdinka vypořádává, není slepota, chvíli trvá. Dalším krokem je pochopit, že slepota vůbec není problémem, se kterým se hrdinka vypořádává. Že slepota byla do jejího světa naopak zakomponovaná tak snadno a rychle, že se jí stává nevyčerpatelně kreativním, záživným a místy až krutě zábavným nástrojem, jak se vypořádat nejprve se svou osobní krizí, a posléze a především i s krizí manželskou a nechutí k životu vůbec. To je fenomenálně odvážné myšlenkové salto, přímo mortale pro vražedně zaběhaná paradigmata příběhů o chudácích slepcích, o slepotou "postižených" lidech, které je nutné udělat, abyste si film užili, abyste ho docenili. Neboť pro tuhle chytrou ženskou je slepota dar z nebes, vytržení ze zaběhanosti a nezáživnosti všude kolem sebe zřené reality, dar, kterým se rozhodne transformovat, zkultivovat a zhodnotit jak život vlastní, tak i docenit možnosti života jako takové a radikálně proměnit svůj původně trpný vztah k jeho zvoucí, lákavé matérii. ***** Jakmile vám přestane v rozhledu překážet to obyčejné a známé, to, co vidíte, protože to očekáváte a všichni kolem zřetelně dělají, můžete v sobě objevit smysl pro zajímavější, spletitější variace reality. Když zhasnete v prázdném pokoji, najednou může být plný hrozeb nebo příslibů nebo obecněji nových možností. Až iracionálně hladce to funguje, musíte rozsvítit, abyste se těch zneklidňujících představ zbavili. Ale jste-li v jejich světě "uvězněni" nadobro, dá se to otočit ve vlastní prospěch, v duševní ozdravění. Máte nové možnosti, jak si vyprávět realitu, jak ji žít, jak si kdykoli odžívat, co je právě potřeba. A možná pak ve tmě vysvitne i cesta, jak díky "hendikepu" zdravěji pokračovat dál. Jak se nenudit - a jak nenudit. A je to ženský film, odvážná pocta fenoménu ženy - pátému elementu, film, v němž se novým, rafinovaným způsobem předvádí a připomíná, že ženská smí a má v životě využít jakýchkoli prostředků a lstí, pokud jedná s otevřeným srdcem, vedena prastarou a ryzí ženskou intuicí, aby se vymanila a osvobodila a mohla dál měnit všechno k lepšímu, zúrodňovat a zúročovat, ozdravovat a krásnět svůj i okolní svět. ***** Chápu, že v distribuční verzi ta poslední, závěrečná věta, která celý koncept prozradí a film do správné koleje usadí i méně vnímavým divákům, řečena být musela. Director's/art film cut by měl být právě o tu půlminutu kratší, končit tím momentem, kdy si ona na dřevěné podlaze svléká džíny mezi slunečními skvrnami. Pak by zůstal vzrušujícně dráždivý, jako byste přišli potmě, odcházeli potmě, a zpátky na denním světle svého všedního života pak nevěděli jistě, čeho jste se to zúčastnili, ale zůstala ve vás vydrážděnost, vlastní touha provokovat a jistá uspokojivá slast. Přitom všem se nesmí zapomenout, že to byl moudrý, vhledový film o tom, jak skrze pochopení a aktivní uchopení neutuchající dráždivosti a slibné nejistoty života najít sebe, a v sobě vnitřní tvořivou rovnováhu a klid. ***** Norská kinematografie se alespoň jedním nekorektně vtipným, stejně řízným jako niterně vnímavým pronikavým dílem vymaňuje ze svojí zbytnělé komfortní zóny. A netřeba zdůrazňovat, ale sluší se podotknout, že řemeslně byl snímek natočen tak, jako by s tím konceptem kamera dýchala, jako by ho milovala, jako by to sama byla zmoudřelá a sebejistá ženská. A filmová hudba, ten obezřele zvolený a načasovaný výběr několika málo písní, byl ďábelsky citlivým počinem. () (méně) (více)

Galerie (13)

Související novinky

Startuje letní přehlídka BEST FILM FEST

Startuje letní přehlídka BEST FILM FEST

09.07.2015

Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 9. do 15. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (více)

Evropa začíná zbrojit na Oscary

Evropa začíná zbrojit na Oscary

31.08.2014

Je teprve konec srpna, ale již nyní se filmová studia začínají připravovat na klíčovou sezónu roku, kdy vypouštějí své nejambicóznější snímky (alespoň co se týče kvality) a doufají, že se díky… (více)

Reklama

Reklama