Xi You
Le Voyage en occident
Cesta na západ
Journey to the West
Obsahy(1)
Uprostřed živého mumraje marseilleských ulic se objevuje postava mnicha, který se téměř nepostřehnutelným, milimetrovým pohybem vydává na cestu po zdejších prostranstvích. To, co se zprvu zdá jako sošné ustrnutí uprostřed davu, teprve až s časem věnovaným filmu probouzí k životu nepatrné posuny a téměř neznatelný krok vpřed. Snímek spadající mezi kontemplativní filmy vyžadující trpělivého diváka, který je ochoten se do prožitku ponořit a aktivně na něm participovat, nezapře spříznění s myšlenkami buddhismu. Klíčem ke čtení filmu je zde samotný objekt zájmu. Mnich totiž na poznání města nepotřebuje vést dialog s lidmi, pozorovat okolí či si zjišťovat fakta. Stačí žít, vnímat prostý okamžik a místo procítit, aby jej šlo pochopit. Podobnou výzvu klade režisér i před diváka a probouzí v něm touhu pohlédnout za navyklé náležitosti umění. Námět snímku vychází z úspěšné divadelní hry Only You, v níž Tsai Ming Liang rovněž režíroval chůzi kráčející postavy. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (17)
Už to nie je také vizuálne úchvatné ako Chodec. Tsai tu viacej tlačí na preformance, kde sa snaží poukázať na reakcie ľudí. Celá scéna v podchode je úžasná. Ale potom je to len variácia na to čo sme už dávno videli. Síce je tam pár invenčných nápadov a ksicht Denis Lavant, ale nechalo ma to chladnejším, než som čakal. ()
Důsledná anti-teze new ageových receptů na štěstí a vyrovnanost. Tsai Ming-liang básní o pomíjivosti způsobem, v němž každá slza, krok i nadechnutí má i nemá váhu. ()
Ultimate Meditation. Ming-liang Tsai přibližuje filmové plátno galerii a vnímání filmu meditaci. Vnímání času, pohybu a prostoru. Nepopsatelný zážitek. ()
[AFF 2014] Spomaliť...Možno práve to je to, čo človek v dnešnej dobe skutočne potrebuje zo všetkého najviac. V tichosti sa na chvíľu zamyslieť, opustiť hektický stereotyp a nájsť niečo, čo má zmysel. Alebo aspoň nazrieť touto trhlinou v každodennosti. Ak by som mal parafrázovať istý komentár užívateľa Matty, označil by som Tsaiov experiment za "filmový ekvivalent harmónie v chaose". Hlboko sústredený dokument, v ktorom ťažko rozlíšiť, či sa jedná o skutočnosť (Kang-sheng Lee) alebo zinscenovanú realitu (Denis Lavant). Vycibrená vizuálna stránka pripomína Greenawaya, síce bez stredovej kompozície, zato s farebnou výtvarnosťou, hĺbkou, rozložením záberu do jednotlivých plánov a úrovňou detailu dovedenou do dokonalosti (využívanie odrazových plôch, okien a zrkadiel je ohromujúce). Defilé statickosti a pohybu, pokoja a anarchie. Ergo film hodný záujmu a obdivu. Zenová záhrada mizérie. Tak silné emócie prúdiace z čistého záberu som dodnes nepocítil. To sa nedá opísať, to sa musí vidieť - ale zážitok sa líši podľa vášho vzťahu k budhizmu, meditácii, otvoreným experimentom a vyprázdneným filmom. Úžasný pôžitok, ktorý si rád zopakujem. 95% ()
Už 8minutový úvodní záběr na detail obličeje funícího pána nepřitažlivého zevnějšku dával na vědomí, že půjde o něco jiného. Tak dlouho bych se nedokázal se zájmem dívat dokonce ani na pohlavní úd ženy, ba dokonce ani na ten svůj. Abyste si film užili, tedy ponořili se sami do mírné meditace, tak je třeba, abyste svůj zrak upřeli na mnicha a nevěnovali pozornost jeho okolí. Bohužel jsem na to přišel až ve 40. minutě. Poselství snímku bylo zřejmé a pán v červeném by zasluhoval pokutu za rychlost! Experiment to byl zajímavý, ale já už má z této oblasti na delší dobu odexperimentováno. ()
Ano, lidstvo se stále někam žene, hledej štěstí v maličkostech atd. Ale jako film, co zaujme, na mě tahle spomalovačka opravdu nepůsobí. Tohle bych dokázal natočit i já. Kvalita snímku je věc druhá že.. ()
Asi takhle. Pokud bych zrovna nedávno (v uplynulém roce) nečetl Surožského (pravoslavný autor) a De Mella (katolík indického původu), asi bych tenhle film poměrně rychle hodil do stoupy. Takhle ale vím, že jde o jedny z meditačních technik sebeuvědomění, uvědomění si světa kolem sebe, uvědomění si přítomnosti Boha, zklidnění a relaxace. Ostatně k tomu slouží i úvodní záběr hlavy muže, který očividně provozuje "dýchací" techniku, nebo hlavy jiných mužů na pozadí oblohy či u moře. Btw, potěšila mě scéna s chlápkem, který se nechá ovlivnit a zkouší tu chůzi v ulicích také. Jen mě trochu překvapuje, že v podstatě blízkovýchodní a spíše indickou praxi natočil Tchajwanec. A když se nad tím zamyslím, tak slow TV je z podobného ranku, a řekl bych, že Benning je touhle praxí rovněž ovlivněn. Ale je pravda, že i když jde o skvělou obrazovou příručku, která by se vyjímala na youtube v sekci Jak na to, jako film to asi mnohým bez znalosti souvislostí přijde divné a trapné. (Jak jsem se ale nedávno poučil právě u jednoho Benningova filmu, kde jsem nakonec musel hodnocení změnit k lepšímu, jako divák bych měl alespoň zkusit zjistit, co je za danou výpovědí, proč to autor natočil a proč to natočil tak, jak to natočil. Prostě zapnout vlastní myšlení a vyhledávací schopnosti.) ()
Prespané na Art Film Feste. Odporúčam zenistom a tým, ktorí sa v ten deň poriadne vyspali. Úvod Martina Ciela si vyslúžil vlny smiechu, ale myslím, že smiech niektorých po piatich minútach pozerania na spiaceho muža (naozaj spal, keď mal otvorené oči?) prešiel. Takže nehodnotím, len si značím, že som to (ne)videla. (Art Film Fest - 21.6.2014) ()
Náhodou, posledný segment je parádne napínavý, keď Kang-sheng nie a nie prísť. ()
Pokud vám nevadí hodně pomalé tempo, bude se vám film líbit. Navíc vás může přimět přemýšlet. ()
Spomaľ máš privisokúú rýchlosť :-) ()
Myšlenku chápu, stopáž celkem ujde, někdy to fakt je poutavé, ale později mě to celkem nudilo, jako, ty záběry tolik úchvatné nejsou. Asi se ještě kouknu na Chodce, podle kterého tenhle film je, ten má i kratší stopáž, možná mi i víc sedne. Tohle je za 3*, samozřejmě v rámci experimentálního filmu. EDIT: Po čase jsem to celé víc pochopil jako celek a i když bych z toho Denise Levanta asi vystřihl nebo části s ním zkrátil, má to hodně do sebe a myšlenka toho všeho je opravdu hlubší, než se může zdát. 4* ()
KVIFF 2014. Odpad, který mě ovšem velmi dobře pobavil... Ono koukat na film a mít při tom dostatek času najít minimálně 10 rozdílů na jenom záběru je fakt dobrá zábava. Bohužel snímek nemá nic společného s mojí představou o tom, jak by měl dobrý film vypadat. Věřím, že v tomto tempu by se dal natočit i film o délce 30-50 hodin, možná by se dokonce stal rekordmanem v Guinessově knize. A jeho největší výhodou by bylo, že by nebyl nudnější, než tento 50ti minutový. Proč? Protože to nejde! ()
Nevím. Prostě nevím. Během filmu jsem třikrát usnula. Chvíle, kdy mnich prochází kolem kavárny, on jako v podstatě statický prvek a ruch marseilleského nároží s kavárnou a spoustou kolemjdoucích mě donutila zpomalit a uvědomit si čas, takže asi splnil co měl. Film dobrý pro duchovní cvičení, ale pro mě doma naprosto nekoukatelný. A vážně nevím koik hvězdiček dát. ()
Moc rád bych napsal něco jako: Ooooo to je tak hustý, to člověk v dnešní hektické době potřebuje. Zpomalit a vychutnat si 56 minutový koukání na člověk jde skrze město a to tak rychle, že se bojim aby ho náhodou nezastavili chlupatý... Řekl bych, že po skončení filmu, když se otevřely dveře kinosálu, tak vyšli lidé, kteří to vydrželi do konce ve složení: ti, kteří nevěděli na co jdou, ale usli u toho ; ti, kteří věděli na co jdou a usli u toho ; ti, kteří tam vydrželi jen kvůli tomu, že se vydrželi smát té myšlence, že takový film opravdu existuje ; ti, kteří byli zhulení, či opilí ; ti, kteří jsou masochisti ; ti, kteří si opravdu myslí, že tohle je vrchol kinematografie a umění a kteří by pravděpodobně potřebovali odbornou pomoc. ()
Mať tak o 30 min. menej, bol by to zaujímavý film. Takto to bolo čakanie na jeho koniec. ()
Jeden z nejlepších snímků z KVIFF 2014, které jsem měl to štěstí zhlédnout. Myslím si, že právě tento snímek umožńuje velmi dobřé porovnat fotografii a film ve vizuální zkušenosti. Mnich se pohybuje při pohledu na celek záběru nepostřehnutelnou rychlostí, vytváří nádherné pohledy, a vše ostatní v záběru se okolo něho míhá, reaguje na sebe. Je to jako se dívat na fotografii a zároveň na film, kompozice je nehybná, ale v záběru se odehrávají v pohybu minipříběhy. Jako další rovina vystupuje Lavantovo zábavně neohrabané napodobování mnichovy nesmyslné chůze, chůze která nikam nejde, čisté chůze. ()