Reklama

Reklama

Kruh

(festivalový název)
Trailer 1

Obsahy(1)

Švýcarsko 50. let bylo oázou klidu a svobody pro evropské homosexuály. Pak se vše změnilo, pod záminkou hledání vraha nastoupila represe a povinná registrace „pro vlastní zájem". V této atmosféře existoval Kruh, první organizace svého druhu, která vydávala jediný na gaye zaměřený časopis a pořádala pro své členy proslulý bál. Zde poznal mladý učitel Ernest kabaretní hvězdu Robbiho a zrodila se láska, která trvá dodnes. Vyprávění Ernesta a Robbiho v současnosti prolíná filmová rekonstrukce turbulentních časů, ve kterých se kolem malého curyšského ráje začínají utahovat kleště policejního dohledu. Skutečný příběh o lásce a tajné historii queer disentu kolem Kruhu, jehož časopis se stal kontrabandem, který se s vědomím ohrožení pašuje přes hranice a je symbolem boje za právo na vlastní identitu. (Mezipatra)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (9)

evulienka3 

všechny recenze uživatele

"Ich heiße Maude und liebe seltne Pflanzen" ...und ich liebe diesen film. Ono to vlastne ani nie je film, ale hraný dokument ale určite najlepší čo som kedy v živote videla. Sledovať tých dvoch pánov bolo neskutočne príjemné. Úplne prirodzene a bez zbytočného pátosu vyrozprávali svoj životný príbeh.V mojich očiach je to skutočne obdivuhodný pár. ()

tomeš 

všechny recenze uživatele

Hrané dokumenty nemusím, ale Der Kreis jde o krok dál - není to hraný dokument, je to dokumentární drama, a je to výborné. Dobře natočená dramatizace historie jednoho skvostného vztahu (žijí spolu dodnes!), na kterém Stefan Haupt záslužně zaznamenává dějiny boje za rovnoprávnost ve Švýcarsku. Je to skutečné, je to dojemné, je to vtipné ("buzhansa expres"!). ()

Reklama

Disk 

všechny recenze uživatele

Švýcarsko jako oáza klidu, svobody a demokracie... Omyl. Stačilo v 50. letech pár vražd gayů a ze strany policie začalo doslova peklo. A mezi tím se zrodila láska. Láska, která trvá dodnes. Tohle je jeden z těch dokumentů, které nelze než doporučit. 80% stopáže tvoří hrané scény, které mistrně zobrazují tehdejší atmosféru strachu o vlastní existenci. Jedno z těch děl, které když začnete sledovat, tak to za každou cenu musíte dokoukat do konce. ()

jiri.twist 

všechny recenze uživatele

Tento film byl pro mě přínosem především z toho historického hlediska a gratuluji oběma starým pánům, že to spolu tolik desítek a desítek let vydrželi. Snímek jistě nadprůměrný a vkusný po všech stránkách měl pro mě především vypovídací hodnotu. Omlouvám se, ale mě tam do těch samých desítek kousek něčeho chybělo. Pánové přeci jenom nebyli stěžejním bodem či mezníkem vydavatelství Kruh, jejich životní „drama“ se nijak výrazně neodlišovalo od osudů ostaních mužů, co měli rádi muže v té době, jen měli to štěstí, že jim osud nadělil dlouhověkost. U hereckých představitelů Ernsta a Robiho mi neseděla ta přílišná skutečná věková odlišnost obou, i když to fajn zahráli. Daleko dramatičtější mi připadal osud např. toho vydavatele nebo ředitele školy … 8877 ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Když Helmut potkal na transkotéce Detleffa, byla z toho láska na první anál. Plyšáci měli navíc to štěstí, že i v dobách, kdy existoval po celé Evropě na buzerantství paragraf, byl Schweizerische Gaygenossenschaft i homoneutrální, a tak si tam mohla „holka“ klidně párkrát týdně nechat legálně profouknout píšťalu exotickým, italsky mluvícím maskulínem na hajzlech Zentralbahnhofu. Ale nemyslete si, i tak musela láska Helmuta a Detleffa čelit rozličným úskalím, nepřízni osudu a mnohým nástrahám!!! Oba se totiž homoangažovali v časopisu Řitní věnec, světle v temnotách tlustého střeva šosáckého kontinentu a prvním a jediném pořádném čtení pro rektální dobrodruhy. O ten se bylo nutno podělit i s německými sodomity, což vyžadovalo ükrutně dobrodrüžžžné pašššování na teplém mopedu zástupce šéfredaktora, a to víte, sem tam bdělého spolkového celníka ta růžová přilba a rozmazané oční stíny afektovaně se tvářícího spolujezdce, co si večer zapomněl umýt Týnu Tárner, kapku zarazily, to krytí za hustý motorkářský gang prasklo a byla z toho pěkná kakaová polízanice! Üüüf [frenetické mávání ručičkou s pěstěnými nehty před dokonale nalíčeným obličejem], to ale byly časy plné homoadrenalínu. Helmut ten příval tenkrát dost nezvládal a velmi necitlivě se Detleffovi džigolil, ten pak srdceryvně plakal, až mu tekla po xichtě řasenka. No strašná děfka, ten Helmut! Náhle se však hoššy kolem Řitního věnce začali vzájemně opíchávat i noži, a tak se spustil hon na homoděje a dosud empatický establišment tavřel teplárnu a začal je nutit ke kamingautům, což se v té době ještě zrovna dvakrát nenosilo. No hrüüüza a homoteror. Nakonec však láska zvítězila nad zácpou a hemoroidy, Helmut s Detleffem se všemi těmi nemilými trampotami prokouřili s grácií a teď je z nich katalogový páreček starých a spokojených švýcarských buzerantů. A já mohu jen s překvapením konstatovat, že to byl vcelku zajímavý exkurz do historie evropských „chlapských“ kolonoskopií, a s potěšením i to, že ne všechny vyhřáté filmy na mě musí nutně hystericky ječet, ať okamžitě přiznám, jak je to úplně přirozené, jinak mě proplesknou čurákem na nejbližším gájprajdu, ale prostě jen povyprávět homoneinvazivní a rozkokošný příběh o tom, že láska kvete v každém rektu. ()

Galerie (12)

Reklama

Reklama