Když zvířata sní

Taký smutný príbeh jednej holčiny, ktorá zdedila po matke veľmi zvláštnu chorobu a začne sa postupne premieňať. Do jej života vstúpi láska, ale keďže obyvatelia malého, prímorského mestečka sa jej boja, chcú jej to spočítať, takže sa to podľa očakávania vyhrotí (aj keď toho sa divák dočká až v záverečných minútach, ktoré celý film aspoň trochu oživia). Dovtedy je to celé také spomalené a monotónne, ale vôbec nie zlé. Chválim predovšetkým hudbu, prostredie a peknú atmosféru. Na "Let the Right One In" sa to však ani u mňa nechytá, ten mi pripadal omnoho zaujímavejší. Zase na druhej strane, ja mám takéto chladné, severské, melancholické snímky celkom v obľube. Len netreba mať príliš vysoké očakávania. (03.01.2015)

Tenhle vlkodlačí horror mě bavil neskonale více, než utahané upírské drama Låt den rätte komma in. Temné, syrové, chladné, avšak nenudící. Dáni vypadají jako Vikingové (což nepřekvapí), Dánky jsou krásné poněkud jinak, než dívky a ženy v našich končinách. Odmyslet si výdobytky současné techniky měl jsem pocit, že děj se odehrává ve středověku. Na téhle alegorii je fajn, že si lze dosadit jakoukoliv bolest současného světa a přitom snímek nic neztrácí na své působivosti. Výborná kamera s nahnědlými filtry (snad jen občas rušily příliš digitální mraky) a skvělá hudba (nahráli ji Češi) doplňují příběh, který postupně směřuje k tragédii....Umírněnost gore scén mi tentokrát nevadila, ba co dím, film by se klidně bez krve obešel. ,,Měním se v monstrum a ještě před tím chci sex!" (26.01.2015)

[SCANDI 2014] Jonas Alexander Arnby nie je Thomas Alfredson a Niels Thastum nie je Hoyte van Hoytema. O tom už písali mnohí a je pravdou, že po druhý raz táto mrazivá severská hra na resuscitáciu žánrového filmu nemá taký účinok. Čomu však už až takú pozornosť nevenujú, je, že Når dyrene drømmer pripomína dánsku kombináciu Twilightu a receptu na americký tínedžerský horor. Vo filme nechýba množstvo erotických scén, postavy postrádajú hĺbku a už od začiatku je jasné, koho hrdinka zabije ako prvého. Horší je však fakt, že mnohé hororové pasáže vyvolávajú skôr smiech, než strach. 40% (16.01.2015)

Mělo se jít hlouběji do psychologie postav (tady se toho o nich vlastně zas až tolik nedozvíme), anebo přitlačit na pilu co se týče krve a děsu. V této podobě je film příliš matný, nevzrušivý, nemastný a neslaný, dalo by se říct. Na depresivní severské drama příliš mělké, na horor příliš nezúčastněné. Záměr přinést vlkodlačí Låt den rätte komma in chápu, ale bohužel, nezdařilo se. (14.01.2015)

„Marie…nenechej si nic líbit.“ K filmu jsem přistupoval s nijak zvlášť velkým očekáváním a zároveň s vidinou toho, že se místy možná nechtěně zasměju. Klíčové na tomto filmu je podle mě najít si cestu k hlavní hrdince, bez toho se asi nemá na snímek smysl dívat (a to co nejdříve, poněvadž už po cca 20 minutách začne postupná „proměna“). V mém případě to klaplo, fandil jsem jí naplno a vzhledem k „milému“ kolektivu, který Marii obklopoval (a vlastně vůbec všem na téhle vesnici nebo co to bylo), čekal na zadostiučinění (myšleno pomstu). Navíc si užíval vcelku slušnou (zlověstnou) atmosféru se sem tam nějakou tou lekačkou (naladí už takové zakašlání či ptáci) a také si vzpomněl na zde mnohými zmíněný švédský film Ať vejde ten pravý, se kterým má dánský „příbuzný“ pár věcí společných…zkrátka vaši dceru či milou musíte brát takovou jaká je, znáte to. No a pak začne to očekávané „řádění“, které už je (mírně řečeno) úsměvné, ale pokud jste si Marii oblíbili, dá se to přetrpět. Slabší průměr je pro film tak akorát. (13.07.2016)