Když zvířata sní

Svým způsobem nejlepší vlkodlačí horor, co jsem doposud viděl, přestože to ani není tak úplně horor, jako spíš chladno-chladné depresivní drama, takové, jaké umí natočit jen ve Skandinávii (tam ti lidi musí být fakt asi v prdeli, nebo teda někteří z nich :-). Takže film určitě né pro středoproudého diváka, spíš pro ty, kteří chtějí (aspoň někdy) dostat i něco jiného. Jen ten konec bych přepsal, ale to už je holt ta moje averze vůči happy-endům :-) (13.06.2015)

Brrrr! Z toho ta zima vyloženě dýchala, ale to je jeden z důvodů, proč mám skandinávské filmy rád, takže v tomto případě spokojenost. A spokojenost byla i s příběhem s nádechem lyriky, ve kterém uťáplé děvče od vedle objevuje místo své ženskosti svou vlkodlačnost. Hlavní představitelka to zahrála natolik přesvědčivě, že zvolit dokumentární formát, snad bych tomu i uvěřil. Škoda závěru, který se nevyhnul žánrovým klišé a celkově dobrý dojem mi pokazil, ale i tak jsem byl na konci pozitivně naladěn. 65% (07.01.2015)

Dánský režisér vsadil při své prvotině na osvědčené prvky, které zdobí skandinávské filmy a to převážně ponuré prostředí a pomalu se stupňující mysteriózní atmosféru. Přestože se zápletka nedá považovat za zrovna originální, lze na ní najít několik pozitivní věcí, kvůli kterým stojí tento film vidět. Mnozí jej přirovnávají k filmům jako Let the Right One In, nebo Ginger Snaps (jelikož jsem však první z nich neviděl a druhý se mi docela líbil), dal jsem tomu šanci a nešel do toho s žádnými předsudky či velkým očekáváním. Nakonec však toto mysteriózní drama v mých očích nedopadlo zas až tak špatně a to hlavně díky kombinaci s vlkodlačím tématem. První polovina filmu má dost pomalé tempo, které toho moc dopředu neprozrazuje a spíše slouží k seznámení s hlavní hrdinkou. Sonia Suhl mi sice zrovna dvakrát sympatická nebyla, ale podala slušný průměrný výkon. Přesto jsem však dával větší pozornost vykreslení samotného prostředí (rybářské městečka) a jeho obyvatel. To bylo pěkně ponuré, ale nějak zvlášť zajímavé. Většina obyvatel makala v místní fabrice, kde čistila ryby a po večerech to zapíchla v místním podniku. Děj se tak většinu času točil okolo Marie a její rodiny. Ono by na tom nebylo nic hrozného, kdyby scénárista zapojil trochu víc svou představivost a divákovi tak nabídl kupříkladu několik zajímavých flashbacků z minulosti. Leč bohužel se tak nestalo. Je nám sice podstrčeno několik indicií, cože se asi v minulosti odehrálo na ruské lodi a jakou roli v tom hraje matka dívky, ale tím to končí. Naštěstí si o tom dokáže divák udělat vlastní představu. Teprve s postupnou proměnou Marie se začne zvyšovat i míra napětí. Ovšem i tady to dost skřípe. Kupříkladu ve chvíli kdy je dívka pronásledovaná motorkáři mi chyběla větší akčnost a ve chvíli kdy dojde k útoku, je vše až moc zbytečně ponořeno do tmy (takže z toho máme kulové). V tu chvíli ve mně začalo převládat spíše zklamání, ale naštěstí to alespoň částečně zachránil závěr na lodi. Přesto si myslím, že se tvůrci mohli více odvázat. 50% (13.02.2015)

Příběhu by sice slušely reálie odlehlého dánského venkova 18. nebo 19.století, ale zasazený do současnosti je o to zajímavější. Slastně pomalé filmové tempo, komorní, tíživá a melancholická atmosféra, podmanivá hudba, krásné severské exteriéry... Kýčovitý telenovelický romantismus říznutý trochou syrové brutality... Zlověstná choroba, která postihla jednu ostrovní vísku a o které se veřejně nemluví, ačkoliv všichni vědí... Zajímavé postavy oddaného, starostlivého otce a katatonické matky, paralyzované jakýmisi antilykantropickými sedativy... Trochu jsem u filmu vzpomínal na vynikající švédský Låt den rätte komma in, ovšem tenhle dánský kousek se mi líbil ještě o něco víc, a to mám prosím mnohem větší slabost pro upíry, než vlkodlaky. Ale ta blonďatá dánská fenka je prostě (až do své přeměny) minimálně stejně fascinující, jako leckteré upírky. Úplně chápu zoofilního Daniela, že kvůli ní potupně zradil svůj vlastní druh. (18.01.2015)

„NENECH SI NIC LÍBIT“… /// Dobrej filmařskej debut s trochou násilí a sexu. Seversky úsporná filmařina, která se snaží působit dojmem, že takováhle je realita. Nehororový lekačky plněj účel, stejně jako atmosféra v rodinnejch scénách, při kterejch se postupně vodhaluje tajemství. K tomu si přidejte pomalý tempo, ponurej vzhled a jednoduchý dialogy. Když pak Marie dostává důvod být sama sebou, stupňuje se napětí a přibývá násilí. Závěr připomíná středověký legendy, ve kterejch se vystrašení vesničané snažej zlikvidovat nechtěný monstrum, který však (i z pudu sebezáchovy) ničí všechno, co se připlete do cesty. Takže se dočkáme očekávanýho a nevyhnutelnýho krveprolití, který tady připomíná spíš tragédii. O chytrosti příběhu svědčí i to, že můžete se stejným výsledkem zaměnit lykantropii třeba za homosexualitu... Film určenej intelektuálnímu hororovýmu publiku, který dává přednost evropskýmu filmu. Od něj se vočekává, že nemá potřebu topit se v hektolitrech krve, ani nepotřebuje všechno polopaticky vysvětlovat. Já jsem někde mezi. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Studuju nový vlny. Třeba teď jedu „Nordic Twilight“. 2.) Baví mě filmy, ve kterých lidi mizej z jinejch důvodů, než z politickejch. 3.) Na zahradě máme zahrabanýho doktora. 4.) Thx za titule „majo0007“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (03.08.2015)